Přišel čas, aby Bush stiskl tlačítko poslední záchrany?

Sakryš..., kdyby to byla diktatura, tak je všechno mnohem snazší... Tedy za předpokladu, že já budu diktátorem. (G.W.Bush)

Domnívám se, že v ten inaugurační den v roce 2001 vypadalo všechno velmi nadějně. Když začala americká vláda v březnu 2001 v tichosti informovat další vlády o tom, že v říjnu plánuje vstup do Afghánistánu, zdálo se, že nic nemůže ohrozit dlouho plánovanou strategii získání nafty Středního východu. Ani americká veřejnost, zaujatá aférou Gary Condita a Chandry Levy, nevěnovala tomu zvláštní pozornost. Energetický tým Dicka Cheneyho strávil bezpočet hodin mazlením se s mapou ropných polí v Iráku a dlouho očekávaná výstavba ropovodu ke Kaspickému moři mohla začít. Čekalo se pouze na dosazení nové vlády v už brzy obsazeném Afghánistánu.

Pak přišlo jedenácté září. Právě včas, aby to vhodně rozzlobilo americkou veřejnost a naladilo ji k podpoře války proti - vlastně nikdo pořádně neví proti komu, ale jistě tady bylo dosti důkazů naznačujících, že za tím vším byli Arabové. Důkazy, vedoucí k jiným závěrům, byly americkou vládou včas klasifikovány jako důvěrné. A válka se rozhořela, přiživena dopisem, který vypadal, že ho psal nějaký pologramotný Arab (ale který obsahoval antrax z amerických laboratoří).

Nicméně, na veřejnosti se brzy objevily první pochyby o smyslu a důvodech války. Důvody byly těžko propojitelné s Afghánistánem, zvláště když když vládou oficiálně pojmenováni únosci pocházeli z jiných zemí. Naštěstí se právě včas objevil video záznam s doznávajícím se Osamou, takže pochyby byly načas potlačeny. Co na tom, že páska se později ukázala jako podvod a ještě k tomu špatně přeložena.

V tomto bodě by už moudrý člověk začal věnovat větší pozornost protiválečným protestům zaplavujícím ulice světových měst a nutně by musel dojít k poznání, že světová podpora se vytrácí, jelikož se vytrácí důvěra v oficiální důvody. Ale Bushovi museli dávat špatné informace. On sám potvrdil, že noviny nečte, a že se rozhoduje výhradně podle toho, co mu řeknou jeho poradci. A tito poradci, někteří z nich už sloužili pod Bushem I., pravděpodobně viděli svět způsobem, jakým si jej přáli vidět oni, a ne takovým, jakým skutečně byl.

Historie jednou zaznamená, že největší chyba, jaké se Bushova válečná mašina dopustila, bylo podcenění vlivu internetu. Nerozuměli mu, neznali jeho kulturu, jeho sociologii, a především to, jak přístup k němu změnil americkou veřejnost od pasivního příjímání státem schválených informací k aktivní účasti na informačním procesu. Není pochyb, že se objevila snaha mávnout nad zdrojem internetových informací rukou, označit je za hobby několika počítačových geeků. Jistě není třeba se kvůli tomu zneklidňovat. Blogy nepatří mezi mainstreamová média, alespoň tak to mainstreamová média tvrdí. Bush a jeho neokonzervativci ve skutečnosti nevěděli, co si o tom mají myslet, a tak nedostatek vědomostí nahradili zbožným přáním. Tím přáním bylo, že internet nehraje velkou roli. To byla kritická chyba. Navzdory tomu, že výzkumy veřejného mínění potvrzovaly, že většina lidí stále věří spíše zprávám z televizního přijímače než ze svých počítačů, se ten rozdíl začínal vyrovnávat. A tyto výzkumy navíc nezahrnovaly skutečnost, že lidé sledující televizní zprávy nebývají tak mentálně zapojení, neprožívají tak hluboce přijatou informaci jako uživatelé internetu... kteří si to pak nenechávají pro sebe a hovoří o tom se svými známými, kteří internet nesledují.

Takže se stalo, že po pádu Afghánistánu to byly právě blogy, které přinesly informace o loutkovém afghánském prezidentu Hamidu Karzaiovi a o zvláštním velvyslanci Zalmaji Khalilzadu. Z blogů jsme se dověděli, že tito dva mužové pracovali pro speciální skupinu naftařských firem, která už v roce 1998 doporučovala kongresu změnu režimu v Afghánistánu za účelem výstavby nového ropovodu. Americká mainstreamová média se o této vazbě nikdy nezmínila. Udělali to blogeři, a ta informace se začala šířit. Mnoho Američanů si postupně uvědomovalo, že se ve světě dějí věci, o kterých jejich televizní přijímače mlčí, a začalo věnovat méně pozornosti oficiálním médiím a více pozornosti zprávám z internetu.

Vláda a mainstreamová média zatroubila do útoku proti blogům způsobem, který se dal očekávat. Varovali veřejnost a rodiče, že internet je rájem pro pedofily a různé úchylky a jen neodpovědní rodiče a naivní veřejnost by mohla brát informace z něj vážně. Byla najata operativní skupina PR odborníků, která vypustila na internetu obvyklé desinformace s úmyslem očernit původní zdroj. Ale stala se zvláštní věc. Na rozdíl od televize, kde je divák s rozdílným názorem úspěšně izolován od ostatních diváků, umožnil internet, aby čtenáři, kteří poznali lež, okamžitě prezentovali celému světu protiargumenty a nevyvratitelné důkazy. Na rozdíl od ochočeného a udržovaného televizního trávníku, internet se stal džunglí, kde dokázala přežít pouze silná fakta. Vláda nedokázala ovládnout internet o nic méně, než se dařilo starému sovětskému režimu ovládat samizdat - síť kopírek umožňující sovětským občanům dozvědět se, co jim jejich vláda nechtěla sdělit.

Z ničeho nic přestalo platit staré historické pravidlo, že "občané si myslí jen to, co říká jejich vláda". Hlavní televizní média ztratila monopol na tok informací. Veřejnost se sama mohla rozhodnout, čemu chce věřit. Bitevní linie ve válce o mínění Američanů se přenesla na internet a americká vláda začala svou válku prohrávat.

Internet dal lidem kolektivní paměť, kterou vláda nedokázala kontrolovat. Když televizní stanice Fox odvysílala zprávu o odhalení největšího špionážního centra v Americe, řízeného z Izraele , diplomatický tlak Izraele přinutil Fox, aby tuto zprávu ze svých webových stránek stáhla. Ale stažení nemělo očekávaný účinek, protože v té době už ji okopírovalo nejméně tucet jiných blogů. A bylo to ještě horší. To, že stanice Fox zprávu stáhla, jenom zdůraznilo, jak hluboce Izrael kontroluje hlavní americká média, a přinutilo mnoho lidí zamyslet se nad tím, co všechno jim jejich oficiální média neřekla.

Mnoho jiných zpráv, hlavními médii přehlíženo nebo odbyto jako nedůležité, se dostalo do světa díky internetu. Takovou typickou zprávou bylo např. oznámení, že první zatčení v souvislosti s 11.9. nebyli arabští teroristé, ale pět izraelských špionů Mossadu maskovaných jako zaměstnanci stěhovací firmy, jejichž majitel uprchl do Izraele, jakmile se o něj začalo zajímat CIA. Američané si začali uvědomovat, že Izrael má i v současnosti v Americe rozprostřenou masivní špionážní síť, - a co je zvlášť znepokojující -, že americká vláda s tím nemůže nic dělat. Stanice Fox přiznala, že důkazy vedoucí k agentům Mossadu v souvislosti s 11. zářím, byly americkou vládou klasifikovány jako přísně důvěrné. I tato zpráva byla brzy vykázána z hlavních médií a žije svůj život na internetu.

V posledních několika týdnech se objevuje nový zvláštní fenomén. Mainstreamová média si začínají uvědomovat, že není možné vyhýbat se nepříjemným zprávám, aniž by následně unikla tomu, že se sama stanou zprávou na něčím blogu. Výsledkem je, že blogy nyní ovládají zprávy v hlavních médiích. Mainstream byl postaven před volbu: buď bude pokračovat v agendě vytyčené svými majiteli a vůdci, nebo se pokusí zachránit, co ještě zachránit na své pošramocené pověsti lze, a začne publikovat zprávy, o kterých se veřejnost stejně prostřednictvím internetu doví.

I když ještě stále existují společnosti, kterým to ještě nedošlo, např. Sinclair Group, která své ABC zakázala odvysílání seznamu mrtvých, jiná média včetně večerních 60 minut II, vysílají nyní i zprávy nepopulární. Např. ty o zneužívání vězňů. To zcela jistě podminovává válečné snahy administrativy.

Bush a neokonzervativci jsou jasně zatlačeni do rohu. Doby, kdy mohli počítat s tím, že jim média budou hrát do noty, jsou pryč.

Bush možná začíná uvažovat o tom, že přišel čas stisknout tlačítko "poslední záchrany".

Co tím míním? Je to poslední pokus zastavit vlastní klesající preference ve výzkumech veřejného mínění a povzbudit válečného ducha země sehráním dalšího falešného "teroristického útoku". Narazit do budovy letadlem už není možné. Opakování této scény by nutně zdůraznilo zbytečnost těch milionových částek věnovaných na zvýšení letecké bezpečnosti. Takže tohle škrtněme. Možná by se hodil náklaďák s výbušninami a odpálit ho v San Franciscu na Golden Gate Bridge. Tamní obyvatelé mají těch mostů stejně dost a kolem je dostatek skvělých míst pro televizní štáby. Och, ale to možná není dostatečně šokující. Ne všechna města mají mosty a Tacoma přežila kolaps své "Galloping Gerty" bez větších následků. Tááááák, co třeba jaderná bomba v kufříku na nákladní lodi někde v přístavu? To taky příliš nevystraší, většina lidí žije na pevnině. Nestarají se o nákladní lodi připlouvající bůhví odkud. Takže nám zůstává naše osvědčená a nejoblíbenější zbraň - BIOLOGICKÝ TEROR.

Jsi-li rozhodnut vyděsit lidi k smrti, abys je mohl následně zotročit, mikrobi jsou k tomu účelu ideální zbraní. Ale je třeba opatrnost. Nemůžeš použít mikroby, které se eventuálně začnou nekontrolovaně množit, a začnou zabíjet více vlastního hrubého domácího produktu než kolik je pro tento despoticky plán nezbytně nutné. Takové věci pak nevypadají dobře na osobním resumé (CV).

A to je okamžik, kdy na scénu přichází antrax. Antrax není příliš infekční. Jednoduše řečeno, spory antraxu vyvolají onemocnění u zasaženého jedince, ale tento jedinec nenakazí snadno jiné osoby. Může sice, ale infekčnost není příliš vysoká. Antrax není ve skutečnosti zbraní teroristů, je zbraní vojáků v poli. Má schopnost ochromit armádu, aniž by se vymknul kontrole. Pochopitelně že skuteční teroristé by použili patogen s mnohem vyšší infekčností tak, aby lidé v cíleném státě sami dokončili dílo zkázy tím, že nemoc co nejvíce rozšíří. Falešní teroristé použijí patogen, který se nezasáhne více, než určitý počet obětí.

Média pochopitelně předvádějí už léta veřejnosti antrax jako "nejpravděpodobnější zbraň teroristů". Očkování proti antraxu bylo povinně zavedeno pro armádu (což velmi obohatilo firmy vyrábějící očkovací látku), ale otázka, kterou bychom si měli položit zní: Jak Amerika ví, že z té skupiny nejméně dvanácti vhodných patogenů použitelných skutečnými teroristy je to právě antrax, proti kterému bude armáda očkována? Zopakujme to ještě jednou: Skuteční teroristé mají na výběr nejméně z tuctu vhodných patogenů, mnoho z nich mnohem účinnějších a snadněji vyrobitelných. Co vede americkou vládu k rozhodnutí, že armáda potřebuje vakcínu právě proti antraxu a ne proti něčemu jinému?

Stojí to za zamyšlení, ne?

A ve světle nedávných falešných teroristických útoků v Makedonii spolu s přiznáním, že nejméně dva podezřelí z bombového útoku v Madridu byli ve skutečnosti policejní informátoři, je jasné, že žijeme v době, kdy se vlády stále častěji hodlají uchylovat k teroru jako k prostředku ke kontrole vlastních občanů.

Podívejme se na to očima neokonzervativců. Jejich válečné tažení se zamrzlo, svět ví, že důvody k němu byly lživé a postavené na klamech a podvodech, a Američané sami se začínají ošívat, když vidí, kolik to stojí peněz, a že krev jejich dětí je využívaná k podmanění Středního východu v plánech neokonzervativních vládců. Neokonzervativci NUTNĚ POTŘEBUJÍ událost, která vyděsí občany tak, že z rukou svých diktátorů přijmou cokoliv.  Aby hrůza byla dostatečně účinná - zvláště v národě skeptických daňových poplatníků - ohrožení musí být naléhavé a lidé ho musí pociťovat jako ohrožení svých vlastních životů. Mikrob je v tomhle ohledu ideálním nástrojem strachu, protože není vidět. Nikdo si nemůže být stoprocentně jistý, že není ve vzduchu kolem něj. Nikdo nemůže tušit, zda právě v tom okamžiku se mu nedostává do plic nebo přes pokožku.

Z toho vyplývá závěr. Stiskne-li Bush příslušné tlačítko poslední záchrany, čekejme teroristický útok biologickými zbraněmi, pravděpodobně to bude antrax (jehož zásoby mají právě Spojené státy největší na světě). Útok bude veden proti mnoha městům od jednoho pobřeží k druhému současně. Bush a neokonzervativci okamžitě vyhlásí zvláštní stav, zruší všechny občanské svobody, zatímco budou celostátně probíhat domovní prohlídky od dveří k dveřím. Budou hledáni "teroristé", o nichž "se ví, že vlastní ještě další ampulky tohoto jedu". A protože "teroristé" využívají ke koordinaci svého útoku internetu, čekejme, že vláda podstatnou část internetu prostě vypne. Jediné, co z něj zůstane, budou stránky komerčních inzerátů pro některé firmy.

Doufám, že se mýlím. A upřímně řečeno - nevím, jak se to Bushovi a jeho konzervativcům podaří, když proces odklonu mainstreamových médií od agendy PNAC nevratně začal. Ale Bushova skupina už stačila ukázat dosti slepého optimismu co se toho týče, jak vypadá svět. Je zřejmé, že preferují vidět věci ne jaké skutečně jsou, ale jaké si přejí je mít. A poslední zoufalý prezidentův čin by byl v plném souladu s tímto přístupem.

Článek Is it time for Bush to press the panic button? vyšel 1.5. na serweru WhatReallyHappened.com. Bohužel není podepsán. Domnívám se, že jeho autorem je člověk, který řídí samotný server.