Černoši, kteří mediálně neexistují

Věděli jste, že v USA kromě černochů pokrokových, kteří k nám promlouvají z médií, existují i černoši nepokrokoví? Takoví, co nepláčou při přednášce o americké historii a co nevidí v množství zatčených černých zločinců ani tak systémový rasismus jako spíše logiku. Co věří, že za tristním stavem černošské populace nestojí bílá privilegia, ale socialismus, který „motivuje černé ženy, aby se oženily s vládou, a černé muže, aby se vzdali své finanční a morální odpovědnosti.“

Před časem bylo hnutí Black Lives Matter všude, nedalo se mu uniknout. Ani vyjádřením jeho černých představitelů, jeho černých podporovatelů, fandů a ani tklivým příběhům utiskovaných černochů, co na ně všichni běloši byli od kolébky výhradně jenom zlí. Co naopak nebylo slyšet vůbec, byly hlasy černochů říkajících něco jiného. Jakoby vůbec neexistovali. Abych toto záhadné mediální informační vakuum trochu zaplnil, pár jsem jich našel. Protože američtí konzervativci a pravicoví intelektuálové černé pleti existují a rozhodně nemlčí.

A velice často skloňují v souvislosti se stavem, v jakém se nachází americká černá menšina právě slovo „odpovědnost.“ Místo „rasismus.“ A kteří se pochopitelně vyjadřují i k současnému dění a k hnutí BLM. Ti černoši, jejichž hlasy tady za oceánem my nikdy neslyšíme. A je symbolické, že kdo je tady slyšet chce, aby si na základě všech dostupných informací mohl vytvořit nějaký vlastní názor, jak nám chytré hlavy pořád zdůrazňují, musí často pracně lovit v kalných vodách internetu nebo na“dezinformačních“ webech.

Thomas Sowell

Jako prvního z těch, jejichž jméno se v Evropě nesmí vyslovit, uvedu profesora Thomase Sowella. Jeho popularizátorem je u nás především blogger Marian Kechlibar, za což mu patří velký dík. Nebýt lidí jako je on, kdo by tady kdy o profesoru Sowellovi, špičkovém akademiku a jednom z nejvýznamnějších žijících amerických myslitelů slyšel. Cituji z klávesnice Mariana Kechlibara. Zároveň jde o vysvětlení, proč tady obecně málokdo ví, že ne každý americký černoch nutně musí být rasistický levicový radikál, co ve jménu traumatu z otroctví rabuje AppleStore:

Názory, k nimž dospěl, nejsou dnes u americké levice vůbec populární. Sowell se domnívá, že moderní sociální stát slouží spíše k uspokojení ega svých konstruktérů a zastánců, kteří se při utrácení peněz za sociální programy mohou cítit jako mravní a pokrokoví lidé, kteří pomáhají slabším. Systémy, které tito sociální inženýři z ministerstev zavádějí do praxe, však neodpovídají skutečným potřebám lidí z ghett, a naopak motivují svoje “klienty” v tom, dělat špatná rozhodnutí – například ke snazšímu odchodu otce od rodiny, pokud jej finančně nahradí stát. (Ke stejnému názoru dospěl senátor Moynihan ve své obsáhlé zprávě z roku 1976.) Častým námětem Sowellovy kritiky je utopismus socialistických ideologií, které se snaží dosáhnout stavu dokonalosti, aniž by přitom braly v úvahu, že lidské bytosti jsou nedokonalé samy o sobě.

Zdroj: Twitter

Proč nám média zamlčují existenci profesora Sowella, po kterém by v případě, kdyby měl ten správný názor ČT skočila jak slepice po flusu, demonstruje tento mnou neuměle přeložený tvít:

Stále slyšíme, že „na černých životech záleží“, ale zdá se, že na tom záleží pouze tehdy, když to pomůže politikům získat hlasy, nebo když tento slogan pomůže demagogům démonizovat policii.

A tři otázky Thomase Sowella „Jaké jsou alternativy? Kolik to bude stát?“ a hlavně „Čím to máte podložené?“ si kladu prakticky pokaždé, když se dívám na televizní zprávy. Jeho případnému odstranění z blacklistu asi příliš nepomohlo ani to, když v roce 2018 na otázku jak hodnotí Trumpa, odpověděl:

Myslím, že je lepší než předchozí prezident.

Larry Elder

Dalším černým pánem na holení, o kterém jste z českých médií nikdy neslyšeli, je Larry Elder. Významný konzervativec, publicista, komentátor a dokumentarista. Autor dokumentárního filmu Strýček Tom z letošního roku, o kterém jste taky nikdy neslyšeli, přestože trhá všechny možné rekordy. Jde o sérii rozhovorů s černými konzervativci, kteří odmítají mediální a levicový narativ o chudácích černoších a bílé vině. Cituji, opět jen přibližně, Larryho Eldera pro Fox News:

Film se jednoduše ptá: „Proč v černé komunitě neexistuje respekt k nesouhlasu? Proč jsou velcí černí myslitelé jako Thomas Sowell, Walter Williams a Shelby Steele ignorováni či marginalizováni tradičními médii?“ Přes působivou, desetiletí trvající práci skupiny – články, knihy a projevy – Sowell, Williams a Steele jsou pro mnoho černochů, a nejen pro mladé černochy, úplně neznámými. Černí konzervativci nepřipisují otroctví a Jimu Crowovi žádný hlavní problém v černé komunitě. Černí konzervativci nevěří, že rasismus zůstává v americké společnosti významným problémem. Černí konzervativci se domnívají, že sociální stát motivoval ženy, aby se oženily s vládou, a motivovalo muže, aby se vzdali své finanční a morální odpovědnosti, což je v Americe mnohem větší problém než rasismus.

Kdy ho asi ČT převezme, opatří podmanivým dabingem Miroslava Donutila a odvysílá? Kdy k tomu asi dojde celkem dost napovídá sám černoch Larry Elder, opět pro Fox News tím, jak se staví k počínání listů New York Times a Washingtom Post:

…Oni tuto velkou lež, lež goebbelsovského typu, že policisté zabíjejí černochy jen proto, že jsou černí, vůbec neověřují.

Mimochodem, „strýček Tom“ je hanlivé označení černochů, kteří podle jiných černochů kolaborují s bělochy.

Shelby Steele

Jedním z významných černých konzervativců a akademiků, kteří ve filmu mluví, je Shelby Steele. Specialista na rasové vztahy, multikulturalismus a na pozitivní diskriminaci. Tu považuje za „dvojitou zradu“ černochů:

Nejprve otroctvím a útlakem a poté skupinovými preferencemi nařízenými vládou, což odrazuje od autority a osobní odpovědnosti u černochů.

Proč jste o černém profesoru Steelovi až doposud neslyšeli ani slovo, je tím doufám jasné.

Walter Williams

Dalším pro nás utajeným černochem z filmu Strýček Tom, ačkoliv má také za sebou úctyhodnou akademickou kariéru, je liberální ekonom a pravicový konzervativec Walter Williams. Přikládám několik jeho názorů, které vysvětlují, proč nesmíme vědět, že existuje:

…Sociální stát udělal černošským Američanům, co otroctví nedokáže, a to je zničit černou rodinu…. Zákony regulující ekonomickou aktivitu jsou pro černochy mnohem větší překážkou než rasová bigotnost a diskriminace…Zákony o kontrole zbraní považuji za vládní porušení práv jednotlivců a tvrdím, že nakonec ohrožují nevinné a přitom nedokážou omezit trestnou činnost….

Candace Owens

Slyšet by pravděpodobně stálo za to i hlas Candace Owens. Původně levicově orientovaná mladá novinářka a komentátorka, která volila Demokraty, jíž se relativně velmi brzy v hlavě rozsvítilo a nyní je proto přesvědčeným konzervativcem. Divoká, originální osobnost, málokdy si bere servítky. Proč jsme o ní, přestože je i jako mladá černoška již úspěšnou a vlivnou osobností, nikdy neslyšeli? To nejlépe vysvětlí twettt, ve kterém příslušníky hnutí Black Lives Matter označila za:

Bandu uvřískaných batolat, které předstírají utlačování kvůli pozornosti.

Carol Swain

V dokumentu Strýček Tom hovoří i politoložka Carol Swain. Mohla by sloužit za učebnicový příklad toho, že když se chce, tak to jde – rasismus nerasismus. Pochází z tak bídných a tak strašných poměrů, že se tomu ani nechce věřit a došla díky vlastní vůli až na vrchol. Kdyby volila Demokraty a říkala jen ty správné věci, neslezla by v ČT z obrazovky a v DeníkuN z monitoru. Jenže nevolí a neříká a proto o ní musí velice amatérsky referovat až někdo jako jsem já. Proč tomu tak je:

Zvolení Baracka Obamy okomentovala jako „velmi děsivou situaci.“ Bojovníky za občanská práva jako je J. Jackson obvinila, že smrt Trayvona Martina zpolitizovali a využili k nahánění voličů Demokratům. Tvrdí, že trestné činy spáchané na běloších média víceméně ignorují. Postavila se proti módě odstraňování historické vlajky Konfederace s tím, že to nic nevyřeší. V roce 2016 o hnutí Black Lives Matter prohlásila, že jde o velice destruktivní a marxistickou organizaci. A po střelbě v Charlie Hebdo přidala k pravicovému extrémismu ještě islamofobii:

Islám není jako jiná naše náboženství, pokud není pod kontrolou představuje pro nás a naše děti absolutní nebezpečí.

Teď už jistě chápete, že o takovém člověku je opravdu lepší nevědět.

Jesse Peterson

A jako posledního představuji černošského intelektuála a mého dávného oblíbence, politika a především komentátora Jesse L. Petersona. Je to šoumen, ostrý jako břitva a umí být velice ééé…kontroverzní. Prohlásil například, že „jednou z největších chyb, které Amerika učinila, bylo umožnit ženám volit.“ A proč ještě se tady jeho jméno stejně jako jména všech těch předchozích černých amerických Voldemortů nesmí vyslovit? No, třeba proto, že BLM označuje za „nenávistnou skupinu“ a varuje, že nenávist a podezíravost vůči bílým Američanům způsobí, že z USA se stane Jižní Afrika. Nebo proto, že každý rok v červenci slaví Měsíc bílé historie?

A nebo možná kvůli tomuhle takřka instruktážnímu videu, skrze které jsem se s Petersonem před časem díky webu Středoevropan seznámil a které by se mělo v rámci principu rovnováhy promítat ve školách vždycky hned potom, co ze třídy odejde Moravec i poslední Člověk v tísni:

Před třemi lety jsem napsal text „Mediální společnost: O čem se mlčí a nepíše, to neexistuje,“ který měl velice podobné téma. Jeho část se tehdy pro změnu týkala několika evropských muslimů uvědomujících si zoufalou potřebu reformy islámu na náboženství ladící s 21. stoletím.

Padla tehdy jména Hamed Abdel – Samad, Necla Kelek, Seyran Ates. Ani ta se tehdy nesměla vyslovit a nevyslovují se ani dnes. Reforma islámu na něco, co by bylo více v souladu s evropskou kulturou byla a je totiž pro média rovna islamofobii a jde tedy o podobně toxické téma jako existence a názory černých amerických konzervativců.

A co je na tom všem asi nejhorší? Že okruh mediálně toxických názorů, témat a osob, o kterých se proto nemluví a tedy neexistují, se neustále rozšiřuje.