Vraždění íránských jaderných vědců pokračuje

V hlavních západních politických kruzích vraždy íránských jaderných vědců neodsuzují. Jednou byl Írán zařazen prezidentem Reaganem mezi státy tzv. „osy zla“ a kohokoliv, kdo má něco s „osou zla“ společného a zajímá se o atomový program, je nutné zlikvidovat. Ujištění Teheránu o tom, že se jedná o mírový atom, je věc vedlejší.

Z jakého důvodu však nerozšíří tuto praxi i na jaderné vědce z jiných států „osy zla“, například ze Severní Koreje? Rusko, jak známo, bylo na začátku devadesátých let ze seznamu vyškrtnuto, zato Severokorejce v něm nechali, ale nevraždí je. Na tuto otázku není možné od západních médií získat odpověď, stejně tak, jako na otázku, zda se Všeobecná deklarace lidských práv vztahuje na íránské občany. Pokud ano, vědci nesmí být zabiti. Pokud se na ně nevztahuje a Peršany nepovažují za lidi, situace je jiná.

V r. 2015 byla uzavřena jaderná dohoda Íránu s pěti vůdčími jadernými státy, ve které Teherán oficiálně odmítl další obohacování uranu, tzn. i další rozvoj programů na výrobu jaderných zbraní. Někteří už doufali, že se Teherán již dostal pod sféru platnosti Deklarace lidských práv, ale v r. 2018 p. Trump od této dohody odstoupil. Podařilo se, Západ ze začátku uznal, že Peršané jsou lidé, ale vzápětí vzal toto uznání zpět. A Peršané nezačali více respektovat dohodu.

Dnes má Írán zásob nízko obohaceného uranu více, než jak se předpokládalo v rámci dohody a obohacuje tento uran nad stanovené limity. Na takový dárek v Mossadu jen čekali. Zabíjení íránských jaderných vědců pokračovalo. O tom, že tento krvavý byznys provozuje Izrael, nikdo nepochybuje. Jak napsal The New York Times, dva američtí úředníci přiznali účast Izraele na vraždě významného íránského vědce Mohsena Fachrízádeha, ke které došlo 27. listopadu. O míře účasti USA v této aféře „New York Times“ pomlčel.

Seznam obětí Mossadu je působivý.

V r. 2007 byl otráven neznámým plynem profesor univerzity v Shirazu Ardeshir Hassanpour, který pracoval na tvorbě centrifug. To byl jedinečný a nevšední způsob odplaty pro íránského vědce. Dále se vše vyvíjelo tradičně.

V lednu 2010 byl v Teheránu při bombovém výbuchu zabit profesor Massoud Ali Mohammadi, odborník v oblasti jaderné fyziky Univerzity Imáma Hosseina v hlavním městě. Vedle jeho auta bylo uvedeno do provozu dálkově řízené výbušné zařízení, připevněné na zaparkované motorce. Vykonavatel popravy, 24letý Majid Jamali Fashi, byl dopaden, usvědčen z práce pro Mossad a popraven.

29. listopadu 2010 v Teheránu zahynul jeden z nejznámějších íránských jaderných vědců Majid Shahriari, vedoucí katedry jaderného inženýrství Univerzity Shahida Beheshtiho v Teheránu. Byl zabit bombou, instalovanou na jeho automobilu.

Téhož dne se pokusili zabít ještě jednoho jaderného fyzika, děkana fakulty jaderné fyziky na Univerzitě Shahida Beheshtiho, Ferejdúna Abbásího Davání. Jeho auto vyhodili do povětří, ale vědec to přežil. Íránské úřady obvinily z uskutečněných teroristických činů Izrael a USA. 11. ledna 2012 byl v Teheránu zavražděn pracovník jaderného centra pro obohacování uranu, Mostafa Ahmadi Roshan v Natanze. Jeho auto taktéž vybuchlo.

27. listopadu byl na teheránském předměstí zabit přední íránský jaderný fyzik Mohsen Fachrízádeh. Tentokrát vrahové předvedli vyšší technickou úroveň popravy. Na auto, ve kterém vědec cestoval, střílel dálkově ovládaný kulomet z pick-upu, zaparkovaného u krajnice. Poté, co byl vědec zavražděn, pick-up vybuchl. Vyšetřování ukázalo, že jeho majitel před měsícem opustil Írán.

V západních metropolích byla tato zpráva přijata celkem klidně. Koneckonců není to přeci řekl Alexej Navalnyj: celý svět do teď vře z rozčilení a 56 účastníků OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní) ze 193 rozhodlo, že Navalnyj byl otráven látkou „Novičok“ Co se týká íránských jaderných vědců, vždycky byli, jsou a budou zabíjeni. A s úřady pro ochranu lidských práv to při tom ani nehne.

Více pozornosti věnují západní média nikoliv samotnému faktu vraždy, ale jejím následkům. Může teď Joe Biden vrátit USA zpět k jaderné dohodě, ptají se média. Vždyť během předvolební kampaně to slíbil. Ale čeho všeho do svatby nepřislíbíš? Uběhly už čtyři dny od okamžiku atentátu a Biden mlčí; očividně se zamyslel, je-li potřeba se vracet k dohodě. Vždyť Izrael mu poslal jednoznačné varování.

Írán se samozřejmě obrátil na Radu bezpečnosti OSN s požadavkem odsoudit vraždu a přistoupit k odpovídajícím krokům, ale sotva to bude mít smysl. V Radě bezpečnosti mají síly, které nepovažují státní terorismus Izraele za špatnou věc. A navíc Tel Aviv vrtí Washingtonem jako ocas psem.

Tyto hry jsou nebezpečné. Teherán, který se stal obětí beztrestného státního teroru, může jednoho dne překročit červenou čáru. K tomu ho vede vnitřní situace. Nové sankce USA prohloubily kritickou situaci v zemi. Jakákoliv slabost země je vnímána jako nový důkaz její insolventnosti. Teď je v íránských médiích hlasitě diskutována otázka o tom, proč je v bezpečnostním systému země tolik děr, kterými pronikají vrahové z Izraele. Toto bolestivě ubíjí autoritu vedení.

Je potřeba pochopit, že zcela zdrženlivému postoji íránské vlády může nastat konec, protože úřady, které nereagují, se v očích obyvatelstva jeví jako neschopné učinit teroru přítrž. Nebudu ani hádat, jaká může být íránská odpověď na příští vraždu. Velitel Generálního štábu íránské armády, generál Mohammad Bagheri, řekl, že „ Írán se neuklidní, dokud mučedníci Sulejmání a Fachrízádeh nebudou pomstěni a viníci nedojdou svého trestu“.

Úplný klid v Izraeli v souvislosti s těmito hrozbami není. Ihned po atentátu náčelník Generálního štábu obranných sil Izraele, Aviv Kochavi, navštívil vojenské oddíly na Golanských výšinách. Generál prohlásil, že „Izrael je připraven na vývoj situace jakýmkoliv směrem“.

V Mossadu jsou samozřejmě chytří lidé. Za jak moc věrohodný považují cílený útok íránské naváděné rakety na jeden z izraelských objektů, není jasné. Může-li se takovým objektem stát zázemí štábu Mossadu nebo jeden z objektů jaderného programu Izraele, zůstává nejhlubším tajemstvím. Jasné je jediné: nelítostnou starozákonní politikou vraždění evidentních a předpokládaných nepřátel Mossadu zvyšuje šance na tvrdou reakci Teheránu.

Jak je možné vidět ze situace, Izrael neprojevuje zájem o návrat k formátu „jaderné dohody 1+5“ a hlavním důvodem je přesvědčení o tom, že „Peršané stejně zklamou“. Avšak čtyři další hlavní jaderné mocnosti si to nemyslí a pro Tel Aviv je bezpečnějším řešením jít spolu s nimi, než provokovat ke katastrofě.