Impotent fakt je!!!

Zní to až neuvěřitelně, ale když jsem na Xpress vstupoval, tak mě ani nenapadlo uvažovat o vydání sebraných povídek knižně. Jenže pak to všechno vzalo rychlý obrat a vy můžete už za pár dní držet jeden exemplář mých vybraných povídek v ruce. Jenže ne každý autor má svou múzu...

Partnerská podpora je důležitá. Stejně ji potřebuje i autor a já to své zázemí prostě mám, tedy měl jsem...

Začalo to hladem. Moje slaďoučká zahájila mou tvůrčí práci vyhlášením, že když zvládnu psát o multiorgasmech, tak si uvařit zvládnu taky.

"Dělám to pro rodinu, lásko," namítl jsem.

"Hovno pro rodinu, pro sebe, pro svý EGO to děláš. Hraješ si na erotomana a houby, houby, zlatá rybko. Jsi sobec," stála nade mnou jak přísná socha.

Pochopil jsem, že začíná partnerské peklo. Nejdřív se vytratilo jídlo z ledničky. Nádobí jsem začal odnášet do vany. Stejně jsem se nemohl koupat, musel jsem přepisovat.

"Radku, takhle to dál nejde," podotkla asi před měsícem. Seděla přede mnou nahá a její sošná postava byla potažena alabastrovou kůží. Vzduch byl cítit napětím, ale já musel pracovat.

Proběhlo mi hlavou: "Proč je nahá?" ale neodvážil jsem se zeptat.

"Lásko, musím psát," a znovu jsem se ponořil do práce.

"A to ne, to nevydržím. Na co si hraješ? Řeknu ti to jasně, buď půjdeš k psychologovi, nebo se můžeš sbalit a táhnout!" běhala jak tygřice v kleci.

"Miláčku, ale nastěhovala ses ty ke mně," podotkl jsem tiše.

"A to už končí všechno, debile!" vrazila mi facku, sbalila peřinu a odešla spát do dětského pokoje. A já v klidu psal a upravoval texty do knížky. Není nad ticho a klid při psaní.

Nazítří odpoledne přišel miláček s kamarádem. Teda kamarádem... Doktor Polák není kamarád, ale psycholog z jedné okrajové části Prahy. Vypadal už hodně opotřebovaně, ale na ksichtě mu pořád zářil kreténsky pozitivní úsměv.

"Lásko, já musím pracovat, a na návštěvy nemám čas!"

"Nebuď osobní, blbče!" zamračila se Andrea.

"Ale no tak, Andrejko, řešil jsem to s vámi celé dopoledne..."

"Ano, pane doktore, mlčet, vím, být pozitivní, vím, ale nezabil byste ho?"

Doktor se nasunul do mých bačkor a odvedl manželku do dětského pokoje. Sedl jsem si zase k úpravám textu a zapálil si cigaretu. Vtíravý psycholog vešel, aniž zaťukal, a uvelebil se v křesle. Když píšu, tak ležím s noťasem v klíně, poloha jako šitá pro psychology.

"Radku, nechcete mi něco vyprávět?"

"Pane doktore, pracuji."

"A právě to je ten problém."

"Jakej problém, nemám problém, upravuju text do knížky, práce, chápete."

"Ano, chápu vás, ale povídejte."

"Nemůžu povídat, musím psát."

"Jak se jmenuje vaše knížka?"

Vytáčel mě, hrozně mě vytáčel.

"Jsem fakt impotent?!"

"A vidíte, máte problém."

"Nemám problém, to je název knížky!"

"Proč se ta knížka jmenuje zrovna Jsem fakt impotent?

"Pane doktore, knížka se tak prostě jmenuje!" chtěl jsem ukončit nesmyslný rozhovor s vtíravým blbem.

"Dobrá, ale práce je jen jednou součástí života. Ty ostatní jsou také v pořádku."

"Ano."

"Jste si jistý?"

"Ano."

"Kdy jste si opravdu všiml své partnerky?"

"Opravdu? Asi včera večer, ještě mě pálí tvář."

Zamyslel se. Mezi ukazováčkem a palcem si mnul kořen nosu. Už mě začínal docela bavit.

"A všímáte si, že je to žena? A krásná žena?"

"Ano, proto jsem si ji bral."

"Docela vám závidím, já se rozvedl po patnácti letech. Bral jsem si krásku a rozvedl se s kreaturou. Na konci měla asi sto šestnáct kilo."

"To vám nezávidím."

"Po rozvodu jsem se orientoval na práci a ženy jsem přehlížel."

"Udělal jste dobře."

"Jenže když jsem dnes celé dopoledne řešil s vaší ženou její problém, tak jsem najednou dostal strach ze samoty."

"Hm, nechápu."

"Prostě se mi ta vaše líbí."

"Žena?"

"Ano, vaše žena. Tak úžasná ňadra a postava jak bohyně. Tak mě napadlo, že když máte, co chcete, tak by vám nevadilo, když bych..."

"Co by mně nevadilo?"

"Mno, že bych vyjel po vaší ženě..."

Až teď se mi rozsvítilo. Ten kretén chce spát s mojí ženou! Notebook má asi tři kila, ale nezabilo by ho to. Nechal jsem ho sklouznout na sedačku a vymrštil jsem se jako lev. Jediným skokem jsem překonal vzdálenost mezi mnou a doktorem. Takovou ránu jsem nikdy nedal, pak další a další.

"Potřebujete terapii!" ječel do přestávek, kdy nedostával do zubů. Pak jsem ho vyhodil, pitomce.

Moje sladká ležela v dětském pokoji a spala. Na stolku byla prázdná tuba prášků na spaní, a tak jsem se mohl vrátit k úpravám textu.

Knížka "Jsem fakt impotent?!" je hotová, Andrea chodí na terapie a vy si ten můj slavný titul můžete objednat. A pro své známé a známé svých známých :o)

Mimochodem, sháním nový byt. Ten náš původní byt je prý pro mne a moji ženu už malý. Musím si sehnat jeden malý jen pro sebe.

Oficiální stránky knihy "Jsem fakt impotent?!: http://www.fkkcompany.cz/impotent/.