O americko-kanadském školství

O americko-kanadském vzdělávacím systému jsem se chystal psát už dlouho, ale vzhledem k závažnosti tématu jsem to odkládal. Poslední dobou se ale v Čechách čím dále více ozývají hlasy volající po revizi českého školství. Žádá se redukce učebních osnov, děti v Čechách se prý učí zbytečně mnoho nedůležitých věcí, příliš mnoho se memorizuje a mentoruje, namísto aby se nenásilnou formou učilo jen to důležité. Volá se po přizpůsobení českého školství západnímu standartu. Jaký vlastně je ten tzv. západní standard a proč je žádoucí se mu přizpůsobit?

Pozorování prvé: zakazování se zakazuje. To by samo o sobě nemuselo až tak vadit. Je vždy lepší přátelský vztah než vojenská přísnost. Jde jen o únosnou míru volnosti. Zákaz zakazovat se také dá pojmenovat jako "nedostatek disciplíny"; aplikován v praxi znamená, že se dětem nesmí vytknout nic. Často se tolerují věci přinejmenším diskutabilní. Například žáci o přestávkách klidně před školou kouří, aniž by jim kterýkoliv pedagog cokoliv řekl. V průběhu některých učebních hodin se žáci volně pohybují po třídě, někdy i mimo třídu, dívají se z okna apod. Individuálně to záleží na učiteli, někteří dovolí opravdu hodně.

Pozorování druhé: ústřední myšlenkou je dobrovolnost. Jistě chvályhodná snaha, jenže se jaksi nepočítá s přirozenou lidskou leností. Zvláště v mladém věku je velmi vzácné, aby děti samy od sebe (vedeny moudrou vidinou budoucích vědeckých vavřínů) trávily dny ve vědecké knihovně pořizujíce si zde výpisky.

Pozorování třetí: až paranoická obava nepřetěžovat dětské mozky. Učivo musí být hlavně fun - zábavné. Komenský by měl radost, ostatně škola hrou byla jeho geniálním nápadem, jenže tady se to už přehání. Učebnice, pokud vůbec jsou, zůstávají pouze ve školách, často ale chybí úplně a nahrazují se jednolistovými fotokopiemi konkrétních úkolů. Ze samotných učebnic pak mizí vše, co podle mínění pedagogů není bezpodmínečně nutné k životu. To, co zbude, je rozmělněno a zjednodušeno na úroveň chápání žáka z pomocné školy.

Pozorování čtvrté: umět vyhledat informace je důležitější, než si je pamatovat. Zpaměti se neučí nic, to by bylo znásilňování dětské mysli. Studenti také nedokážou zarecitovat báseň, pojmenovat nejznámější strom, rostlinu nebo zvíře, nedej bože geografickou lokalitu. Ale vědí, že existují knížky, kde se to dá najít.

Hlavičky dětí zůstávají po dobu studia na základní a střední škole panensky čisté, nedotčeny jakoukoliv zapamatovatelnou informací. Nevyužívá se úžasné pružnosti dětského mozku, zvídavosti a schopnosti rychle se učit, s tím se (prý) čeká až na na dobu dospělosti, kdy mozek (zvlášť ten nevytrénovaný) už část svých schopností přijímat a ukládat informace, ztratil.

Pozorování páté: dětem se po celou dobu studia vnucuje nezdravá sebedůvěra v jejich vlastní schopnosti; výsledkem je to, čemu se u dospělého člověka říká arogantní blbec.

Pozorování šesté: důsledná ignorance kulturního odkazu Evropy. Historie a zeměpis se probírají jen ve vyšších třídách a pouze s ohledem na severoamerický kontinent. Děti vědí, že kdesi byl nějaký středověk, ale hovořit o něm déle než 10 vteřin by stěží dokázaly. Určit hlavní město kterékoliv země (včetně vlastní) by byl úkol nad možnosti chápání většiny z nich, stejně jako například jmenovat začátek a konec Druhé světové války. (Podle deníku Toronto Star 55 % absolventů High School nedokázalo jmenovat hlavní město Kanady a 75 % absolventů má potíže přepočítat si měsíční bankovní výpis.)

Co se týče přírodních věd, mají děti jen velmi povrchní povědomí o zákonech fyziky, mechaniky, optiky, elektřiny (jen tak mohou v pozdějším věku sledovat hollywoodské filmy, aniž by měly šok z vědeckých nesmyslů, kterými se tyto hemží) a zdravovědy. Až do studia na College (nižší forma univerzity) se také neučí jednotlivé předměty odděleně, ale dohromady pod společným názvem science - vědy, což obsahem i formou připomíná předmět vlastivědu z páté třídy české základní školy.

Matematika je nahrazena jakousi para-vědou, kde se učí stavět domečky z krabiček a počítat čtverečky na papíře.

Příklad dnešního domácího úkolu mého čtrnáctiletého syna. Podotýkám, že studuje první ročník High School (obdoba střední školy) v tzv. ELC programu (Enhanced Learning Class - třída s rozšířenou výukou pro nadané děti). Nechtějte vědět, co se učí ti ostatní. Oč v této úloze jde? V první části zkuste odpovědět, která linka je strmější, zda A nebo B. Máte na to tři pokusy. V druhé části se opatrně naznačuje, že přidáním vodorovné a svislé čáry se vlastně vymezí pravoúhlý trojuhelník a že zde existuje závislost mezi délkami obou odvěsen a předpony, respektive úhlu stranami sevřeného. O existenci Pythagorovy věty, nedej bože "sinu a cosinu" se studenti ještě dlouho učit nebudou, aby neutrpěli informační stress. Všimněte si, že moudří pedagogové vtipně a nenápadně přidali i cvičení v krácení zlomků. Dětí mají spočítat počet čtverečků pro každou stranu trojuhelníka, vyjde jim 4/6, po vykrácení dostanou 2/3. Jak geniální, milý Watsone.

V geometrii (pokud se to dá vůbec nazývat geometrí) se vše dělá jen od ruky. Studenti tak až do příchodu na univerzitu nedokážou použít pravítko, kružítko nebo úhloměr.

Požadavaky na děti nebyly nikdy vysoké, ale v posledních deseti letech se ještě snížily. Důvodem je skutečnost, že zemi zaplavují tisíce emigrantů ze zemí třetího světa, kde mnohdy jsou školy ještě horší nebo vůbec žádné. Tyto děti nestačily "vysokým" nárokům zdejšího školství, a aby se necítily pokořeny a zahanbeny, laťka se snížila na jejich úroveň.

Přesto je paradoxně pravdou, že Amerika (potažmo Kanada) není na tom tak špatně, co se týče výzkumu, vývoje, nových technologií apod. Naopak, tyto země jsou v čele technické a informační revoluce. Jak je to možné, ptáme se. Domnívám se, že zde hrají roli dva důvody:

Za prvé, USA i Kanada je schopná vychovat své vlastní špičkové vědce právě díky koncepci zdejších škol. Jak už jsem řekl na začátku, platí ve zdejším školním systému pravidlo dobrovolnosti. Chceš-li se učit, můžeš a naučíš se opravdu hodně. Ten, kdo má zájem, má k dispozici špičkové studijní materiály, laboratoře apod. Záhy se tak ve školách oddělí malé procento "šprtů", kteří to studiem jediného oboru dotáhnou daleko a z nich se později rekrutují (sice jednostranně zaměření, ale) ve svém oboru špičkoví odborníci. Ti pak řídí výzkum a vývoj. Ten zbytek, což je 98 procent populace, beznadějně zaostane a pro zbytek života vystačí s minimem vědomostí.

Druhým důvodem relativně kvalitní vědecké základny je skutečnost, že Amerika (i Kanada) svými podmínkami (finanční zabezpečení, vybavení laboratoří apod.) přitahuje odborníky z jiných (často problémových) částí světa. Jen si všimněte, kolik vědců z Číny, Indie apod. pracuje ve zdejším výzkumu a na špičkových high-tech pracovištích.

Napadám-li zdejší školství, mám na mysli především těch 98 procent populace, jejichž úhrnný koeficient znalostí se rovná téměř nule. Z těchto lidí se pak tvoří snadno manipulovatelný dav schopný a ochotný uvěřit čemukoliv, co mu zdejší politici a sdělovací prostředky předkládají.

Troufám si říct, že to vše se možná děje úmyslně s plným vědomím a požehnáním zdejších vlád. Takovýto materiál totiž tvoří pro politiky ideální voličskou základnu.

Kdyby komunismus existoval v Americe a Kanadě a ne v Rusku a východní Evropě, zřejmě by tam ještě byl, protože by se nenašel nikdo, kdo by dokázal vykřesat jiskru z davu omezenců přesvědčených (díky školnímu systému) o své vlastní velikosti.