Útok v Madridu - Qui bono?
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2004/03/823-utok-v-madridu-qui-bono.htm
Vladimír Stwora
Dohady, samé dohady. Čekal jsem s komentářem několik dnů, než se prach usadí, ale zdá se, že ani teď nejsme chytřejší. Podle oficiálních pramenů v úvahu přicházejí v podstatě dva pachatelé. Baskická separatistická organizace ETA, známá svými teroristickými útoky z dřívějška, a islámští fanatikové ztělesnění pověstnou al-Káidou.
ETA byla brzy vyloučena. Sama řekla, že v tomhle oni nejede, na to že nemá žaludek. Když nemá, tak nemá. Doufejme, že nekecá.
Už několik hodin po útoku byl světové veřejnosti předhozen první náznak směru, kterým se nutno ubírat: Bílá dodávka s nalezenými rozbuškami a Korán s písmenky připomínající kličky a vedoucí zprava doleva. Zatracení Arabové. Jsou nepoučitelní! To je podruhé, kdy na místě činu nechali tak usvědčující důkazy. Totéž udělali po útoku na WTC, kdy policie našla před letištěm zaparkované auto s učebnicí létání v arabštině.
Někdo tady má nedostatek fantazie. A docela jako po 11. září, brzy se vynořil i další "důkaz". Video nahrávka, ve které někdo říká, že "útok jsme provedli my - al-Káida." Páska byla nalezena v odpadkové koši nedaleko madridské mešity. Kde také jinde? Přece ji nemůžou najít před synagogou, že?
Není bez zajímavosti, že páska nebyla zveřejněna. Dokonce ani po editování a cenzurování. Proč? Existuje vůbec?
Ani následující vývoj nevnesl do události příliš mnoho světla. Spíše přidal na nejasnostech. Policie údajně zadržela pět podezřelých, z nichž jsou tři Marokánci. Byla zveřejněna jejich jména: třicetiletý Jamal Zougam, jedenatřicetiletý Mohamed Bekkali a čtyřiatřicetiletý Mohamed Chaoui. O zbývajících dvou nebyly sděleny další informace. Pětice byla zadržena údajně po tom, co se na madridském nádraží našla taška s výbušninami a celulárním telefonem. Nicméně nebyly sděleny souvislosti, takže není jasné, zda tašku s výbušninami měl někdo z pětice u sebe.
Maroko už mezitím oznámilo, že všechny tři zadržené identifikovalo. O žádném z nich není známo, že by měl vazby na teroristickou organizaci.
Útok byl proveden profesionálně. To nebyla skupinka amatérů. Deset bomb rozmístěných do vlaků a odpalovaných postupně pomocí mobilních telefonů. Tedy někým, kdo sám o život přijít nehodlal. Z dřívějška ale víme, že fanatičtí muslimové rádi obětují vlastní život. A že high-tech zbraně nejsou zrovna jejich silnou parketou.
Znovu se ptejme, qui bono? Prospělo by to věci ETA? Ano, pokud je jejich cílem narušení důvěry k bývalé vládě Joseho Maria Aznara. Ale ETA usiluje spíše o vlastní stát, než o Aznarovo svržení. A pak, i když si ETA rozhodně rukavičky nebere, přece jen brutalita a síla útoku není pro ni typická. To musel udělat někdo, kdo nemá ani nejmenší úctu k životu lidí, kdo nechce jen upozornit a vyrušovat, ale kdo chce opravdu způsobit co největší škody a co největší bolest. Anebo co největší chaos.
Prospělo to Arabům? Nejsem si jistý. Arabský svět se mi zdá v této chvíli spíše v defenzivě. Pokud podobné bombové útoky organizují, pak spíše na svém území, aby se zbavili okupantů. A vždy to dělají primitivněji. Prostě někdo dopraví bombu na určené místo a tam ji odpálí. Sám při tom zahyne.
Prospělo to Washingtonu a CIA? Ne. Španělsko už oznámilo, že do léta stáhne svých třináct set vojáků z Iráku. To jistě není něco, co Bush vítal. Takže zřejmě ani CIA v tom tentokrát nebyla zapletena.
Prospělo to straně socialistů ve Španělsku? Ano, bezesporu ano. Většina analytiků se shoduje, že nebýt tohoto posledního útoku, Aznarovova konzervativní strana by zřejmě byla zůstala u moci. I když Aznarov sám kandidovat už nechtěl, doufal, že se mu podaří protlačit na místo předsedy vlády svého oblíbence Mariana Rajoyho.
Vůdce socialistů Zapatero už dříve opakovaně obvinil Aznarova a jeho vládu, že zatáhla zemi do nelegální války a učinila tak Španělsko cílem teroristů. Zapatero se netají se svým plánem stáhnout španělská vojska domů - za předpokladu, že vedení v Iráku nepřevezme OSN.
Že by za tím tedy byl Zapatero a socialisté? To by byl hodně tvrdý způsob, jak se dostat k moci. Upřímně řečeno, nemyslím si to. Připusťme, že motiv tady je, připusťme, že i jejich zisk je jasný, ale nějak to nejde dohromady. Kdyby se prokázalo, že metoda teroru se usazuje jako možná cesta, jak vyhrát volby v Evropě - nu, potěš pánbůh. To se stěhuji rovnou do Antarktidy mezi medvědy. Nedělám si o politicích nějaké iluze, ale tohle by bylo přece jen silné kafe.
Tak, komu to prospělo? Připomeňme si Rooseveltova slova, In politics, nothing happens by accident. If it happens, you can bet it was planned that way (V politice se nic neděje náhodou. Stane-li se něco, můžete se vsadit, že to bylo tak plánováno.). Přidejme si články z různých zdrojů, informující o "zvýšené bezpečnosti" a "intenzivnějším policejním dohledu". Pražské letiště bude znovu hlídat obrněný transportér, aby jej nikdo neukradl. Ne ten transportér, to letiště. Stále nechápu, jak zabrání jeden transportér útoku, jaký se přihodil v Madridu minulý týden. Nicméně, někdo jej tam vyslal. Proč?
Snad proto, aby si lidé na všudypřítomnost policie a armády zvykali.
A přijdou další opatření ze stejné soudku. Zvýšená přítomnost policie v evropských městech. Zvýšené kontroly občanů. Prohlídky. V pařížském metru bude mít policie právo náhodně nahlédnout do tašek cestujících, netiká-li tam bomba. V londýnském metru bude zase šmírovat tajná policie.
Dnes informuje BBC, že ministři patnácti zemí Evropy se mají sejít a domluvit společná bezpečnostní opatření proti terorismu.
Takže se nebudeme snažit odstranit příčiny terorismu, ale raději formou policejního útlaku se pokoušet, aby nebyl. O tom, že taková snaha je marná a předem odsouzena k neúspěchu, snad nemá cenu hovořit. I kdyby postavili policajta ke každému občanu EU, stejně neuhlídají všechno. Existuje tisíce a sta tisíce míst, kde se dá škodit, pokud někdo chce. Všechna ta opatření jsou směšná a drahá a trapná a neúčinná, a člověk by nad nimi mávl rukou, kdyby...
Kdyby to neznamenalo další utažení už tak ořezaných občanských svobod. Zřejmě další zákony na legalizování odposlechu a šmírování, na kontrolu pošty.
Takže, komu to prospělo? Inu, těm, kteří se o něco takového snaží už posledních dvacet let, přičemž posledních pár let lze vidět horečnou aktivitu na tomto poli. Lidská práva se ořezávají všude. Ti, kteří se o to snaží, nám vyrobili společného nepřítele. Někoho, koho se musíme bát. Protože nebudeme-li se bát, nebudou se nám líbit zásahy do soukromí a prohlídky a odposlechy a policie na každém kroku.
Je mi jasné, že jsme zase na poli konspirativních teorií. Někdo - něco se snaží o celosvětový policejní stát. O globální vládu. Takové trendy existují a v jednání politiků posledních let jsou patrné. Zda je tento trend dílem náhody, souhry okolností, nebo výslednicí něčeho jiného, nevíme. Vyčkejme tedy, jak se věci vyvinou. A v mezidobí ale mějme oči otevřené.
Článek byl publikován 16.3.2004
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.