Symfonie o Novém světě

Články v našem i světovém tisku nepříjemně připomínají hrdinské ódy známé z dřívějších let... Moc se v nich mluví o odvetě za prolitou nevinnou krev. Každý, kdo se kdykoli pro jakoukoli ideologii snažil "spasit svět", kupodivu VŽDY prolil krev nevinných obětí. Jenže dějiny píší vítězové a ani tentokrát to nebude jinak. Těžko také hovořit o tom, zda je někdo zbabělý nebo ne. Nebojí se jen hlupáci. Vojáci potáhnou na bojiště, i když se hrozně bojí, vládnoucí nebudou zbabělí, protože budou jako vždy jen tlouct hubou a na bojiště nemusí... Lidé, kteří zůstanou doma a budou chodit jako obvykle do práce, také nebudou zbabělí, protože bojovat za ně budou jiní... "a všechno je přece tak hrozně daleko, až kdesi na druhém konci světa"... Nikdo se nad tím pořádně nepozastaví - prostě je to tak, jako vždy.

Zvykli jsme si analyzovat události, vydávat a diskutovat komentáře sestavované na základě zjevného i domnělého, přít se o naprosté hlouposti a k radosti těch, jimž by měla platit naše pozornost, překrýváme skutečnosti stále větší hromadou nesmyslů a prázdných slov.

Zkusme to jednou jinak a začněme různé věci a události chápat v širších dějinných souvislostech. Skrytý "mločí" systém totiž má jednu vadu, podle níž lze ledasco vystopovat. Vyjdeme-li ze zkušenosti, že propagandistický aparát věnuje pozornost především tomu, co je třeba prezentovat v jiném, požadovaném světle, lze se chopit příležitosti, která se tímto nabízí. Berme tedy každou omílanou zprávu a priori jako lež, a snažme se zjistit, co má zakrýt. K tomuto způsobu uvažování mne přivedlo pár náhod a starších poznatků, které se čirou náhodou jaksi setřásly dohromady při čtení několika nahodilých článků.

Kdo za tím stojí

Chceme-li se dobrat k jádru věci, musíme začít myslet studeně racionálním způsobem mocných. Lidé pro ně jsou jen živé, samozásobitelné autoreplikační pracovní jednotky, jejichž hodnota, spotřeba a použitelnost je vyčíslitelná. Pomineme tedy populistické řečičky o "právu", "bezpráví", "obětech" a podobné excesy jako láska k bližnímu a jiné emoce.

Je naprosto evidentní, že veškeré dřívější i moderní války, a dokonce i některé strašlivé epidemie, vyvolali aktéři skrytí v pozadí. Je jedno, zda nosili oblek, bílý pláš" či sutanu - jejich společným božstvem byla a je jediná hodnota - MOC. Moc symbolizují peníze. Peníze, jichž tato Moc občas trochu pohodí svým sluhům, aby si za ně, podle kasty, mohli pořídit symboly, jimiž se odliší od jiných, níže postavených sluhů. Máme co do činění s něčím, co není vázáno žádným náboženstvím ani ideologií - obojí je jen pastvou pro "chudý lid". Oba tyto nástroje vždy sloužily a nadále slouží jen jako krytí; jde pouze o víceméně rafinovanými způsoby zneužívané velké myšlenky, schopné nadchnout "široké masy". Manipulátorům přitom vůbec nezáleží na obsahu ideologie jako takové (může to být křes"anství, islám, komunizmus, fašismus), jen na její použitelnosti ve smyslu dosažení skrytých záměrů.

Dnes už samozřejmě nelze "oprášit" historickými událostmi diskreditovaný komunismus či fašismus. Události, které s sebou přinesly jsou dosud velmi živé v povědomí ždímaných mas. Je tedy nutné začít s něčím jiným. A zde se opět v první řadě nabízí v posledních desetiletích poněkud zanedbávaný náboženský aspekt. Síla náboženství spočívá v hluboce zakořeněných dogmatech, udržovaných vysoce organizovaným a rozvětveným administrativním aparátem, jehož funkce jsou více než aspektům víry podřízeny světské ekonomice. Vzhledem ke zmíněnému úpadku pozornosti a senzibility vůči dění v křesťanských církvích je infiltrace "mloků" do systému velice snadná. Nesmí se ovšem stát jeho součástí - pevným spojovacím článkem jsou i zde PENÍZE. Na druhé straně stojí náboženství v podstatě vycházející ze stejných myšlenek a tradic, provozované převážně v zemích, programově označovaných jako "zaostalý třetí svět".

Studiem historie nadnárodního, celosvětového finančního impéria dospějeme k jedinému závěru: Jsou zde tací, kteří byli schopni mocí peněz dosadit k moci Lenina a penězi podávanými toutéž rukou byl financován Hitler a současně i Stalin. Tito lidé, kteří aby vtáhli různé země do dluhů, a tím i područí moci peněz, vyvolali nejen první i druhou světovou válku, ale i válku Severu proti Jihu, přičemž vždy podněcovali a financovali obě strany k vlastnímu prospěchu. Tito "lidé" se nikdy neštítili a nebudou štítit ničeho, co jim pomůže k definitivní světovládě.

Geneaologie klanu (dále "Filištýnští"), odpovědného za uzurpaci světových financí i s tím spojené neomezené moci, bez ohledu na původ či barvu kůže těchto osob, naprosto průkazně dokladuje, že vše podstatné probíhá v rámci dlouhodobých dynastických plánů, vytýčených a sledovaných několika málo zasvěcenými jedinci každé generace. Veškeré, a ty největší mocné národy především, jsou svými vůdci už po nejméně dvě staletí udržovány v představách, které ani v nejmenším neodpovídají skutečnostem.

Filištýnský klan na pozadí světových financí postupně skoupil, ovládl a takřka neomezeně řídí a cenzuruje veškeré významné sdělovací prostředky planety, jejichž nesnadno rozmotatelný propletenec dodává zdání pravdivosti vysloveným lžím. Nyní dostal chuť i na stovkami malých podnikatelů vybudovaný Internet! Záminkou je napadání státních institucí hackery, možnost výměny informací v rámci světové teroristické organizace a ochrana úředních informací. Kdo nebo co vlastně brání vládám států a světových institucí v tom, aby pro své účely vybudovaly vlastní, uzavřenou a bezpečnou síť?!

Dezinformacím se daří zejména proto, že Filištýni zneužívají chytrých, inteligentních lidí, které omotávají chválou a lákavými společenskými pozlátky. Všeobecné ohlušení a zaslepení už zašlo tak daleko, že názor mediálně známé osoby platí za "důkaz", byť otázka jí položená směřuje do sféry, o níž nemá ani ponětí. Může si tedy o dané věci v nejlepším případě utvořit vlastní názor, nikoli relevantní úsudek. Ovšem to, co tyto konformní osoby vypouštějí z úst, přesně odpovídá pravidlům s goebbelsovskou vytrvalostí opakovaného vzorce. Hlasy uměle nafouknutých "celebrit" z prostředí sportu a showbyznysu mají dnes větší váhu a získávají mnohem více sluchu, než výpovědi nezávislých vědců a varovné hlasy "nekonformních" politiků, i když ani ostatní politici tak či tak nic neřídí.

Zářným symbolem úděsné efektivity počínání tohoto klanu je americký lid, jehož hodnoty nespočívají na vědomostech (to je výsadou několika tisíc, a detailní jsou vlastnictvím jen několika stovek lidí), ale na imaginaci, kterou neúnavně vytvářejí sdělovací prostředky. Tato mozková masáž je prováděna s obludnou dokonalostí, které nikdy nedosáhly komunistické hlásné trouby, naopak - zjevné "překlepy" v jejich propagandě nutily lidi k přemýšlení. Spojené státy se staly zemí neomezených možností... ... jediným omezením je nedostatek základního všeobecného vzdělání, izolacionismus a neschopnost vnímat Zemi jako celek.

Priorita za oblastí veřejné propagandy ovšem nikdy neleží v rovině: Co může technologicky nejvyspělejší země světa udělat pro svět? Jde o to, co je ekonomicky výhodné pro finanční klan ovládající Spojené státy, případně co v oblasti public relations zvedá celosvětové renomé "nejvyspělejší země světa". Co je evidentně "dobré pro ně", musí být při tomto způsobu myšlení zákonitě "dobré" i pro zbytek planety. Jenže ono to tak není, což ale těžko pochopí lidé s pohledem usměrněným neviditelnými klapkami, nasazovanými na jejich oči všudepřítomnými médii.

Pokud za normálních okolností někdo bude oslňovat rozumem a úsudky, které budou "dobré pro tento svět", měl by narazit na nepochopení snad jen u diktátorů a vlád terorizujících své země - ostatní by ho měli respektovat, a to bez ohledu na velikost saka. Bude-li někdo šířit evidentní blbosti a nepravdy, měli by ho všichni ignorovat - pokud ovšem neimponuje ostrými lokty a šířkou ramen a zmíněné blbosti nebude ovlivňovat mlha stoupající z dezinformační bažiny. Jistě. Neškodí mít za zády nebo k nastrčení velkého, silného a v podstatě dobromyslného a bezelstného hlupáka ztělesněného velkým národem. Tento případ dokonale ilustruje Bible v příběhu o Filištýnech, Davidovi a Goliáši... Jednou se k němu vrátíme.

Uvedený stav se po 11. září 2001 během několika minut naprosto změnil. Zdálo se, že se Amerika bude muset naučit reálně vnímat zbytek světa.

Vypustím teď ostatní velké kultury a zahrnu do Evropy část světa, sahající nějaký ten kousek za Ural. Střední Evropa vždy byla tyglíkem, v němž se přetavovaly nesčetné proudy a názory. Zde vzniklo a zaniklo několik vládních systémů, od evropské formy více či méně osvíceného království či samoděržavného carství, přes různé formy demokracie, vlády teokracie až po fašistickou a komunistickou diktaturu. Odtud také odcházeli lidé do "zámořských kolonií" z nichž později vznikly Spojené státy, země, která plná vidin o "novém spravedlivém světě" převzala a upravila pravidla nejstarší evropské demokracie, Helvétské konfederace (Švýcarsko). Zbylo z toho jen nechutné klišé...

Ukazuje se, že zatím nejschopnějším způsobem vlády je jakási variabilní směsice, která vykrystalizovala z dřívějších postupů, vlastních všem uvedeným systémům. I když neustále hovoříme o občanské svobodě a demokracii, vystaveni vnějšímu tlaku jsme po patřičné masáži vhodnými bubáky ochotni přistoupit na nedemokratická opatření hodná spíše diktatury, tedy "ubrat z těžce získané svobody". To je samozřejmé a do jisté míry přirozené, ale musí se s tím zacházet velice opatrně! Je to jako v oblasti daní - státem zavedená "dočasná daň" téměř nikdy nebývá zrušena! Záleží-li nám na svobodě a jsme-li ochotni převzít velký díl odpovědnosti do vlastních rukou, musíme si položit následující otázky:

1/ Co předcházelo situaci, vyžadující zvláštní opatření a pravomoci?
2/ Komu nebo čemu slouží vyvolaný stav? Kdo mohl mít hlavní zájem na vyvolání krize, která si vynucuje a do jisté míry i v rámci demokratického systému logicky opravňuje zavedení takových opatření?

Pokud náš rozum není zcela zatemněn hučením všudepřítomné propagandy, z historických souvislostí, viz Sever proti Jihu, komunismus proti carismu a aristokracii, fašismus proti komunismu... a k tomu, aby nám to sdělili snad máme historiky..., snadno zjistíme, že ŽÁDNÁ dějinná událost tohoto druhu nebyla náhodná, a že úplně všechny měly jediného společného jmenovatele! Všechny kontrahenty VŽDY SKRYTĚ FINANCOVALA JEDNA A TA SAMA RUKA!

Stav světa po "studené válce"

Po počátečním nadšení se ukazuje, že světová ekonomika, dosud využívající konfrontační nerovnováhy rozděleného světa, je ve slepé uličce. Ukázalo se, že domněle ekonomicky nejsilnější země světa doslova tone v neskutečných UMĚLÝCH dluzích, jejichž genezi lze hledat v období před padesáti lety, kdy její finanční systém, zásluhou neuvážené politiky a chytrého lobbování, po dlouhých snahách konečně padl do rukou nenasytných Filištýnů. Kdyby v tom byla sama, snad by to nevadilo, mohla by se otřepat jako pes zbavující se obtížných blech. Jenže ono to nejde - mezitím už ve stejné pasti, s výjimkou Ruska a Číny, uvízl celý svět. Dlužník je vydíratelný věřiteli, jimž se pak velmi snadno diktuje.
Filištýni schovaní za "široká ramena" Goliáše, takto masy obyvatelstva, udržovaného těsně na hranici alfabetické i zeměpisné gramotnosti, vmanipulovali zbytek světa do situace, z níž se nedalo vycouvat. Pod dojmem hrozícího obrovského ekonomického kolapsu zbývala jen cesta vpřed...

Přelidnění

Z čistě ekonomického pohledu se Filištýni ocitli v situaci, kdy musí živit čím dál více lidí, kteří musí vytvářet hodnoty tak, aby uživili sami sebe, vytvářeli požadovaný zisk a zvyšovali "procento hospodářského růstu". Cílem dělného lidu je jistá povolená úroveň "materiálního blaha".

Křesťanská, islámská i buddhistická společnost, vedená institucemi zavrhujícími kontrolu porodnosti, musí živit stále více lidí rodících se do předplánované nezaměstnanosti a těch, jejichž produktivní doba vypršela. Dnešní progresívní podnikatel se velmi liší od člověka Baťova typu, zřizujícího svůj podnik s vědomím, že potřeby lidí, kteří donedávna ještě byli výrobním prostředkem číslo jedna, mohou a musí být uspokojeny. Příčinou změn je fakt, že v dnešní přetechnizované době lze peníze, už dávno nekryté skutečnými hodnotami, vydělávat na derivátech imaginárních hodnot, jejichž konečné "zhmotnění" je v rukou nemnoha vyvolených. Tato skutečnost se velmi výrazně projeví v krizovém období - modrozelené papírky ztrácejí na hodnotě, zatím co cena cenných kovů stoupá. "Hliníkový monetární systém", včetně zdánlivých úspor běžných jednotlivců, udržuje v chodu dosud jakýmsi zázrakem či spíše pudem sebezáchovy "samoopravitelné" soukolí. (Místo peněz v podstatě existují jen bezcenné různobarevné poukázky, za něž si lidé, bojující o skrovné přežití na nejnižší úrovni společenského žebříčku, pořizují základní potřeby.)

Americký prezident Abraham Lincoln řekl: "Privilegium vytvářet a vydávat peníze je nejen svrchovaným a neodvolatelným právem, ale také největší tvořivou příležitostí vlády. Přijetím těchto principů ušetří daňoví poplatníci nesmírné sumy peněz, které by jinak zaplatili na úrocích."
Stalo se jinak... Zisky pocházející z úroků půjček a z "finančních derivátů", včetně zisků dosahovaných nákupem a prodejem podle potřeby uměle rozkolísaných světových měn, tečou bez jakékoliv kontroly a zdanění neznámo kam. Z těchto peněz mohou Filištýni financovat prakticky cokoli - od technologií a tajných letů do kosmu až po vyzbrojování skrytých armád a spiknutí, iniciovaných za účelem získání definitivní světovlády.

Prostá matematicko-ekonomická úvaha zbavená oblíbené sociální příchuti vynáší základní otázku:
Proč vlastně stavět jakési nové továrny a dělat si starosti o sociální prostředí, umožňující život lidem potřebným k jejich provozu? Vždyť kapitál se dá získat, přesunovat a hromadit jiným, "čistším" způsobem, v systému, který nezná žádný nástroj nutící účastníky aby z takto získaných prostředků přispívali na sociální a jiné potřeby společnosti.
Racionálně viděno je holý nesmysl založit firmu, nucenou díky nutně průhlednému účetnictví odvádět většinu zisku na hromadu tající jako jarní sníh pod sociálním sluncem, které jakž takž vysušuje zárodky sociálních nepokojů. Vždyť existuje dostatek příkladů, že legálně lze "přijít k penězům" i jinak, i když na úkor směrem vzhůru neustále řidšími příčkami osazeného společenského žebříčku.

Nakonec nutně musíme dojít k závěru, že svět je plný ZBYTEČNÝCH hladových krků! Jakési úvahy v tomto směru dospěly k číslu 200 000 000 lidí, jimž by využití dnes užívaných i těch dosud "šuplíkových" technologií zaručovalo doslova ráj na zemi... Bude-li někdo stavět továrnu na jeřáby holýma rukama, potřebuje k tomu stovky rukou podávajících cihly. Co s nimi, může-li je už na příštím staveništi nahradit jediný v této továrně vyrobený jeřáb?

"Racionálně smýšlející lidé", jako například prof. Z. Brzezinski v sedmdesátých letech minulého století, a mnozí už dávno před ním, začali hovořit o nutnosti "racionalizace" počtu pozemšťanů. Takového úkolu se ovšem nemohou ujmout bohabojní humanisté, protože už pomyšlení na něco podobného je nad jejich síly. Jediná, která to dokáže a dosud vždy uměla myslet naprosto chladně, odlidštěně, bezohledně a skutečně racionálně, je skrytá filištýnská moc.

Nutný přerod stávajícího systému započal stvořením imaginace, o níž média hovoří jako o "globalizaci". Veškeré úvahy, snahy a konfrontace ohledně této racionálně neodůvodnitelné chiméry jsou bezpředmětné zastírací manévry. Jakákoliv skutečná globalizace by totiž vyžadovala nevyhnutelné, absolutní rozředění veškerých REÁLNÝCH zdrojů soustředěných v rukou jednotlivých států a "finančních skupin" (včetně zrušení politických hranic státních území a likvidace lokálního či korporačního vlastnictví surovinových zásob), to vše spravedlivě přepočítáno na hlavu jednoho každého pozemšťana. Tento krok by podle hrubého odhadu znamenal dočasný celosvětový posun životní úrovně na niveau 17. století. Podle motivačních hodnot, systematicky kladených do popředí obyvatel vyspělých zemí, je to naprosto nepředstavitelný propad, zatímco pro obyvatele mnohých zemí třetího světa by to znamenalo obrovský skok vpřed.

Hlasité spory o globalizaci poskytly Filištýnům velmi účinnou kouřovou clonu, do níž lze zahrnout i nesmyslné, "antiglobalistické demonstrace" vyprovokované okázalými schůzkami figurantů, zastupujících nositele skutečné moci. Pravidelně je provázejí vítané excesy rozličného druhu, záměrně vyvolávané mezinárodními tlupami kočujících profesionálních chaotů... Nic není opominuto, vše bylo pečlivě analyzováno a zkoumáno na možné využití, zatímco se v pozadí postupně a nenápadně přeskupovaly síly.

Už po tisíciletí je použitelnou a velmi účinnou pákou latentní náboj skrytý v řevnivosti soupeřících náboženských institucí. Ne nejde o VÍRU, ale skutečně jen o instituce, které na své půdě přes všechna ujištění o opaku úspěšně pěstují slepý fanatizmus. (Příkladem za všechny je řada křesťanských "svatých", ochotných "pro zářné myšlenky víry položit vlastní život"... Dnešní sdělovací prostředky by je bez rozpaků nazvaly "zaslepenými náboženskými fanatiky"...)

Test hranice snesitelnosti

Dlouhodobý test, v němž byli islám vyznávajícím Arabům předhozeni z půlky světa stažení konfliktní netolerantní Chasidé (národ z okolí Kaspického moře, který přijal židovskou víru) dopravení do uměle vytvořeného státu Izrael, kde do té doby oba semitské národy, Hebrejci a Arabové, žily v naprosté shodě (i vzdor tureckému útlaku i pozdější britské nadvládě), se ukázal jako málo průkazný. Dosažené násilí nikdy nepřesáhlo jistou hranici, i když jeho míra, deklarovaná a provozovaná oběma stranami, je nezměrná. Proto bylo vyvoláno velké tažení proti bývalému, předtím důkladně vyzbrojenému "příteli Husseinovi", který byl animován k osudné chybě. Tažení v Zálivu ukázalo, že je-li použito správné ideologie, vytáhnou po obrově boku do boje i trpaslíci... Jen Německo, největší evropská mocnost, moudře váhalo. Nešlo o válku vedenou za účelem pacifikace zlého diktátora, ale o pouhý test. Akce byla v kritickém bodě přerušena, což Husseinovi, mimo jiné, umožnilo pokračovat v genocidě svobodymyslných KAVKAZSKÝCH Kurdů...

Bylo na čase vyzkoušet, jak dalece lze na jedné straně vybičovat a posléze mediálně využít etnickou nenávist a jak se zachovají kultivovaní Evropané, když se "lokálně omezená válka bez omezení" přesune až k nim. Přitom ovšem nesměl být narušen chod evropských struktur. To by ve fázi slučování vyspělých evropských zemí patrně neprošlo.
Kdesi ve stínu tedy padlo moudré rozhodnutí: Další velkoplošný test neproběhne ani v Německu ani ve Francii (to má ještě chvíli čas, přijdou na řadu později, kdyby hrozilo ochladnutí povinného "nadšení"), ale zpočátku jen v historicky osvědčeném výzkumném ústavu na jihu Evropy...

Na Balkáně proto byly uvolněny veškeré pojistné ventily a potenciální protivníci řádně vyzbrojeni. Následně na půdě bývalé Jugoslávie došlo k etnickému konfliktu, probíhajícímu místy za hranicí genocidy, který se kromě chabé rétoriky obešel bez jakýchkoli vnějších zásahů... Vyděšení Evropané reagovali rychlým uznáním samostatnosti Chorvatska, aby válečné běsy udrželi co nejdál od vlastních tradičních hranic.

O něco později, po průběžném zhodnocení situace a dovyzbrojení jiné oblasti, byl vyvolán další etnický konflikt. Poté, samozřejmě oprávněně a ke všeobecné úlevě, zasáhla na základě neplnění předem nesplnitelných požadavků "světová policie", a to všemi dostupnými prostředky. (Mimochodem - skvělý zisk! Ohňostroj spojený s vrháním tomahawků k obětnímu kůlu přišel na sto miliard dolarů, což jistě není k zahození. "Ke kase" byli opět přizváni i nezúčastnění, ale přesto to vedlo k ještě vyššímu zadlužení ramenatého Goliáše, řízeného rukou Filištýnů.)

Ekonomika a hlavně konkurenční podniky dřívějšího spojence byly zlikvidovány a někteří "vůdci", ochotné nástroje dřívější politiky, kteří ledaco věděli, byli fyzicky likvidováni pod zástěrkou následného politického boje. Přisluhovači přisluhovačů, kteří neměli ani ponětí o tom, oč vlastně šlo, byli teatrálně popohnáni před "spravedlivý soud". Liberální svět opracovaný zglajchšaltovanými médii nadšeně tleská "vítězství spravedlnosti a svobody", až na "nepěkné výjimky" nemnoha opovrženíhodných nevděčných intelektuálů...

Goliáš, který v obou případech nepřišel ani o vlásek, opticky opět povyrostl, ale k tíži mu v kapsách přibylo nemálo olova...
Po velkoplošných zkouškách byla opět vyhodnocována situace. Vojenské úspěchy či neúspěchy přitom byly považovány za druhořadé, to, co se skutečně dosud pečlivě zkoumá, je míra dosažitelné nenávisti mezi vyznavači dvou světových náboženství vystupující na světlo z masových hrobů... Ukázalo se, že animalita obou skupin je víc než dostatečná.

V balkánském kotli ovšem probíhalo i něco jiného - byli zde testováni budoucí vůdci, aktéři a současně i vyhlédnutí předem určení obětní beránci neuvěřitelné, brutálně nelidské akce, která během několika minut zvrátila zdání celosvětového klidu a oprávnila volání po "nové strategii". Bylo jasné, že svět unavený studenou válkou po jejím ukončení, byť už jen z čistě ekonomických důvodů, nutně potřebuje nepřítele úplně nového charakteru. Dnes už ho nestačí rozdělit na černo-bílý blok - prosazení nadnárodních zájmů vyžaduje nadnárodního, všudepřítomného protivníka, jímž se podle potřeby může stát v podstatě každý.

Převzato ze serveru Proti Prúdu, kde nedávno vyšel. Nicméně napsán byl po přepadení Srbska, dávno před 11. zářím. Na webu se poprvé objevil 22.10.2001.