Hodnotová analýza a národní obrození?

Koronavirová pandemie a hospodářská krize, která ji provází, pokračují a stále více lidí v mainstreamu i alternativních médiích přemýšlí, zda a jak se změní Česko, Evropa a zřejmě i svět v jejich důsledku.

Protože je veřejný prostor až přesycen různými hodnotami – evropskými, demokratickými, církevními, kulturními aj., nikdo, kdo to myslí s naším státem i světem dobře a nemyslí jen na svůj prospěch, jistě nebude mít nic proti hluboké hodnotové analýze, kterou v sedmdesátých letech minulého století zavedli ve východním Německu

a byla uplatňována i u nás. Tato metoda spočívala v tom, že se vzal produkt a rozebral se na jednotlivé části, součástky a jejich funkce. Každá z nich se pak velmi přísně analyzovala, zda jsou pro daný celek skutečně nezbytné, zda je možné je nahradit kvalitnějšími a efektivnějšími, nebo starý produkt přestat používat a nahradit ho jiným.

Zdá se, že nyní taková hodnotová analýza čeká na Česko, Evropu i svět. Je skutečně nutný přespříliš globalizovaný svět? Je plně funkční a nezbytně nutná současná podoba Evropské unie s nepochopitelně rozbujelou byrokracií a často diktátorskými způsoby? Nebo by měla být nahrazena Evropou racionální spolupráce svéprávných národních států? Je současně uplatňovaná demokracie skutečnou demokracií nebo demokracii jen předstírá a v dobře maskovaném stínu světu vládnou peníze a finanční kruhy?

Je opravdu nutné, aby v malém Česku bylo například tolik zdravotních pojišťoven

a státem bohatě dotovaných vysokých škol či politických neziskových organizací? Nemá naše malá vlast zbytečně moc úřadů, poslanců, senátorů, náměstků ministrů, různých poradců, politologů aj.?

Je skutečně nutné věnovat ve světě tolik peněz na zbrojení a války, když malé viry, jako je i tento, dokáží zamávat se světem víc a rychleji než letadla či tanky? Nebylo by lepší věnovat tyto obrovské peníze na něco mnohem užitečnějšího – například na zajišťování trvale udržitelného života, na větší pomoc rozvojovým zemím, na ochranu životního prostředí, na boj se suchem, na vzdělávání, vědu a výzkum, na rozvoj potravinářství a zdravotnictví a tím vším na zkvalitňování života lidí?

A pokud se snad někdo domnívá, že vyvoláním a rozšířením současné pandemie vyvolá podobně jako před lety 11. zářím v USA ve světě strach a donutí lidi k ještě větší poslušnosti, může být zklamán. Výsledkem může být naopak omezování globalizace, menší poslušnost a výraznější národní obrozování států, k němuž již dochází například ve Velké Británii, Itálii, Francii, v Maďarsku a pozvolna i Česku.

Národní obrození přitom neznamená a nemůže znamenat vypjatý nacionalismus, šovinismus či rasismus, jak se taková hnutí někteří globalisté a mainstream snaží nálepkovat, ale racionální národní uvědomění, svébytnost a svéprávnost.

Neboť jak praví jedni z našich národních bardů a buditelů – Jiří Voskovec a Jan Werich: „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb se může státi - řekne se třeba že se to a to stane tak a tak, a ono to pak dopadne docela naopak….“