Barevní dostávají za stejný zločin lehčí tresty

Spravedlnost bývá zobrazována jako žena s páskou na očích. Ta páska symbolizuje její slepotu: všem stejně podle práva. Tak to bývalo stovky let. Poslední dobou se v Kanadě objevuje nový obraz spravedlnosti. Ženě zakrývá páska jen jedno oko. Tím druhým se paní Spravedlnost kouká, jakou barvu kůže má zločinec. Barevní a indiáni dostávají lehčí tresty, což je vtěleno přímo v zákoně. Zdůvodňuje se to jako kompenzace za jejich "barevnost". Nebílá barva kůže je chápána jako polehčující okolnost.

Netýká se to jen barevných a indiánů. Židé, homosexuálové, ženy volají po "stejných právech", ve skutečnosti tím míní vyšší práva. Je to jeden z mnoha příkladu orwellovského newspeaku. Stejná práva totiž už dávno mají. Požadují preferenční zacházení ať jde o přijímání do zaměstnání nebo ke studiu. A v případě překročení zákona nižší tresty.

Anthony Elliot a Veronica Jacková jsou indiáni. V roce 1997 dostala dvojice do dočasné péče dva chlapce svých příbuzných, šestnáctiměsíčního Raymonda a tříletého Percyho. Anthony a Veronica děti šest týdnů mučili hladem a bitím. Sousedé si stěžovali na téměř nepřetržitý křik z jejich domu. Tříletý Percy hrubé zacházení nepřežil a malý Raymond se musel zotavovat na jednotce intenzivní péče. Tělíčka obou nesla řadu krevních podlitin a dalších stop hrubého zacházení.

V roce 2001 odsoudil soud ve Vancouveru sadistickou dvojici ke dvanácti letům nepodmíněně. Jejich vina byla jednoznačně prokázána.

Odvolací soud v těchto dnech rozhodl, že dvanáct let je příliš mnoho a snížil jim trest o dva roky. Jako důvod uvedl, že oba, Anthony i Veronica, patří k tzv. Cowichan First Nation, tedy k indiánům, a jako příslušníci tohoto národa jsou znevýhodněni. Vlastně byli ke svému zločinu naší většinovou společností dotlačeni.

Oba odsouzení pocházejí z rozvrácených rodin. Veroničin otec spáchal sebevraždu. Veronica tvrdí, že byla jako dítě sexuálně zneužívána. V její rodině byly brány drogy, alkohol. Anthony je na tom podobně. Jako desetiletý našel svou matku mrtvou, upitou k smrti.

V roce 1985 odsoudil soud šestadvacetiletého domorodce (indiána) ke dvanácti letům vězení za ubití svého tříletého chlapce k smrti. V 86. roce dostal jiný indiánský mladík rovněž 12 let za zabití nemluvněte. To bylo ještě v době, kdy platily zákony pro všechny stejně.

Ale v roce 1996 došlo v Kanadě k novele zákona. Praví se v ní, že soudce má při vynášení rozsudku věnovat zvláštní pozornost vedlejší přitěžujícím nebo polehčujícím okolnostem, jedná-li se o indiána - tzv. aboriginal people.

Při aplikaci této novely tedy soudce v roce 2000 odsoudil indiánku za zabití svého dítěte pouze k deseti letům. Soudce v tomto případě ve zdůvodnění zvlášť zdůraznil, že dvanáct let by bylo bývalo na místě vzhledem k tomu, že existovaly přitěžující okolnosti - žena dítě před smrtí zneužívala.

A nyní tedy máme další rozsudek, při kterém bylo přihlíženo k barvě kůže. Anthony a Veronica dostali o dva roky méně, než kolik vyměřuje zákon ostatním; polehčující okolnost pro ně byla jejich nebílá pokožka. "Všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější," praví se v Orwellově Farmě zvířat.

Často hřešíme na současnou ultra pravicovou vládu v Bílém domě. Ale když se nad tím člověk zamyslí, není vůbec jisté, co je pro společnost vražednější: zda pravicová vláda neokonzervativců nebo pololevicoví sociální liberálové se svým naivním sociálním inženýrstvím (ne nepodobném stejně nešikovné genové manipulaci). Obě skupiny hlásají pro společnost smrtelně rozkladné praktiky, i když každá jiné.

Někdy se mi zdá, že zdravý rozum dnes přetrvává pouze v hlavách starších a dřívě narozených, které ovšem společnost úspěšně izoluje od možností zasahovat do běhu světa.