Jak jsem dnes nakupoval baterii do fotoaparátu

Měl jsem dneska cestu do Teplic, a protože jsem potřeboval novou baterii do foťáku (takovou tu malou, placatou, co napájí vnitřní paměť udržující datum a čas), řekl jsem si, že se zastavím také v Datartu. U nás totiž pobočku nemají, a když se Datart chlubí tím, že navzdory koronavirovým opatřením mají i nadále otevřeno, chtěl jsem cestu do Teplic spojit i s nákupem zmíněné baterie.

Už při vstupu do prodejny mě zaujaly lednice, pračky, televizory i ostatní zboží, zabalené průhlednou fólií a kartonem lemované uličky s ručně malovanými šipkami, navádějícími přímo k pokladně. Moc mi to tedy nepřipadalo, že bychom mohli nakupovat tak, jak jsme zvyklí, ale budiž.

„Dobrý den. Potřeboval bych 3 voltovou knoflíkovou baterii do foťáku, je to typ CR 1220. Máte?“

„Ano máme. A Vaše číslo objednávky? Dostal jste SMS, že už je vaše objednávka připravena?“ zeptal se prodavač.

„Jaké objednávky?“ ptám se udiveně. „Nemám žádné číslo objednávky. Chci jen tu jednu baterii.“

„Ale já vám jí bez objednávky prodat nemohu.“

„Proboha proč?“

„Protože máme takové opatření. Vy si jí musíte objednat přes náš internetový e-shop, kvůli omezení styku se zákazníky. Jinak vám jí opravdu prodat nemohu.“

„Pár vteřin mi trvalo, než mi to hlava pobrala a povídám:

„No, tak dobře. Ale když si to objednám přes internet, to se vám vyplatí vozit z Teplic do Bíliny jednu malou baterku?“ (Na vysvětlení – Datart má v rámci regionu dopravu zdarma).

„Ale my vám jí nepřivezeme,“ říká prodavač. „Vy si jí prostě osobně vyzvednete na našem výdejním místě.“

„Aha. A to výdejní místo máte kde?“ ptám se.

Prodavač (zřejmě s úsměvem, který pod rouškou bohužel stejně nebyl vidět) vítězoslavně opáčil:

„No, přece tady u mě na prodejně!“

Spadla mi brada a beze slova jsem odešel. Co dodat? Můžeme se pak divit, že někdo tuhle republiku nazve Absurdistánem?