Nejlepším přítelem občana jsou jeho vláda, experti a PES

Ministr zdravotnictví představil PSA a řekl, že když budeme poslouchat, bude se usmívat. Když poslouchat nebudeme, vycení zuby. Hýří barvami a vypadá jako výsledek brainstormingu uspořádaném v mateřské školce místo odpoledního spánku.

Kromě konstatování smutného faktu, že potomci husitů a těch, co vládu, která si z nich dělala regulérní kozy opakovaně vyházeli z oken, degenerovali v hejno zvadlého salátu, k tomu mám úvodem ještě druhou poznámku. To permanentní podsouvání toho, že za dosavadním totálním neúspěchem vládního protivirového šamanismu stojí především moje nekázeň, už začínám brát trochu osobně.

Důkladně jsem tu novou, zázračnou omalovánku prostudoval a shledal, že tím nejzásadnějším rozdílem oproti například předcházejícímu, neméně zázračnému systému SEMAFOR je to, že za červenou experti přidali ještě fialovou. Jinak je plný těch samých opatření, co všichni předchůdci a která do jednoho působí dojmem, že jsou finálním produktem práce expertního týmu ve kterém zřejmě nejdůležitější roli hrají losovacího zařízení společnosti Sazka, žluté míčky, médium, blondýna a nějaký prototyp armádní umělé inteligence.

Překvapený tím ale v podstatě nejsem, v tomto ohledu, tedy kombinaci nekompetence, blbosti, politické uvědomělosti a sklonů k experimentálnímu sociálnímu inženýrství takřka orientálního typu, je česká vláda už léta poměrně konzistentní a to bez ohledu na ideologické zabarvení.

Moderní byrokratické vládní aparáty se ale kromě naprosté zbytečnosti, obrovské nákladnosti, unikátní neefektivity, pozoruhodné neschopnosti a kontinuální snahy se rozpínat, vyznačují i dalšími zajímavými schopnostmi. Například vyvolávat svojí činností především chaos nebo naprosto spolehlivě vyprodukovat, jakkoliv se to zdá už nemožné, pokaždé ještě o něco větší hovadinu než posledně. S novým ministrem tak logicky přichází další, asi sto pětadvacátá, opět naprosto dokonalá pomůcka, díky které ten smrtící virus konečně porazíme.

Všechno předtím přitom bylo úplně k hovnu. Kde je konec trasování, chytré karanténě nebo semaforům, které měly taky všechno vyřešit tak úžasně, abychom si ani nevšimli, že tu řádí nějaký vir. Tentokrát je to pro změnu Protiepidemický systém, nebo-li PES.

PES je kromě již tradičních barev také plný čísel, stupňů a gigantické  hromady toho, co všechno nám zakážou, když určitá čísla vstoupí do konjunkce s určitým stupněm. Jeho vědecky ověřená antivirová účinnost 119,3% ovšem bude cele záviset na tom, jestli budeme dostatečně usilovat o to, aby se na nás PES usmíval a na faktické existenci nouzového stavu. Jinak řečeno tedy na tom, jestli my budeme držet hubu a krok a vláda dostane bianko šek na to nás k tomu všemu a jakýmkoliv dalším podobným kašpariádám přinutit násilím. Prima.

Protože podmiňovat milostivé „rozvolňování“ třeba tím, že v obchodech s potravinami se bude smět před Vánoci nakupovat jen tehdy, když tam bude jeden zákazník na 15 m2 plochy, prostě je kašpariáda a ne „opatření.“ Které sice určitě povede k mnoha věcem a jevům, ale silně pochybuju, že lze některý z nich ze zdravotního hlediska se sebevětší tolerancí označit za žádoucí.

A půjdu ještě dál a napíšu, že to je naprosto dementní nápad, který mohl vymyslet jenom dement. Případně někdo, kdo chce pomocí podobných nástrojů pod podobnými záminkami definitivně zlikvidovat malé soukromé podnikání a zbytky občanské svobody vůbec. Nebo možná ruský agent ve vládě, který poměrně správně odhaduje, že jestli se někde lidi tutově nakazí covidem, nastydnou či k sobě navzájem pocítí ještě větší nenávist, tak určitě v davu, který díky tomuto konkrétnímu „opatření“ vznikne venku před každou prodejnou.

Vladimír Iljič Lenin už někdy kolem roku 1902 definoval to, co o mnoho let později proslulo jako „demokratický centralismus“ a fungovalo to zhruba podobně jako by asi fungovalo hranaté kolo.

Jeho podstatou je soustředění reálné moci pod maskovací síť více či méně povedené parodie na demokracii do rukou malé skupinky věrných – což bývá zpravidla i jejich jediná kvalifikace – toho typu, jehož způsob vládnutí dává nostalgicky vzpomenout na Gottwalda jako na vzorového liberála a na Jakeše jako na inteligentního člověka.

Myslím, že kdyby Vladimír Iljič procitl, opustil své mauzoleum a navštívil Prahu, asi by nyní ještě daleko pravděpodobněji než kdy jindy získal dojem, že všechno běží zhruba tak, jak to plánoval.