Clarkova kniha šlápla Bushově administrativě na kuří oko

V těchto dnech vyšla v Americe kniha s názvem Against All Enemies - Proti všem, kterou napsal prezidentský poradce na bezpečnost a odborník na mezinárodní terorismus Richard Clark. Clark sloužil, počínaje Reagenem, čtyřem prezidentům a byl donedávna jedním z mála lidí, kterým Bushovo křídlo plně důvěřovalo. Byl mužem, který převzal rozhodování těsně po útoku 11. září. Condoleezza Rice ho ustanovila krizovým manažérem několik minut po útoku. On to byl, kdo nařídil dopravit Bushe do bezpečnostního protijaderného krytu bezprostředně po útoku. Clark se účastnil nejtajnějších porad nejužšího vedení, kam se dostane jen málokdo. Jeho svědectví je tedy autentické.

Ve své knize Clark ostře kritizuje Gerga Bushe, Donalda Rumsfelda a Paula Wolfowitze. Píše, že vůči al-Káidě byli tito lidé indiferentní, ale Irákem byli doslova posedlí. Už několik dnů po útoku nařídil Bush bezpečnostním složkám, aby našly vazby mezi Irákem a 11. zářím, a aby vypracovaly dokumenty potvrzující Saddamovu účast na tomto útoku.

"Bylo po 11. září a Bush, tak jako mnoho jiných Američanů, hledal obětního beránka - někoho, koho by bylo možno vybombardovat. Cestou do Situation Room si vzal Clarka stranou. 'Byl za tím Irák?', chtěl vědět. Požadoval, aby FBI a CIA shromáždily důkazy, že za 11. zářím stál Saddam. Stejně tak hledal zdůvodnění pro bombardování Iráku i Donald Rumsfeld. Na jedné ze schůzí po 11. září argumentoval, že Afghánistán a výcvikové tábory Osamy bin Ladena 'nenabízejí dostatek dobrých cílů'. 'Měli bychom zapracovat na Iráku,' řekl doslova Rumsfeld," uvádí Clark ve své knize Proti všem.

Clark dokonce vystoupil v nedělním televizním pořadu "60 minut", kde se nechal zpovídat moderátorkou, a kde znovu opakoval klíčové pasáže své knihy.

Clark se v knize nezříká osobní odpovědnosti. Stejně tak jako neviní pouze Bushe za 11. září. "I Clinton měl svůj podíl," říká. "Ani on nejednal dostatečně rozhodně v okamžicích, kdy jednat měl. I za Clintona už existovaly signály, že se al-Káida pokusí o útok velkého formátu."

Richard Clark

Kniha ostře napadá zástupce tajemníka ministerstva obrany Paula Wolfowitze, jako šéfa týmu "Chyťte Saddama." Zmiňuje se o schůzce z dubna 2001, kde Wolfowitz odmítl Clarkovův návrh věnovat se al-Káidě: "Koho zajímá nějaký malý terorista v Afghánistánu," pravil prý tehdy Wolfowitz. "Skutečným nebezpečím je státem sponzorovaný Saddamův terorismus." Wolfowitz tam rovněž citoval z kontroverzních studií Laurie Mylroie, kde se tvrdí, že Saddam byl za útokem na WTC v roce 1993. Clark prý na to odpověděl: "Vyšetřovali jsme tu možnost. Ale nikdo nevěří, že za tím byl Saddam. Byla to al-Káida." Wolfowitzův tiskový mluvčí nazval tyto pasáže v knize výmyslem.

"V prvních měsících Bushovy vlády jsme opakovaně upozorňovali na nebezpečí plynoucí od al-Káidy," praví Clark ve své knize. "Ale administrativa byla k našim varováním hluchá a slepá. Státní žalobce John Ashcroft dokonce snížil prioritu boje s terorismem a namísto toho kladl důraz na boj proti drogám a násilným činům. To léto zabránil federální soudce několikrát agentům FBI odposlouchávat potenciální teroristy. "

Počátkem léta 2001 byli Clark a bezpečnostní služby opravdu silně znepokojeny zvýšenou komunikační aktivitou. Varovali Bushe, který byl v té době zrovna na svém ranči v Crawfordu v Texasu. Clark ale přiznává, že Bush nicméně nebyl spraven o možnosti unést letadlo a někam s ním narazit. Řekli mu pouze, že bezpečnostní služby zachytily stopu, že syn slepého šejka Omara Abdela Rahmana, který sedí za útok na WTC v roce 1993, prý v Afghánistánu shání podporu pro únos letadla a výměnu rukojmí za svého otce.

Načasování vydání knihy Proti všem nemohlo být lepší. Zrovna v době, kdy se rozjíždí volební kampaň, a do voleb je dostatečně dlouhá doba, aby to voličům došlo, a dostatečně krátká doba, na to, aby si to voliči pamatovali.

Clark byl veřejně degradován (a tedy ponížen) minulý rok. Následně opustil svou mocnou a dobře placenou pozici šéfa protiteroristického týmu. Můžeme tedy právem chápat jeho motivy, rozhodl-li se mluvit. Chtěl se pomstít. Ale možná za tím bylo něco víc. Teď se zase dostáváme na pole konspiračních teorií, ale nelze to přehlédnout. Co když v zákulisí už padlo rozhodnutí Bushe obětovat? Špinavou práci už odvedl, iráckou naftu Americe zajistil, pro Sharona zničil největšího rivala na Středním východě. Pravda, dokázal si při tom znepřátelit celý svět. Včetně přátel. Je na čase ho vyměnit. Konečně o nic nejde, ti, kteří skutečně vládnou, nic neztrácejí. Kerry je ze stejného těsta jako Bush, ale svět to o něm ještě neví. Dokonce je snad vhodnější, protože je přímo pokrevně spojen s těmi, kteří skutečně vládnou. Je na čase ukázat světu novou, lidštější tvář Ameriky. Možná proto kniha mohla vyjít. Možná proto kniha musela vyjít.

Proč jsem nazval Condoleezzu Rice "ztělesněním zla?"

Ona musela být dříve docela hezká žena. Ale všimli jste si, jak se její tvář v posledních dvou letech změnila? Osobně věřím na to, že v lidské tváří se částěčně promítá odraz duše. Možná jí křivdím, ale z té její zloba a nenávist doslova vyzařuje.

A o tom, že způsobila značné škody v Bushově týmu, není pochyb. Bílý dům okamžitě vydal několik odsuzujících prohlášení. Dokonce i ztělesnění zla, Condoleezza Rice vystoupila s prohlášením typu 'my mu nerozumíme...', 'proč to udělal?..', 'vždyť byl jeden z nás...' a také s přímým útokem: 'Clark lže..., ty porady, o kterých píše, se nikdy nekonaly...'. Dokonce se pokusili knihu zesměšnit. 'Bylo by prý lépe pojmenovat ji "...kdybychom jen poslouchali Richarda Clarka...".' Takže je jasné, že v kruhu Bushových pohůnků zavládla panika.

S Bushem by odešli i jeho sekerníci. Byl by to politický konec celosvětově nenáviděných (opravdu - málokdy je světové veřejné mínění tak jednotné, jako v případě těchto mužů a ženy) šedých eminencí typu Johna Ashcrofta, Condoleezze Rice, Paula Wolfowitze, Richarda Perleho a dalších tvůrců PNAC.

Jestliže opravdu padlo rozhodnutí se těchto lidí zbavit, pak lze předpokládat, že už za ně mají náhradu - pochopitelně ze stejného soudku. I když je to těžko uvěřitelné, protože takové panoptikum zrůd se jen tak nevidí.

Je nutno si uvědomit, že na samotném plánu PNAC se nic nemění. Pouze ke slovu možná přijde druhá generace jeho realizátorů.

Zvíře zahnané do kouta se brání. Teď je jen otázkou, kolik moci mu zbývá, a kolik škod ještě může napáchat, než ho odrovnají docela. A hlavně zda bude schopen zopakovat 11. září. Tak jako předchozí teroristické útoky velkého rozsahu, ani ten příští se neobejde bez pomoci skutečných vládců.