Nikdo nezklamal, nikdo nepřekvapil

Vracím se tímto ještě k projednávání vládního návrhu rozpočtu ČR na rok 2020. Zhodnocení průběhu tohoto projednávání ve sněmovně Parlamentu ČR za účasti prezidenta M. Zemana, vč. návazných diskuzí uvedené v názvu článku docela vystihuje situaci. Pojďme se ale na celou záležitost podívat z větší blízkosti.

Protože na toto téma napsali již mnozí autoři mnohé, omezím se ve stručnosti jen na následující shrnutí výsledků projednávání návrhu rozpočtu ČR na r. 2020 tak, jak proběhlo nedávno za účasti prezidenta M. Zemana, jakož i na některé související diskuze:

Koalice předložila a obhajovala rozpočet se schodkem 40 mld. Kč, a to:

– příjmy ve výši 1,578 bil. Kč a
– výdaje ve výši 1,618 bil. Kč.

Rozpočet je tedy deficitní (- 40 mld. Kč) a za daných okolností špatný. Ukazuje totiž, že tato vláda neumí ani v příznivých dobách hospodařit a že mezi její priority snaha o efektivní vynakládání finančních prostředků rozhodně nepatří. A to i přes to, že dosud napravuje alespoň zčásti to, co zavinily předchozí pravicové vlády se svým „závodem ke dnu“, kdy se snažily soutěžit s rozvojovými zeměmi v co nejnižší úrovni mezd a platů našich pracovníků, což se následně promítalo negativně nejen do poklesu kupní síly obyvatelstva, nýbrž i do snížených odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Dnes v důsledku toho lomíme rukama nad tím, že „nebude na důchody“ a svádíme to nesprávně jen na to, že mají nyní přicházet početně silnější ročníky do důchodu.

Vraťme se ale k tomu neefektivnímu způsobu vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu a ukažme si to na několika příkladech:

Přidáváme sice opakovaně na školství (což je do určité míry v pořádku), avšak bez dostatečné snahy o zlepšení jeho úrovně, jakož i kontroly ze strany státu. Ve výsledku nejde o nic jiného než o to, přihodit do školství peníze a „mít ho tak z krku“. Žádný efekt to nepřinese, stejně tak ani neuvážené stanovení věkového limitu pro učitele, kteří při jeho nenaplnění musí mít vysokoškolské vzdělání. Dodatečně pak“ zjistíme“, že nám bude chybět několik tisíc učitelů. Je vidět, že elementární nepořádek existuje již na ministerstvu školství a odtud pokračuje směrem dolů.

Školy si v honbě za různými vesměs zahraničními granty často přizpůsobují obsah výuky (ale i historie) potřebám zahraničí, a to na úkor českého státu, jeho obyvatel, žáků a studentů. Bez náležité reakce státu. Výsledkem je pak propad vzdělanosti našich žáků a studentů v porovnání s Evropou. O umístění, které jsme zaujímali v Evropě ještě někdy kolem r. 2000, se nám nemůže dnes již ani zdát. Místo toho se ve školách zabýváme sundáváním portrétu prezidenta M. Zemana se zdi a výuce neúcty dětí, žáků a studentů k hlavě našeho státu, a to již od malička;

Český stát prý věnuje málo peněz na vědu a výzkum. Je to relativní, množství peněz by totiž mělo být porovnáváno s efekty, které nám věda a výzkum přinese. A když přinese, tak komu přinese. Státu či soukromým firmám? Opět tedy „přihodíme něco peněz“, abychom měli i tuto oblast (a hlavně kritiky) s krku. Bez ohledu na to, zda a co z takového výzkumu má stát (a my všichni) a zda nefinancujeme nakonec výzkum pro

– soukromé firmy či privátní výzkum našich výzkumníků na kšeft;
– investiční pobídky, kdy český stát podporuje z našich daní velké zahraniční firmy, které následně u nás v důsledku daňových prázdnin neplatí ani daně a po jejich skončení odcházejí pryč. To vše namísto podpory českých firem, které zde daně platí a které stát ždíme od samého jejich počátku činnosti.

Zpočátku ty zahraniční firmy alespoň poskytovaly zaměstnání našim občanům, které o ně připravil vlastní stát svojí předchozí nekvalifikovanou privatizační politikou. V poslední době ale náš stát podporuje prakticky už jen zaměstnávání cizích pracovníků u nás, kteří zde po ztrátě zaměstnání stejně zůstanou i s rodinami s očekáváním, že je bude tento stát z našich daní živit. Z těch pak stát nemá vesměs vůbec nic, stejně jako z těch zahraničních firem. Peníze do nich ale „láduje“ i nadále;

česká vláda se usilovně vyhýbá i řešení problematiky podpory solárních zdrojů, a to i přes to, že cena solárních panelů od doby vzniku solárního boomu a daného zákona u nás klesla obecně již na cca 1/10 jejich původní ceny.

Bez mýlky lze říci, že náš stát v tomto „nepřekvapil“ a neochvějně si počíná stejně hloupě i nadále. Jde o neschopnost či záměr?

Převážná část opozice v podobě dem(ag)obloku protestuje proti rozpočtu již z principu. Zřejmě z důvodu krátké paměti, jak sama zvyšovala daně po svém posledním příchodu do vlády a jak si v ní počínala. A rovněž i z důvodu své „omyvatelné povahy“. Kdyby tomu bylo jinak, tak by členové dem(ag)obloku museli celou dobu projednávání státního rozpočtu strávit mlčky pod poslaneckými lavicemi, hanbou nevystrkovat ani nos a jen si opakovat:

jak měli nejlepšího ministra financí, který při svém odhadu vývoje ekonomiky se spletl rovnou o 10 % (predikoval cca + 5%, zatímco realita byla pak cca -5%). Tohle se nikdy nestalo ani v rovníkové Africe;

jak škrtili naši ekonomiku, až ji sami přivedli k propadu;

jak rozjeli „závod ke dnu“ když soutěžili v co nejnižší úrovni mezd s rozvojovými zeměmi Afriky či Pákistánu, což dnes napravuje alespoň zčásti tato vláda, kterou za to ještě kritizují;

jak opět „dokázali, že to dokáží“.

Prezident Zeman rovněž nepřekvapil. Opakovaně, tak jako v předchozích letech, jen připomínal z jeho pohledu hlavní rezervy v:

– úpravě zákona týkajícího se podpory solárních zdrojů;
– úspoře státních úředníků, jejichž počet naopak setrvale narůstá (475 tis. v r. 2019 oproti 415 tis. v r. 2014);
– potřebném rozvoji infrastrukturních investic, které jsou stále nedostatečné.

Lze to již označit za evergreen, o němž prezident vždy mluví, avšak náležité reakce vlády a tudíž bez efektu. Vláda si i nadále „jede po svém prknu“.

Prezident má sice pravdu, avšak největší (a dosud dlouhodobě) přehlížené zdroje možných příjmů státního rozpočtu též nezmínil.

Těmi největšími a dosud přehlíženými zdroji možných příjmů státního rozpočtu jsou především tyto položky:

a/ úniky nadměrných a nezdaněných zisků cizích firem do zahraničí (již více než 420 mld. Kč, přičemž je známo, že zahraniční firmy (vč. bank) u nás docilují až trojnásobného zisku oproti zahraničí. Příslušná částka se počínaje r. 2018 již zamlčuje;

b/ úniky zisku mnohých českých firem do daňových rájů (až 150 mld. Kč ročně);

c/ peníze na činnost neziskovek u nás (cca 19 mld. Kč v r. 2019, přičemž více než polovina z této částky jde na podporu politických neziskovek zabývajících se následně rozvracením našeho státu.

Ačkoliv tyto položky (a/ cca280 mld. Kč + b/ cca 150 mld. Kč a c/cca 10 mld. Kč = celkem 440 mld. Kč) představují cca 28 % plánovaných příjmů státního rozpočtu pro r. 2020, jsou přecházeny bez povšimnutí. Vládou i prezidentem. Ty využívat nebudeme.

Proč?

Celkový objem důchodů pro r. 2019 přitom činil 472,3 mld. Kč, na udržení či navýšení tohoto finančního objemu přitom údajně nejsou peníze, zatímco v uvedených případech tečou kolem nás pryč, a to bez povšimnutí.

Proč?

Musíme snad zůstat trvale zadluženi, abychom byli lépe ovladatelní?

Zatím debaty v tomto směru skončily na nedohodě o tom, zda „se smíme odvážit“ škemrat u zahraničních bank rýžujících u nás nadměrné zisky o „kapesné“ ve výši 9 mld. Kč.

Je to nedůstojné nás, je to nedůstojné našich představitelů, leč všichni mlčí.

Proč?

Ve Francii či Maďarsku sektorové daně fungují. U nás by to prý nefungovalo.

Proč?

Místo toho bude tato vláda nám zvedat daně a navrch k tomu ještě naše zadlužení. Z toho je zřejmé, jak je to s tou naší suverenitou ale i s odbornou úrovní naší vlády a snahou hájit české národní zájmy.

Vláda si svoji předpos.anost bude raději kompenzovat opět na nás voličích a my ji budeme z hlouposti opět volit s tím, že oproti dem(ag)obloku volíme přece jen“menší zlo“. To je sice pravda, avšak to, že je nejvyšší čas nalézt (či zformovat) a volit skutečnou alternativu, která přijde s jiným systémovým přístupem, nikomu nadále nepřijde na mysl. Tak plaťme, jak je to v tom přísloví, že „za blbost se platí“. Hlavně, abychom na to placení ještě měli.

Lze tedy bez mýlky konstatovat, že nikdo z uvedených „nezklamal“, neboť se choval očekávaným způsobem. A tedy bohužel ani „nepřekvapil“, zejména pak ne návrhem směřujícím k zásadnímu řešení problému a ke zlepšení situace ohledně státního rozpočtu z hlediska tvorby jeho zdrojů a úspory jeho nákladů.

Naše vláda tak bude zvyšovat nám občanům daňovou kvótu (na dosud nejvyšší číslo 35,9 % v r. 2020) v době, kdy se začíná zhoršovat ekonomická situace ve světě, která nás nemine, zejména při velké míře našeho navázání na německou ekonomiku. Vláda tak dělá neomylně podobné chyby jako ČNB s kurzem koruny. Ve výsledku zhorší tudíž přicházející recesi a její dopady na naši ekonomiku i obyvatelstvo.

A co děláme my, občané? Jedni volí „menší zlo“, jiní chodí demonstrovat z nesmyslných důvodů. Ty skutečné důvody zůstávají u nás přitom nadále bez povšimnutí, podobně jako otázka, proč se nemůžeme v otázce migrantů chovat stejně zásadově jako Maďarsko.