Jsou Američané vyvolený národ?

Jsou snad Američané vyvolený národ, který může všechno, co se jim zlíbí, a ostatní ho mají poslouchat? Jsou snad USA nějaký samozvaný Bůh, jemuž je dovoleno vše včetně porušování morálních zásad či mezinárodního práva, a ostatní jsou „volové“, kteří mohou jen to, co jim USA povolí?

„Já jsem krásný, já jsem silný, já jsem moudrý, já jsem dobrý. A já jsem to všechno objevil!“ napsal před lety polský satirik Stanislaw Jerzy Lec (1909-1966). Zdá se, že takové sebestředné iluzi a možná i psychóze i nadále podléhají i někteří vlivní lidé ve velké a dříve obdivované Americe.

Tento obdiv ale v poslední době stále rychleji opadá a slábne i dominance USA ve světě. Nic na tom nezmění ani nadcházející turné ministra zahraničí Mika Pompea po Evropě.

Anglický spisovatel Gilbert Keith Chesterton (1874-1936) napsal: Římané nemilovali Řím, protože byl velký. Byl velký, protože ho milovali.“ A díky až příliš sebestředné a často i amorální politice dnes přestávají milovat USA i mnozí Američané a obdivovat je i národy jiné.

Zdá se, že v honbě za jakousi světovládou, maximálním zbrojením a ziskem, kamuflovaným jakoby zájmy USA, nese vinu za postupující ztrátu americké důvěryhodnosti a její neoblíbenost především tzv. Deep State, který si zvláště po 11. září 2001 uzurpoval moc v USA. Už zjevně až bezostyšně se snaží podvádět, lhát, kroutit ruce neposlušným, rozpoutávat násilí a vyvolávat války. To že jsou skutečné zájmy amerického lidu, kterými se establisment stále ohání?

Přitom už čínský filozof, zakladatel taoismu Lao‘C (6.-5.stol. před Kristem) napsal: „Zbraně jsou nástroje, které nosí pohromu, ne nástroje ušlechtilého“ a „Koho těší prolévání krve, není způsobilý, aby mu svěřili vládu nad světem“.

A protože se dnes v mainstreamu většinou prezentují mnohdy nepříliš vzdělaní politici, zbrojnoši (zvláště z NATO) či různí dobře zaplacení politologové a novináři, připomeňme si i několik jiných názorů:

Anglický satirik Mackenzie Crook (1971) - „Dinosauři vyhynuli proto, že se jejich trup stal příliš velkým a těžce vyzbrojeným, aby jej mohla řídit tak malá hlava. Každá říše půjde cestou dinosaurů, stane-li se s ní totéž“.

Nebo významný americký politik Henry Kissinger (1923) - „Žádná společnost nikdy neměla sílu, žádný vůdce odolnost a žádná víra energii nutnou k tomu, aby své zákony prosadila trvale na celém světě. Univerzální moc se prokázala jako nedosažitelná...“. A jak by dodal španělský filozof Baltasar Gracián (1601-1658) - „Nežije se podle jediného hlasu, ani jediného mravu, ani jedné doby.“

Že by se tedy o poctivější mezinárodní spolupráci a sdílení geopolitické moci s Ruskem i jinými velkými hráči na Kissingerovu radu snažil i dosti kontroverzní prezident Donal Trump? A proto Deep State za pomoci Demokratické strany vede tak zuřivou válku proti jeho znovuzvolení?

Že by v jádru pragmatický byznysman D. Trump chtěl přestat být „bohem“ a za voly považuje zejména ty, kdo se všemi prostředky brání změnit Ameriku, aby začala být opět milována a obdivována jako dřív pokud je to ještě možné?

Anebo celý ten nynější předvolební guláš v USA je jen další perfidní divadlo pro naivní voliče a zahraniční veřejnost s cílem vybrat prezidenta, který bude pro ně stravitelnější a zachovat přitom systém a politiku Ameriky stejné jak dlouho se dá? A obdiv k Americe je bohům v pozadí šumafuk – hlavně že lidé doma a někde i v zahraničí před nimi budou i dál stát v pozoru a budou je poslouchat?