Bombardování Drážďan a Hirošimy bylo šíleným varováním pro Moskvu

Tento víkend tomu bude 75 let, kdy německé město Drážďany srovnaly nálety britského a amerického letectva se zemí. Minimálně 25 000 lidí, převážně civilistů, bylo usmrceno během bombardování, kdy následoval jeden nálet za druhým, bylo nasazeno více než 1 200 těžkých bombardérů, které zcela nahodile svrhly vysoce výbušné a zápalné letecké bomby. Trvalo sedm let, než byly sutiny odklizeny.

Zničení Drážďan, světově proslulého centra barokní kultury, bylo dlouhou dobu provázeno kontroverzí. V oficiálních britských a amerických vojenských záznamech se uvádí, že to bylo nezbytné kvůli urychlení zhroucení Třetí říše; s odůvodněním, které souzní s americkými požadavky na svržení atomových bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945.

Kritici však tvrdí, že masové bombardování Drážďan bylo ve snaze porazit nacistické Německo nepodstatné. Byl to bezohledný teroristický čin - válečný zločin - který provedli Britové a Američané. Kritici poukazují na to, že většina průmyslových a vojenských cílů na předměstí tohoto krásného města byla bombardováním z velké části nedotčena. O britském válečném vůdci Winstonu Churchillovi se dokonce říká, že sám vyjádřil pochybnosti nejen o morálce tohoto bombardování, ale i bezhlavého bombardování dalších německých civilních center.

Zanícení obhájci teroristické bombové kampaně říkali, že to vyčerpá německou morálku. Jde však o klasický případ toho, kdy účel světí prostředky, bez ohledu na to, jak ohavné prostředky to jsou.

V té době se také objevila tvrzení, že poškození nacistických komunikačních a dopravních linek pomůže postupující sovětské Rudé armádě.

Existuje však opodstatnění se domnívat, že důvody pro vyhlazení Drážďan jsou mnohem zlověstnější. Nejednalo se ani tak o teroristický čin, zaměřený na nacistické Německo, ale spíše byla Sovětskému svazu předvedena šílená moc.

V interním sdělení britského Královského letectva se ohledně drážďanské operace praví, že to „ukáže Rusům, až dorazí, co velení bombardérů dokáže“. (Viz popisek č. 17 v této fotogalerii.)

Do poloviny února 1945 byly přední linie západních a východních spojeneckých sil v takové pozici, že americké a britské pozemní jednotky dosud nevstoupily na území Německa, zatímco sovětská Rudá armáda překročila řeku Odru a byla pouhých 70 kilometrů od Berlína, sídla Třetí říše. Sověti postupovali tak intenzivně, že západní spojenci měli obavy, aby Rudá armáda nezabrala celé německé území.

Spíše, než aby pomohli sovětským silám, místo masového bombardování Drážďan, Lipska a dalších měst na východě Německa, se zdá být pravděpodobnější, jak naznačuje zpráva britského Královského letectva RAF, že západní spojenci měli v úmyslu šokujícím způsobem demonstrovat Moskvě brutální, surovou moc. Nejen vojenskou sílu, ale i odhodlanost použít jakékoli prostředky, nezbytné k porážce nepřátel.

Existuje přímá analogie s následným atomovým bombardováním Japonska. Na postupimské konferenci v červenci 1945, která se konala po porážce nacistického Německa a po rozdělení Berlína, byla západním spojencům poskytnuta sdílená kontrola nad německým hlavním městem, za jejich posledními předními liniemi, takže americký prezident Harry Truman si liboval, neboť byl schopen Josefu Stalinovi zlověstně naznačit existenci nové tajné zbraně - atomové bomby.

Stejně jako tomu bylo s dřívějším britským a americkým bombardováním Drážďan a dalších německých měst, pro svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki ve dnech 6. a 9. srpna existovalo jen minimální vojenské ospravedlnění. Smrt 200 000 civilistů v atomovém pekle nebyla vojenskou nutností kvůli porážce císařského Japonska, jak radili Trumanovi nejvyšší generálové MacArthur a Eisenhower.

Takže pokud nebylo bombardování Hirošimy nebo Nagasaki z vojenského hlediska nezbytné k ukončení tichomořské války, proč k tomu došlo?

Bylo to stejné jako v Drážďanech, smyslem byl monstrózní projev teroru ze strany západních mocností, aby se tak Sovětský svaz dozvěděl, že v poválečné geopolitické patové situaci nebude nic zakázáno, což se dalo očekávat, a vyústilo to ve studenou válku.

Když byly na Japonsko svrženy atomové bomby, říká se, že Stalin zcela ztuhl, když se dozvěděl zprávu o děsivé, nové destruktivní síle. Sovětský svaz začal vyvíjet první atomovou bombu až po roce 1949.

Plánovaný následek rozpoutaného teroru v Hirošimě a Nagasaki spočíval zřejmě v zastavení postupu sovětské Rudé armády na Korejský poloostrov a směrem k Japonsku. Americké vojenské jednotky byly ve srovnání se sovětskými relativně slabé, ale po svržení atomové bomby byly USA katapultovány, aby v poválečném období převzaly obě asijsko-tichomořská území. Podobně jako u předešlých teritoriálních zisků, které západní spojenci získali v poraženém nacistickém Německu.

Morální kontroverze o britském a americkém bombardování německých a japonských měst zcela přesahují argumenty o správném či nesprávném masovém vraždění za domnělým účelem ukončení války. Tento morální hazard je dostatečně svízelný. Ale mnohem ďábelštější je celkový větší obraz; kdy chladnokrevné, vypočítavé použití teroru a genocidy není o ukončení války, ale spíše o pouhém využití geopolitické moci proti soupeři v poválečné éře. Teror v zájmu teroru, zlo v zájmu zla.

Konečná poznámka: Nyní je moderní falšovat a zkreslovat vítězství Sovětů nad nacistickým Německem prostřednictvím tvrzení, že se Rudá armáda stala po ukončení války okupační tyranií ve východní Evropě. Postačí říci, že pokud by se Sověti dopustili jen zlomku zločinů, které ve skutečnosti provedli Američané a Britové, když bombardovali civilisty jak v Německu, tak Japonsku, nikdy bychom se nedočkali konce ohlušujícího odsuzování Moskvy, ani teď, ani za desítky let.