Sankce, bezpečnost a plynovod Severní proud 2

Plynovod Severní proud 2, který má po výstavbě přepravovat 55 miliard metrů krychlových ruského plynu ročně do Německa po mořském dně Baltského moře, je směsicí alternativ a slibů. Přestože jde o výsledek dohody mezi Berlínem a Moskvou, znepokojuje mnohé jedince a organizace v Rusku, Německu, Evropě a Spojených státech, i když z různých důvodů.

Pokud jde o životní prostředí, jsou hlavní negativa mluvící proti tomuto projektu závažná. Ochranářské organizace se obávají ekologické hrozby, kterou představuje plynovod pro Baltské moře. Ruská pobočka Greenpeace prohlásila, že společnost Severní proud 2 AG, kterou vlastní akciová společnost Gazprom, nebere ekologii příliš v potaz. Ohrožuje přírodní rezervaci Kurgalskij, přestože slíbila, že přemístí různé, jedinečné druhy rostlin, ohrožených výstavbou plynovodu. Podle zjištění Botanického ústavu V. L. Komarova je skutečnost ještě horší, než porušení slibu: dotyčné odrůdy rostlin, zapsané v Červené knize Ruské federace a Červené knize Leningradské oblasti, byly ve skutečnosti zničeny.

Ovlivněn byl také život ptactva. Bylo potvrzeno, že orlové běloocasí, kteří jsou také uvedeni v Červené knize, opustili svá hnízdiště v této rezervaci. Reakce ze strany projektu Severní proud 2 se podobala míchání jablek s hruškami, analytický přístup byl tak odsouzen k nepřesnosti. „Orlové jsou známí svou odolností. Zdokumentované důkazy z prvního projektu Severní proud nám ukazují, že stavební činnost neovlivnila vzorce chování orlů v Německu.“

Spojené státy se o záležitosti, spojené s ekologií, příliš nezajímají. Severní proud 2 pro ně představuje bezpečnostní hrozbu. Bývalý ministr zahraničí Rex Tillerson v projektu spatřoval „podkopávání celkové energetické bezpečnosti a stability Evropy“. Americký ministr energetiky Rick Perry tvrdí, že „ruský plyn má jistá omezení“. Tvrdí, že Německo se stane příliš závislé a Ukrajina bude více oslabena. Ukrajina byla hlavním klíčovým uzlem pro tranzit ruského plynu; z celkového množství, dopravovaného do Evropy, procházelo 40 procent přes území Ukrajiny. Hrozí prudký pokles hrubého domácího produktu, který bude způsoben ukončením tranzitních poplatků.

Ostatní evropské státy jsou znepokojeny tím, že Gazprom bude na kontinentě více zapojen do energetického trhu. Polský antimonopolní orgán UOKiK podniknul určitá opatření proti tomuto soupeři, a udělil pokutu 40 milionů eur francouzské společnosti Engie Energy (ENGIE.PA) v průběhu řízení proti Gazpromu. V únoru se velvyslanci EU dohodli, že projekt bude podroben větší kontrole. Došlo na francouzsko-německý kompromis: Severní proud 2 bude podléhat „evropské kontrole“.

Opatření Trumpovy administrativy proti Gazpromu a vlivu Ruska na energii, tak, jak jsou uvedena v ustanovení zákona o autorizaci národní obrany (NDAA) na fiskální rok 2020, lze jen stěží považovat za ušlechtilou snahu. Ustanovení vyhrožuje sankcemi a zmrazením aktiv vůči subjektům, pokládajícím potrubí, pokud nebude jejich činnost „okamžitě“ zastavena. Spojené státy mají své vlastní energetické zájmy v Evropě, a proto se snaží toto úsilí zmařit. V sázce je podíl na trhu.

Pozastavení pokládky potrubí ze strany švýcarské společnosti Allseas je známkou pronikavého vlivu Trumpova oznámení. „V očekávání přijetí zákona o autorizaci národní obrany (NDAA),“ uvádí se v prohlášení společnosti, „Allseas pozastavuje činnost v souvislosti s pokládkou potrubí Severní proud 2.“ Společnost bude „postupovat v souladu s omezujícím ustanovením vydaného zákona, a očekává pokyny, zahrnující nezbytná regulační, technická a environmentální objasnění od příslušného amerického úřadu“.

Úhel, který zaujímá Evropská unie, Německo a Rusko, může jen stěží překvapit. Opakují se témata energetické bezpečnosti. Konsorcium Severní proud 2 tvrdí, že „dokončení projektu je zásadní pro zabezpečení evropských dodávek“. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharová ostře odsoudila sankční opatření. „Stát, který má státní dluh ve výši 22 bilionů dolarů, zakazuje důvěryhodným zemím rozvíjet skutečný sektor jejich ekonomik!“

Pro mluvčího EU to představovalo „uložení sankcí proti společnostem v EU, které vykonávají legitimní podnikání“. Mluvčí německé vlády uvedl, že takováto opatření „postihují německé a další evropské firmy, takže vnímáme tento krok jako vměšování do našich vnitřních záležitostí“. Německý ministr financí Olaf Scholz to považuje za narušení suverenity. „Je na samotných společnostech, zapojených do výstavby plynovodu, aby přijaly další rozhodnutí.“

Avšak nic není tak jednoduché. Politika ohledně plynovodu byla vždy kontroverzní. Suverénní slib jednoho státu je oslabením jiného státu. Ústupky korporátním monopolům jsou riskantní, mohou přispět k větší nejistotě, stejně jako k opětovnému ujištění. Ti, kteří mají pod kontrolou kohoutky, řídí budoucnost země.

Uložení jakéhokoli sankčního režimu však signalizuje další vlnu ekonomického násilí. Na mezinárodním trhu, kde vlády fungují jako pohotoví gangsteři v rámci korporátních zájmů, pobídnutí takovými motivacemi, jako je usilování o více přírodních zdrojů, se státní nástroje stávají pomocníky ekonomického prospěchářství. A v rámci toho všeho zůstává možnost ekologické devastace reálná, ale stranou od neustále omílaného nesouhlasu ze strany politických skupin.