Několik poznámek na téma selhání demokracie

Na úvod bych měl asi říct, že demokracii sice nepovažuji za samospásný a nejlepší možný systém správy společnosti, ale nechci aby článek vyzněl jako plivání na posvátnou demokracii. Proto dopředu říkám, že demokracie je zatím ten nejlepší systém, který jsem zažil. Jenom z ní nejsem neustále v euforii a jsem schopen vidět i nějakou tu chybičku.

Podle mne má demokracie dvě důležité výhody. První je poměrně velká dávka svobody, která generuje hospodářský růst a druhou výhodou je "nekrvavá" výměna vládnoucí vrstvy. Svobody je bohužel pořád méně. A co se týče druhé výhody, původně vládnoucí politická vrstva je stále více ovládána finanční lobby, kterou už nikdo nemění.

Takže se nám ta demokracie tak nějak totalizuje.

Ale k těm selháním.

1. Současné pojetí demokracie je založeno na tom, že vliv na dění ve společnosti mají nikoliv širý lid, ale různé nátlakové skupiny. Nejmocnějšími nátlakovými skupinami jsou samozřejmě finanční kliky, které hýbou světem na té nejvyšší úrovni. Nejběžnějším prostředkem k dosažení cíle je korupce a média. Demokracie se změnila v mediokracii. O nějaké vládě lidu se v současné době mluvit nedá.

Komentář a závěr:

Finanční lobby mi nevadí. Nemůžu ji ovlivnit a připojit se k ní taky nechci. Mám rád svůj "malý" život.

2.Své nátlakové skupiny mají různá odvětví kultury, řemesel, etnických skupin a také feministky. Proti tomu nic nemám. Ať se každý združuje jak chce. Jsem pro rovnost mezi etniky, muži, ženami. Selhání vidím v tom, že některým nátlakovým skupinám (např.feministkám) se podařilo prosadit výhody pro svou skupinu. Využili toho, že politici mají většinou starost jen o dvě věci. Aby dostali co nejvíce prostředků od finančních lobby. A dále, aby uspokojili nejvíce hlasité nátlakové skupiny. Velmi dobře si uvědomují, že nátlakové skupiny jsou hlasy v dalším volebním období. Tak se díky vlivovým skupinám a díky bezpohlavnosti některých poslanců se podařilo prosadit diskriminační zákony typu "pozitivní diskriminace".

Komentář:

Mám pocit, že do škol, úřadů a politiky by se měli dostat ti nejlepší a nikdo by neměl být zvýhodňován. Vadí mi nadržování ženám, určitým etnikám a ostatním skupinám. Nechci v politice (a nejen tam) neschopné ženy jen proto, aby se naplnily nejaké kvóty. Problém nevidím v diskriminaci žen, ale naopak v diskriminaci pracujících mužů.

Závěr:

Východisko je možné. Pracující muži by měli založit nátlakovou skupinu, která by hájila jejich práva. Bohužel právě segment pracujících mužů má velkou tendenci k individualismu a každý pokus o jejich organizaci krachuje. Bude to ještě chvíli trvat, než si muži uvědomí co jim hrozí.

3. Díky sociální pseudosolidaritě (mluvím především k Evropě) a globalizaci se objevil problém "černých pasažérů" (freeriders). To jsou ti jednotlivci a skupiny, které na společnosti parazitují. Černí pasažéři ze společnosti získávají mnohem více než jí dají (zpravidla jí nedají nic). Černými pasažéry jsou všichni, kdo využívají veřejných financí, a na které nepřispívají. Nemluvím jen o sociálních parazitech, ale o všech tunelářích, podvodnících a všech mizerných politicích, které platíme ze svých nemalých daní. Potíž je, že ti nejúspěšnější paraziti se stávají součástí finanční lobby a jsou tak legalizováni.

Komentář:

Vadí mi paraziti na které odvádím přes 40% svého platu (když připočítám co platí i můj zaměstanvatel).

Nevím proč bych měl platit tu skupinu hlasitých a opilých spoluobčanů co nikdy pracovat nebudou a nejrůznější podvodníky, kteří žijí z veřejných financí.

Závěr:

Východisko je možné u "malých parazitů".

-omezit přístup k veřejným zdrojům
-každý parazitismus rychle a účinně trestat
-informace o parazitech rychle a účinně šířit, aby se z malého parazita nemohl stát velký

Co se týká "velkých parazitů", ti jsou legalizováni ve finanční lobby, zpravidla žijí mimo zásah demokracie. Takže s nimi už nic neuděláme.

4. Demokratický stát si osobuje stále větší právo zasahovat do soukromí lidí. Je to založeno na představě, že jedině stát umí nejlépe rozhodnout o tom, co je správné a co ne. A dále na tom, že každý má svá práva. To vše bylo v pořádku až do doby, kdy právní mašinerie zasáhla do rodinného kruhu. Stát se nyní ustanovil otcem všech rodin, které spravuje na svém území. Chce rozhodovat o způsobu výchovy, způsobu chování mezi partnery a v některých státech zabíhá až tak daleko, že rozhoduje, která sexuální praktika je trestná.

O všem rozhodují právníci, kteří se často transformují do zvláštního druhu parazita.

Zdálo by se, že to není nic proti ničemu. Ale stát tak likviduje mužský vzor v rodině a ve společnosti.

Komentář:

Celý západní svět pak lamentuje nad krizí rodiny. Ale čemu se divit, když jí byla odebrána základní práva. Děti by zkrátka neměly mít větší práva než rodič, který za něj odpovídá.

Závěr:

Krizi rodiny může zastavit jen změna hodnotového systému. Ale upřímně si myslím, že málokdo z nás je ochotný ustoupit ze svých konzumních pozic. A proto nic takového jako trvale udržitelný rozvoj neexistuje.