Demokracie nebo cochcárna?

Talmud: Běda těm, kdo vidí a nevědí, co vidí.

Před třiceti lety jsme chtěli svobodu, demokracii a lepší vztahy mezi lidmi. Na vánoce jsme tehdy zapalovali svíčky, usmívali se na sebe a vzájemně se objímali v naději, že bude líp.

Místo toho máme do značné míry rozkradený národní majetek, z Evropské unie neustále omezovanou svobodu, rozhádaný, rozeštvávaný a na sebe i na jiné plivající národ a nejen v politice místo skutečné demokracie máme tzv. cochcárnu. Mnozí lidé se snaží dělat jen to, co se jim líbí a co sami chtějí, a nutí jiné, aby mysleli a dělali jen to, co oni chtějí.

Vzpomínám si na rok 1968, kdy mi jeden zkušený muž říkal: Když se bojuje o moc, nastupují křiklouni, jejichž úkolem je přeřvat soupeře. Když se jim to zcela nebo částečně podaří, mají ustoupit a předat hlas rozumným lidem, kteří umějí nejen bořit, ale především tvořit. Nejednou se však stává, že křiklounům, co umějí jen křičet, zachutná vliv a moc, ustoupit nechtějí, řvou dál a stále hlasitěji a na to doplácí celá společnost. A s odpovědností za své činy či svým svědomím si hlavu nedělají.

Zřejmě nejen já se navíc stále častěji obávám, že jsme národ trpící jakýmsi „odezdikezdismem“.

Pamatuji se, že když se v dobách socialismu upšoukli v Moskvě, tak nejen soudruzi Jakešové, Bilakové či Fojtíkové s prominutím prděli tak, že to „vonělo“ po celých Čechách, na Moravě i na Slovensku.

Když se pak v posledních letech upšouknou v USA nebo v Bruselu, mohou se někteří naši páni Hřibové, Michálkové, Petříčkové, Jandové, Novotní aj. přímo pokakat. A „voní“ to nejen v Česku, ale i daleko za jeho hranicemi.

Přitom ani Sověti či dnes Rusové o nic tak přespřílíš úslužného nestáli, a nyní také Američané či národy Evropy nic takového neočekávají a ani nechtějí. Možná jen někteří tamní politici nebo partičky, kterým šlo a jde jen o jejich zájmy a naše zájmy jim jsou zcela nebo téměř šumafuk, nám za to sice tleskají, ale v skrytu se nám smějí, jak jsme pitomí.

A pokud se u nás i v cizině odvoláváme na odkaz Václava Havla, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, měli bychom k tomu dodávat, že „soupeření je jen a jen soupeření, neznamená nenávist a zabíjení!“. A také si uvědomovat, že „největší neštěstí přichází na lidstvo skrze trojí: skrze nečestné vzdělance, fanatické vyznavače víry a hloupý lid, který jim uvěří!“

Přeji všem radostné vánoce a klidný čas k zamyšlení.