Příliš mnoho vlastenců v malém Česku?

Vlastence máme v Česku různé – skutečné patrioty, kteří svou vlast milují a snaží se o její rozkvět, a „vlastence“, jimiž jsou ve sportovní hantýrce nazývány nechtěné, ale často i úmyslné góly do vlastní branky, díky kterým vlastní tým prohrává. Zdá se, že zejména

v posledních letech jsou u nás v módě již zmínění úmyslní „vlastenci“ našich vlastních lidí, zatímco opravdoví čeští patrioti jsou mainstreamem často nazýváni nacionalisty, extrémisty i jinak dehonestováni.

Patrioti Čech, Moravy a Slezska přitom nemusí být vždy zdejšími rodáky, neboť je známo, že tzv. lokální patrioti bývají často pro místo, kde žijí a pracují, zapálenější a oddanější než místní lidé. A stává se, že i když obětavě pracují v jejich prospěch, ocenění a poděkování se jim dostává jen zřídka. A spíše než to, jsou jim z různých míst házeny klacky pod nohy a někteří nepřejícníci či divnolidé se nestydí dokonce na ně i plivat.

A zatímco čestní hráči, kterým se podaří dát gól do vlastní branky, jsou nešťastní, že poškodili vlastní tým, ti druzí dmou prsa pýchou a mj. za potlesku USA a Evropské unie, ale i České televize a některých politických stran jsou hrdí na to, jaký hrdinský kousek a „vlastenecký čin“ se jim opět povedl. Smutní to hrdinové – není-liž pravda?

Připomeňme si některé góly do vlastní brány, o kterých se už raději nemluví a když, tak jen občas a v mainstreamu velmi opatrně.

Například v devadesátých letech jsme mj. z iniciativy Václava Havla z velké části zrušili zbrojní výrobu. Získali jsme za to velkou pochvalu západních států a V. Havel možná i další metál. Důsledek - odstranění české konkurence a obsazení našich zahraničních trhů těmito státy a tím ekonomické ztráty pro ČR.

V rámci privatizace došlo k obrovskému rozkradení národního majetku. Pomocí tehdy Václavem Klausem st. a ODS propagované kupónové privatizace, nejrůznějších spekulací a úplatků se rodinné zlato (např. voda) či tehdejší příslovečné stříbro (např. Becherovka a Plzeňské pivo) ocitlo – v cizích rukou. Zašantročili jsme námořní flotilu aj. To vše V. Klaus pak při odchodu z funkce prezidenta korunoval amnestií tehdejších spekulantů a zlodějů. Své dosud špatné svědomí se zřejmě nyní snaží napravit podporou svého syna a jeho vlasteneckého hnutí Trikolóra. Ale právě podpora kontroverzního otce je možná pro toto sympatické hnutí jakousi „koulí na noze“ a brání mu získávat větší podporu společnosti, protože ta ne vždy zapomíná, neboť jak praví přísloví: „Staré hříchy mají dlouhé stíny“.

Připomeňme si také nejeden vlastní gól z dílny ČSSD, zejména za éry Bohuslava Sobotky. Zvláště pak privatizaci OKD do rukou ctihodného podnikatele Zdeňka Bakaly, který si vysloužil přízvisko „Grázl non plus ultra“ a již delší dobu se zbaběle ukrývá ve Švýcarsku. Důsledky těchto „vlastenců“ pociťují dodnes nejen horníci a jejich rodiny na Ostravsku.

Dnes góly do branky vlastního týmu stále častěji dávají další příkladní čeští „vlastenci“. Na čelné místo se derou piráti, udávající české lidi do Bruselu či do USA, známá trojice Zdeněk Hřib, Ondřej Kolář a Pavel Novotný nebo ministr zahraničí Tomáš Petříček svými zbytečnými provokacemi poškozující zahraniční politiku ČR, aj. Jsou na to zjevně hrdí a na zájmy svých spoluobčanů a své vlasti zřejmě - jak říkává P. Novotný - „prdí“.

Nenastal tedy už čas se v současné dosti chaoticky se vyvíjející době zamyslet a začít fandit skutečným českým vlastencům, kterých je u nás také dost? A to nejen ostentativním oblíbeným vyvěšováním vlajek a vlaječek a skandováním „Česko, Česko!“ jako při sportovních utkáních, ale cílevědomým napravováním zla, které způsobili a způsobují své vlasti ti druzí „pseudovlastenci“?