Vědí Bělorusové, co jim hrozí?

Bělorusko je jako zámožná nevěsta, která nemá o nápadníky nouzi. NATO by tam rádo přesunulo svoje tanky a děla, aby měly Smolensk na dostřel, Polsko je touží pojmout do svého objetí, v němž kdysi bylo celých sto let, Rusko se už dlouho chystá, že spolkne Bílou Rus jako malinu, jenže Lukašenko je příliš tvrdý oříšek na strávení.

Co ve skutečnosti hodlají dosáhnout organizátoři demonstrací v Minsku a dalších městech kromě svržení Lukašenka? Pod pláštíkem svobody a demokracie se skrývá nastolení neoliberálního kapitalismu. Tato agenda zahrnuje mimo jiné odbourání odborových práv, zrušení regulace cen a některých nepohodlných ustanovení pracovního práva týkajících se ochrany dělného lidu.

Co ale je hlavní, jde o privatizaci národního majetku a jeho rozprodej do cizích rukou. Tady se jednota opozice hroutí. Prozápadní část chce prodat rodinné stříbro západním investorům, zatímco proruská část chce, aby je získali ruští oligarchové. Ve hře je osmdesát procent všeho běloruského průmyslu, které patří státu, a celé zemědělství, sestávající se převážně ze soukromých usedlostí.

Bělorusko není chudé, jeho průmysl byl zmodernizovaný stejně jako zemědělství. Obě odvětví vyrábí mnoho zboží a potravin na vývoz. Evropu moc nezajímají běloruské náklaďáky a salámy, protože mají svoje, ale v Rusku jsou velmi žádané, protože jsou dobré a levné. Běloruský nábytek a módní výrobky jsou „in“ i v Moskvě. Po určitou dobu, při nejmenším až do roku 2015, běloruská ekonomika rostla každoročně o deset procent. Nezaměstnanost se drží pod dvěma procenty už celá léta, lékařská a zdravotnická péče zdarma, idem vysokoškolské vzdělání. Absolventi univerzit za to musí odpracovat dva roky tam, kam je pošlou. Kdo nepracuje je příživník a musí obci platit za každý prolenošený den pokutu nebo jít do chládku.

Průměrná daň činí třicet procent. Průměrná mzda v Bělorusku je kolem 500 dolarů měsíčně, což není moc, ale životní náklady jsou rovněž nízké. IT specialisté vydělají až 2.500 dolarů a platí jen sedmiprocentní daň. Člověk by řekl, že tito privilegovaní lidé by měli být spokojení a šťastní, ale nejsou. Mnozí z nich se účastní demonstrací. Chtějí svobodnější a rovnější společnost jako všichni ostatní. To je zcela přirozená lidská tužba snadno zneužitelná a mnohokrát také zneužitá.

Běloruští pracující lidé by si měli uvědomit, že když uměle vyvolaná barevná revoluce dosáhne svého cíle, jejich průmyslová a zemědělská základna bude rozbita a rozkradena, aby nemohla konkurovat západním výrobcům, jak se stalo v Rusku, Litvě, Polsku a řadě dalších zemí, včetně naší.

Bělorusům hrozí sešup z jednoho ráje do druhého. Pohled na sousední Ukrajinu by jim měl otevřít oči.