Akademická studie z Dánska zjistila, že v rozmanitosti není síla

Myšlenka, že „v rozmanitosti je síla“, je zcela zjevně nepravdivá. Opakovat do nekonečna toto heslo může být sice politicky korektní, ale ve skutečnosti nemá žádné opodstatnění.

Novou, nezávisle revidovanou studii s názvem „Etnická rozmanitost a sociální důvěra: Narativní a meta-analytický souhrn“ vypracovali Peter Thisted Dinesen a Merlin Schaeffer z Kodaňské univerzity a Kim Mannemar Sønderskov z Aarhuské univerzity.

Souhrn objasnil základní pojmy, poukázal na relevantní debaty a přezkoumal hlavní tvrzení z odborné literatury, týkající se souvztažnosti mezi etnickou rozmanitostí a sociální důvěrou. Z meta-analýzy vyplynulo několik zásadních výsledků.

Vědci chtěli vědět, zda má „pokračující imigrace a odpovídající narůstající etnická rozmanitost“ pozitivní dopad na soudržnost společenství, avšak studie nezjistila žádné důkazy ohledně této představy, kterou establishment tak agresivně prosazuje.

Na základě studia odborné literatury a také provedení meta-analýzy z 1 001 odhadů z 87 studií dospěli vědci z Dánska k závěru: „Ve všech studiích jsme zjistili statisticky značnou negativní vazbu mezi etnickou rozmanitostí a sociální důvěrou.“

Eric Kaufmann, profesor politologie na londýnské univerzitě Birkbeck, tweetoval závěry studie slovy: „Vyšší rozmanitost *je* značně spojena s nižší důvěrou v sounáležitost, a to i přesto, že je pod kontrolou kvůli deprivaci.“

V zásadě to znamená, že masová imigrace narušuje důvěru v sounáležitost a je proto pro společnost škodlivá.

Předchozí studie z USA a Dánska zjistily, že rozmanitost způsobuje ztrátu sociální důvěry nebo schopnosti lidí interagovat svobodně a s očekáváním spravedlivého zacházení. To vyplývá z mnohaletého výzkumu, který ukazuje, že rozmanitost a sounáležitost jsou neslučitelné.

Robert Putnam zjistil ve své zásadní studii „E Pluribus Unum: Rozmanitost a sounáležitost ve dvacátém prvním století“, že rozmanitost snižuje důvěru a tendenci interagovat se společenskými prostými lidmi nebo jinými lidmi, dokonce i se členy stejné rasy.

Nové důkazy z USA naznačují, že v etnicky rozmanitých čtvrtích mají obyvatelé všech ras tendenci „držet se zpátky“. Důvěra (dokonce i v rámci vlastní rasy) je menší, altruismus a komunitní spolupráce jsou vzácnější, přátel je méně.

Diplomová práce Dr. Eitana Adrese ze školy politických věd na univerzitě v Haifě v Izraeli odhalila, že rozmanitost - kromě genetické a kulturní genocidy - také ničí jakýkoli pocit sociální důvěry a práce ve vztahu ke společně sdíleným cílům. Jinými slovy, rozmanitost by mohla občany proměnit na sociopaty.

Závěry ukázaly, že čím více jsou lidé zastánci hodnot globalizace, konzumního způsobu života a individualismu, a čím více se považují za „občany světa“, vystaveného globalizaci, tím menší je pravděpodobnost, že něčím přispějí k veřejnému blahu, a tím víc je pravděpodobnější, že se budou snažit „přiživit“ na přínosu ostatních.

Vědci Nealovi rovněž zjistili, že rozmanitost ničí smysl pro sounáležitost. „Model naznačuje, že když lidé navazují vztahy s podobnými a blízkými lidmi, kontext, který nabízí příležitosti k rozvoji respektu pro rozmanitost, se liší od kontextu, který podporuje smysl pro sounáležitost.“