Jak Izrael cílevědomě pěstuje na okupovaných územích teror

V Izraeli se už rozproudila široká diskuze na téma, zda se vyplatilo zavraždění hamaského vůdce Ahmada Jásína. Ale otázku, zda k tomu měl Izrael právo, položí málokdo.

Doplnění 3.4.: Anketa na iDnes

Podle mezinárodních zákonů není okupačním jednotkám povoleno popravit na okupovaném území příslušníka okupovaného národa. Ženevské konvence zrozené ze strašlivé zkušenosti druhé světové války stanovují limity použití síly, a to v případech války. Tyto konvence rozlišují mezi válkou a okupací. Jejich základem je to, že (za prvé) okupovaný národ je "chráněn" a že okupant je za jeho bezpečnost odpovědný. A (za druhé) uznávají právo okupovaných bojovat za své osvobození. Mezinárodní konvence si lidé postupně vytvořili jako nástroj k zachování lidského rodu. Bez nich existuje nebezpečí, že že se lidská rasa sama vyhubí - nejprve ti silní zlikvidují slabší a pak sami sebe ve vzájemném boji.

V průběhu 37 let trvání okupace porušil Izrael už každý jednotlivý bod Ženevských konvencí. Ale to, co udělal nyní, nemá v historii paralelu. Výstižně to řekl Robert Fisk v britských Independence: "V krutých válkách mezi vládami a partyzány existují už desítky roků nepsaná pravidla. Můžeš zabíjet lidi na ulici, bombardovat výrobu a střílet po střelcích. Ale nikdy nesmíš zabít vůdce na obou stranách konfliktu - vládní ministry, ideové vůdce - těm je dovoleno přežít." I v případech, propagují-li tito násilí a teror, platí pravdilo, že je možno je uvěznit, ale nikoliv zabít.

Ahmad Jásín považoval sám sebe za bojovníka proti okupaci. Podle zprávy z Yedit Ahronot požadoval Jásín úplné stažení izraelské armády z okupovaných území za hranice z roku 1967. V roce 1993 organizace Hamas formálně souhlasila se závěry jednání z Oslo, nicméně nevěřila, že by Izraelci byli ochotni uvést principy dohody do praxe. Proto varovala palestinský národ, aby nezapomněl, že okupace dosud neskončila. V průběhu dlouhých let politiky ocelové pěsti pod vládou Baraka a Sharona navrhoval Jásín vyhlásit dlouhodobý "stav důvěry" (hudna), současně si ale uvědomoval, že Izrael okupaci ze své vlastní vůle nikdy neskončí. "Jedinému jazyku, kterému nepřítel rozumí, je jazyk bomb a explozí," učil své následovníky a vyhlásil, že "pro nás je každý Izraelec cílem."

Ženevské konvence umožňují lidem na okupovaném území vést ozbrojený odpor vůči okupační armádě, ale nedovolují použití teroru vůči civilistům. Teror nemá morální zdůvodnění a není chráněn mezinárodním zákonem. Ale je nezbytné, abychom také my, Izraelci zpytovali sami sebe v této otázce. Jakou jinou možnost jsme Palestincům ponechali, aby mohli bojovat za své osvobození? V posledních několika měsících se kolem zdí ve West Bank zformovala nová forma odporu. Palestinští farmáři, jejichž půda je jim násilím odebírána, sedí na zemi spolu s odpůrci zdí z řad Izraelců - veteránů z kempu Masha - a chrání vlastním tělem půdu před pásy buldozerů. Co by mohlo být méně násilné, než tato forma protestu? Ale izraelská armáda na sedící demonstranty střílí, přesně jako svého času v Číně.

Izraelská armáda blokuje jakékoliv formy nenásilného protestu ze strany Palestinců. Arogantní eliminací jejich vůdce vracejícího se z ranní pobožnosti, člověka, který byl symbolem odporu, nyní vědomě vyvolala novou vlnu násilí a teroru. Je těžké nezískat z toho dojem, že teror je pro Sharona a armádu vítaný. Pomáhá mu přesvědčit svět, že ženevská ochrana se na Palestince nevztahuje, protože to jsou rození teroristé, a tudíž je dovoleno udělat s nimi cokoliv.

Od 11. září je součástí americké "války proti teroru" intenzivní tlak zničit veškerou právní ochranu poskytovanou mezinárodními zákony. Ale dokonce ani Spojené státy se dosud neodvážily veřejně popravit duchovní a náboženské vůdce (např. Taliban v Afghánistánu). Nyní se Izrael s posvěcením Spojených států tedy rozhodl, že i toto je povoleno. Izrael se pod vojenským vedením stal vůdčí silou destrukce každé ochrany, kterou lidská rasa vytvořila po zkušenostech z druhé světové války ke svému zachování. Ochrany, kterou můžeme - jak nás učí historie - my sami jednou potřebovat.

Článek How Israel promotes terror in the occupied territories vyšel 30.3. v hebrejštině v novinách Yediot Ahronot.

Doplnění 3.4.

V internetovém deníku iDnes právě probíhá anketa s otázkou Má Izrael právo zabíjet radikální Palestince? V okamžiku, kdy toto píši, je 1292 odpovědí ANO a pouze 482 odpovědí NE. Co to dokazuje? No přeci vzrůstající vlnu antisemitismu, jak se nám to snaží sionisté namluvit. :-)

Ale teď vážně. Podle mě to signalizuje naprostou úspěšnost sionisty vedené kampaně líčící Palestince zjednodušeně jako "rozené teroristy, kteří zabíjejí z nepochopitelných důvodů nebo proto, že nenávidí pokrok a demokracii". Přesně jak se o tom píše v tomto článku.