Šok není v impeachmentu. Šok je v něčem jiném

To, co bylo až dosud na projednávání impeachmentu v americké Sněmovně reprezentantů nejvíce šokující, nebyl „nesporný“ svědek, který poskytl nezvratný důkaz quid pro quo. Ani to, zda prezident Trump požádal Ukrajince, aby prošetřili obchodní dohody mezi synem tehdejšího viceprezidenta Bidena a ukrajinským oligarchou.

Nejvíce šokující věcí, která ze slyšení dosud vyplynula, je potvrzení, že bez ohledu na to, kdo je prezidentem Spojených států, trvalá vláda neumožní žádnou změnu v americké agresivní intervenční zahraniční politice, zejména pokud jde o Rusko.

Dokonce ještě více šokující je fakt, že ani republikány, ani demokraty to netrápí ani v nejmenším!

Vezměte si například podplukovníka Vindmana, který si vysloužil velké uznání v mainstreamových médiích. Nepřišel s přímými důkazy o tom, že prezident Trump spáchal „těžké zločiny“ nebo „přestupky“. Podal stížnost na prezidenta, protože měl strach, že Trump přesměruje americkou politiku poskytování útočných zbraní ukrajinské vládě!

Vindman se domnívá, že prezident USA nemá právo zastavit pomoc Ukrajině, protože on sám podporuje poskytování pomoci Ukrajině.

Z výpovědi Vindmana vyplývá, že je znepokojen „influencery, propagujícími falešnou verzi příběhu o Ukrajině, která není v souladu s konsensuálními názory na meziagenturní (spolupráci)“.

„Konsensuální názory na meziagenturní (spolupráci)“ je dalším výrazem pro „deep state“.

Vindman pokračoval: „Zatímco jsem se svými meziagenturními kolegy stále optimističtěji hleděl na vyhlídky Ukrajiny, tato alternativní verze podkopala úsilí vlády USA rozšířit spolupráci s Ukrajinou.“

Chvíli o tom přemýšlejme: Vindman nebyl svědkem žádných zločinů, jen si zkrátka myslel, že lidmi zvolený prezident Spojených států nemá žádné právo měnit americkou politiku vůči Ukrajině nebo Rusku!

Podobně se jevila i ostrá rétorika studené války z úst bývalé zaměstnankyně Rady národní bezpečnosti USA Fiony Hillové, která hovořila tak, jako kdyby se právě ocitla v 50. letech. Citovala kontroverzní „Posudek zpravodajské komunity“ z roku 2017, vytvořený analytiky, které „osobně vybral“ tehdejší ředitel CIA John Brennan, a tvrdila, že „prezident Putin a ruské bezpečnostní služby mají za cíl bránit záměrům zahraniční politiky USA v Evropě, včetně Ukrajiny.“

A kdo bude rozhodovat o záměrech zahraniční politiky USA v Evropě? Podle vládní byrokratky Fiony Hillové to nebude prezident USA. Hillová totiž řekla Kongresu, že „pokud bude prezident nebo kdokoli jiný zabraňovat nebo podkopávat národní bezpečnost Spojených států amerických s cílem prosazovat domácí politické nebo osobní zájmy, měli bychom tomu přikládat obzvláště velkou pozornost“.

Kdo byl šéfem Fiony Hillové? Bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton, který bezpochyby souhlasil s tím, že prezident nemá žádné právo na změnu americké zahraniční politiky. Bolton je ten, kdo „vysvětloval“, že když Trump prohlásil, že se americké jednotky vrátí domů, ve skutečnosti to znamená, že vojáci zůstanou na místě.

Celý průvod „svědků“, jeden po druhém, zpíval před předsedou sněmovního zpravodajského výboru Schiffem stejnou písničku. Jak uvedl velvyslanec USA při EU Gordon Sondland: „V červenci a srpnu 2019 jsme se dozvěděli, že Bílý dům pozastavil bezpečnostní pomoc Ukrajině. Byl jsem zásadně proti jakémukoli pozastavení této pomoci, neboť Ukrajinci potřebují tyto finanční prostředky k boji proti ruské agresi.“

Mezitím demokraté i republikáni většinově hlasovali pro pokračování špehování Američanů, a prodloužili zcela nevlastenecký zákon Patriot Act. Skutečnou bipartijní filozofií Washingtonu je autoritářství.