Neskutečné pokrytectví!

Právě jsem poslouchal Treye Gowdyho a několik dalších „hlavounů“ z Republikánské strany, jak odsuzují „hrozné porušení zákona“, kterého se dnes protestující dopustili. Smekám klobouk před těmito lidmi: jsou to skutečně pokrytci světové úrovně.

Když policisté a starostové odmítají chránit nevinné, právní stát si vede skvěle!

Když agentury Nového údělu (tj. agentury federální vlády, které byly vytvořeny jako součást plánu New Deal prezidenta F. D. Roosevelta, pozn. překl.) utratí miliony za typický hon na čarodějnice, právní stát si vede skvěle!

Když největší technologické společnosti ničí První dodatek Ústavy USA, právní stát si vede skvěle!

Když korporační sionistická média bezostyšně umlčí prezidenta a jednoduše neinformují o zásadních událostech, právní stát si vede skvěle!

Když jsou ukradeny volby, právní stát si vede skvěle!

Když soudy odmítnou prosazovat právo, právní stát si vede skvěle!

Když Nejvyšší soud odmítne hájit Ústavu, právní stát si vede skvěle!

Ale když lidé, doslova ti, které mají volení představitelé zastupovat, celý den pokojně demonstrují a poté několik z nich, dokonce ne nezbytně Trumpových příznivců (pomocí davu je velmi snadné zorganizovat akce pod falešnou vlajkou!), vtrhne do sálů Kongresu, pak „hlavouni“ z Republikánské strany vyletí a začnou lamentovat nad „tragédií“ toho, že je porušován zákon.

Žádná země a žádný režim nemohou stavět na tak skutečně astronomických úrovních „doublethinku“ (tj. současné zastávání dvou protichůdných názorů, pozn. překl.), pokrytectví a zbabělosti.

To je začátek konce tohoto režimu.

Dnes jsou moje myšlenky s „ubožáky“. Prorockými slovy George Orwella:

„Kdyby existovala naděje, musí spočívat v proletářích, protože jen tam, v těch hemžících se ignorovaných masách, osmdesáti pěti procentech populace Oceánie, by mohla být vytvořena síla, která by zničila Stranu. Strana nemůže být svržena zevnitř. Její nepřátelé, pokud by měla nějaké nepřátele, by neměli žádný způsob, jak se spojit, nebo dokonce identifikovat jeden druhého. Dokonce i kdyby legendární Bratrstvo existovalo, což by možná mohlo, bylo by nemyslitelné, že by se jeho členové mohli vůbec shromáždit ve větším počtu, než jen ve dvojicích nebo trojicích. Povstání by znamenalo pohled do očí, změny tónu hlasu; nanejvýš příležitostně zašeptané slovo. Ale proletáři, kdyby si jen mohli nějakým způsobem uvědomit svou vlastní sílu, by nemuseli osnovat spiknutí. Musí se jen zvednout a otřást se, jako když kůň setřásá ze sebe mouchy. Kdyby chtěli, mohli by zítra ráno rozmetat Stranu na kusy. Jistěže dříve nebo později je musí napadnout to udělat.“

Orwellovští „proletáři“ jsou naši „ubožáci“. A přes veškerou zcela zřejmou bezmocnost a mylné představy je třeba říci, že oni jsou jediní, kteří zbyli, a to doslova, a budou muset být půdou, ze které bude muset osvobození USA začít.

Z ostatních se mi zvedá žaludek.