Pokud existuje něco jako vražedná kultura, pak je v Izraeli

Tohle napsal Benny Ziffer, redaktor přílohy Kultura a literatura izraelského deníku Haaretz, na své facebookové stránce poté, co se vrátil z osady Ofra, kterou navštívil v souvislosti s projevem soustrasti: „Cestou jsem se díval na palestinské vesnice podél židovských komunit, a pomyslel jsem si, že pro Palestince je vražda něco jako sport nebo zábava, možná je to náhražka za erotiku. Z tohoto hlediska s nimi nikdy nebudeme mít nic kulturně společného.“

Jako kdyby to nestačilo, Ziffer ještě napsal: „Pokud jde o tyto zlé a nedůstojné lidi, kteří žijí mezi námi, můžeme si jen toužebně přát, aby se z této země vypařili, protože nejsou hodni této země, jež je plná židovské krve, která zde byla prolita.“

Pod jeho příspěvkem není žádný komentář. Ziffer zřejmě vyčerpal veškerou pozornost, která mu byla poskytnuta. Oproti tomu Jaronu Londonovi se podařilo vyvolat větší chvilkovou bouři, přičemž jeho příspěvek nebyl tak závažný: „Arabové jsou divoši… nejen, že nenávidí Židy, ale v prvé řadě zabíjejí své vlastní lidi.“

Londona a Ziffera spojuje více, než jen jedna přímka. Jejich příspěvky odrážejí ducha doby v Izraeli.

Oba byli kdysi považováni za levičáky; extrémní pravice stále považuje Londona za levičáka. Oba jsou mimořádně talentovaní, brilantní intelektuálové, kteří mají záviděníhodnou erudici. Někdy jsem v pokušení říci, že kvůli jejich vzácnému mediálnímu talentu bychom jim měli jejich příspěvky odpustit, jinak nám zůstanou jen Ayala Hasson a Jaakov Bardugo. V protikladu k tomu, jaký činí avantgardní dojem, vyjadřují to, co si mnozí lidé myslí, nemluvě o většinovém názoru v Izraeli, jemuž pouze pravidla politické korektnosti brání v tom, aby se z něj nestal společný postoj.

Kromě toho, že jsou London a Ziffer rasisté, šíří také lži. Seděl jsem v Londonově garsonce, když přednášel svůj článek; snažil jsem se tehdy reagovat, ale bez úspěchu. Tak to zkusím alespoň zde.

Zkoumali jsme poslední desetiletí; ti vraždící, krvežízniví Palestinci zabili od ledna 2009 sto devadesát Izraelců. Kolik Palestinců však zabil Izrael, který touží po míru a dobru, a který nebude mít nikdy nic kulturně společného s Araby? Asi 3 500. Izrael byl 18krát vražednější. Byl to pro ně sport? Erotické potěšení? Samozřejmě, že ne, ale prolitá krev hovoří za vše: Izrael si jí bere mnohem víc.

Je povoleno říkat, že to je právě izraelská kultura, která prolévá krev ve velkém? Podle Londona ano. Existuje něco, co se nazývá národní kultura, i když je to kultura zabíjení. Když ale mluvíme o genetických rysech, je to rasismus. Člověk může dokonce zevšeobecňovat, jak řekl London, i když zevšeobecňování bude vždy nespravedlivé vůči jednotlivci a výjimečnému jedinci. Musí však být založeno na realitě, a realita je taková, že osvícení běloši zmasakrovali v posledních 100 letech více lidí, než všichni muslimové a divoši dohromady. Nejen, že Hitler a Stalin nebyli muslimové, ale od druhé světové války se Spojené státy, země svobody, provinily zabíjením ve větším měřítku, než kterákoli jiná země. Většina hromadných vrahů nejsou rozhodně muslimové.

Ten, kdo zevšeobecňuje, nemusí být nutně rasista. Ale může se z něj vyklubat pěkný lhář. Pokud existuje kultura zabíjení, existuje ve skutečnosti v Izraeli. Vojáci a policisté, kteří střílí, aby v prvé řadě zabili, vypovídají o pokřivené morálce. Strach, nenávist, sebelítost, kult bezpečnosti, odlidštění a prst, který nedočkavě mačká spoušť, to všechno jsou izraelské kulturní rysy, které vedou k tomuto masovému prolévání krve, ale běda každému, kdo se odváží říci, že Izrael má vražednou kulturu. Byl by zavržen jako antisemita. Palestinský lid je na druhou stranu jedním z nejumírněnějších v historii ve svém násilném odporu proti okupaci a nespravedlnosti. To je pravda, to nelze popřít.

Izrael má ve skutečnosti zálibu v kulturním a národním zevšeobecňování, zejména když velebí svou image. „Židovský génius“, „vyvolený lid“, „židovská morálka“ a „věčný Izrael“ jsou důkazem neopodstatněné arogance. Ziffer má veškeré právo si myslet, že Palestinci si užívají vraždění, a London si může myslet, že to jsou divoši ve srovnání s námi, osvícenými a vyspělými. Je naším právem (a povinností) jim odpovědět: Neexistují žádné jiné lži, které by byly odpornější, než tyto.