Kolonialismus nezmizel

Současný kolonialismus realizují a snaží se rozšiřovat především dědici dřívějších koloniálních mocností – zvláště pak Anglosasové, jejichž rozhodující úlohu v posledních letech převzali či ji doplňují USA a v rámci Evropské unie Německo.

Mutuje především v „liberální demokracii“ amerického typu, která je vůči ostatním státům a národům stále agresivnější a neurvalejší. A současné volby v USA, ať se stane prezidentem kdokoli, na tom zřejmě nic podstatného nezmění. Jistě se o to postará

tzv. Deep state snažící se za každou zůstat u moci.

Zejména američtí politici, ale zdaleka nejen oni včetně některých českých, se vydávají za jakési „strážce demokracie a lidských práv“, kteréžto hodnoty údajně chrání i ekonomickou a vojenskou přítomností v různých částech světa. Svou „demokracii“ se snaží upevňovat na již dobytých územích a pod líbivými hesly ji vyvážet a instalovat na dalších. Pomáhají jim v tom nadnárodní společnosti, banky, mainstreamová média i kohorty „ochotných“ například v korumpovaných neziskových organizacích.

Je to však skutečná demokracie ve prospěch lidí nebo spíše zakamuflovaný ryzí kolonialismus a diktát v jejich neprospěch? Porovnejme si, co činí a jak „demokraticky“ se chovají USA a Západ v současném světě s tím, co definují různé encyklopedie:

„Kolonialismus představuje rozšiřování svrchovanosti určitého národa na teritorium a lid mimo vlastních hranic, často za účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domorodých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu. Kolonialismus je zároveň shrnutí názorů, které mají tyto výboje morálně ospravedlňovat. Často sloužil jako možnost posílení ekonomické a vojenské síly země na základě vytváření kolonií, které otevíraly nové trhy, zvyšovaly dostupnost přírodních zdrojů a zároveň se zde nabízely

i možnosti využívání levné pracovní síly domorodého obyvatelstva.“

Nechovají se tedy jako kolonizátor USA, které své vlastní zákony povyšují nad mezinárodní právo a poslušnost se snaží vynucovat mnohdy vylhanými záminkami, vojenskou silou mj. pod pláštíkem NATO či sankcemi?

Nemá tak pravdu náš významný historik František Palacký (1798-1876), který napsal: Tam hynou ideje, kde vládne hluboké surové sobectví“? Nebo britský státník William Older Pitt (1708-1778), když již ve své době říkal, že „kde končí zákonnost začíná tyranie“?

Žijí tedy ještě ideje demokracie, humanismu či lidských práv? Nebo je již zcela otevřené surové sobectví USA a některých dalších západních zemí v součinnosti se stále nenasytnějším globalismem dehonestuje a ničí a možná již zničilo? A je taková politika skutečně v zájmu USA a amerického lidu, za kterou je vydávána, nebo jen v sobeckém zájmu části vládnoucích politických elit v této zemi a rovněž americké společnosti spíše škodí? A neobracejí se v hrobě otcové zakladatelé tehdy ve světě obdivovaných USA když vidí, co dnes činí jejich potomci a jak se to světu stále více přestává líbit?

Pokusy o získání dalších kolonií se po dobytí východní Evropy dnes v Evropě soustřeďují mj. na Bělorusko, přičemž tím hlavním cílem je bohaté Rusko. Patrná je přitom až úporná snaha o rozdělování zejména Slovanů a stavění slovanských etnik proti sobě. Podařilo se to už v případě Polska, Ukrajiny a částečně Bulharska, Černé Hory, Chorvatska či Slovinska. K umělému vyvolávání a posilování protiruských nálad a postojů dochází i v Česku a na Slovensku.

Zdá se, že už neskrývaným záměrem je vytvoření situace jako byla po První světové válce v Rusku, kdy „Rudí vraždili Bílé a Bílí vraždili Rudé“, tj. Rusové se vraždili sami mezi sebou, jak v jednom protestsongu zpívá Žanna Bičevská. Totéž jsme ostatně mohli nepříliš dávno vidět a občas dosud vidíme i na Ukrajině….

Taková politika má být onou deklarovanou „demokracií a ochranou lidských práv“?

A mají ohrožené národy a státy, nejen slovanské, právo se této agresívní, sobecké a v podstatě nehumánní politice bránit? A není taková politika těhotná novou krvavou válkou v Evropě a ve světě? A nekopou si takovou politikou USA pomalu ale jistě i vlastní hrob?

Zdá se, že si to uvědomuje stále více politiků, národů i zemí světa. Možná, že i oni dávají za pravdu řeckému filozofovi Diogénovi ze Sinope (asi 400-323 př.K), který napsal: „Když se zamýšlím nad vědami a uměním, musím uznat, že člověk je nejmoudřejší ze zvířat. Když ale vidím zrady, vraždy, války, musím přiznat, že není hloupější a horší zvíře než člověk.“ Nebo švédskému státníkovi Axelu Gustaffsonovi Oxenstiernovi (1583-1654), který si povzdechl: „Což nevíš, synu, jak maličkou moudrostí je řízen svět“?

Lze jen doufat, že se velká Amerika po volbách začne probouzet z nebezpečného vládychtivého transu svých elit. Protože pokud ne, může se stát na co upozornil mj. komentátor čínského rozhlasu: „ Američtí politici, kteří se snaží zastrašit svět a šikanovat další země, budou světem nakonec opuštěni, pokud budou trvat na tom, že půjdou až do temnoty, a nakonec skončí smutně sami.“

Protože, jak řekl významný český básník Otokar Březina (1868-1929): „Národ bez vyšší duchovní pravdy zahyne, i kdyby ho chránila armáda, policie, zákony a vojenské pakty“.