Společnost je pouze tak svobodná, jako její nejproblémovější politický disident

Z žádných zpráv v západních sdělovacích prostředcích se nedozvíte, tedy alespoň do doby publikování tohoto článku, že hudebník Roger Waters se chystá zahrát kultovní píseň od skupiny Pink Floyd „Wish You Were Here“ před úřadem britské ministryně vnitra Priti Patelové, neboť chce tímto způsobem upozornit na pronásledování zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho.

Na začátku letošního roku miliardář Richard Branson uspořádal v Kolumbii, poblíž hranic s Venezuelou, koncert „Live Aid“ s údajným cílem pomoci lidem Venezuely. Ve skutečnosti byla tato senzační akce pouhá lest, která měla za cíl podpořit naprosto falešné zprávy o tom, že prezident Maduro zablokoval hraniční mosty a odmítá veškerou zahraniční pomoc. Finanční prostředky, které byly tímto způsobem vybrány, nakonec zpronevěřila opoziční skupina, podporovaná Trumpem, v jejímž čele stála americká loutka Juan Guaidó. Cílem této opoziční skupiny byla změnu režimu ve Venezuele. Britská masmédia se však v souvislosti s tímto příběhem zachovala naprosto šíleně. Každé slovo v této větě odkazuje na různé zprávy o tomto koncertě z hromadných sdělovacích prostředků v samotném Spojeném království. A to byl koncert na druhé straně planety, zatímco akce na podporu Assangeho se bude konat v Londýně, přímo před úřadem přední britské političky, a navíc ho bude pořádat jeden z největších britských rockových hudebníků všech dob.

Tato nesrovnalost vám objasní vše, co potřebujete vědět o takzvaném „svobodném tisku“ v západní společnosti, a také o západní společnosti samotné.

Russian media are covering it. Turkish media are covering it... Where's Western media? #FreeASSANGE https://t.co/uo1Rzr61ob

—jarapilla (@jaraparilla) 1. září 2019

Ruská média o tom píšou. Turecká média o tom píšou... A kde jsou západní média?

„Wish You Were Here“: Roger Waters z Pink Floyd uspořádá manifestaci před britským ministerstvem vnitra.

Společnost je pouze tak svobodná, jako její nejproblémovější politický disident, což v dnešní době znamená, že jste pouze tak svobodní, jako je Julian Assange. Dokud budete žít ve společnosti, kde může vzniknout kampaň, koordinovaná více vládami, s cílem zavřít novináře po zbytek jeho života na základě falešných obvinění, protože odhalil americké válečné zločiny, nejste svobodní a neměli byste souhlasit s tvrzením, že jste.

Staré přísloví „činy mluví hlasitěji než slova“ s lidmi rezonuje, protože slova mohou lhát, zatímco činy nikoli. A zatímco miliony si vydělávající odborníci z miliardářských médií nás neustále ujišťují, že žijeme ve svobodné společnosti, z jednání lidí, kteří nad námi mají oficiální i neoficiální moc, lze poznat, že ve skutečnosti žijeme ve společnosti, která mučí a vězní disidentské novináře za to, že sdělují nepříjemnou pravdu.

Perzekuce Juliana Assangeho vypovídá o naší společnosti mnohem více, než schválené příběhy a zprávy, které nám jsou předkládány:

Perzekuce Juliana Assangeho vypovídá o skutečné funkci hromadných sdělovacích prostředků. Nesrovnalosti mezi zprávami sdělovacích médií ohledně benefiční akce, uspořádané pro Assangeho, a propagandistické akce Richarda Bransona, zaměřené na změnu režimu, jsou jen jedním z mnoha, mnoha příkladů, kdy bychom mohli diskutovat o způsobu, jak tato média spolehlivě překrucují zpravodajství ve prospěch agend, které se „náhodou“ shodují se zájmy CIA a ministerstva zahraničí USA. Pokaždé, když se na titulní stránky dostanou zprávy o vážné situaci Assangeho, sociální média se rozzáří modrými značkami a ambiciózní aspiranti o Assangeovi zveřejňují vtipné poznámky ve snaze ukázat provozovatelům miliardářských médií, jak daleko jsou ochotni zajít kvůli zachování současného status quo. Jsme ubezpečováni v tom, že masmédia nám hlásají pravdu o tom, co se děje ve světě, ale skrze činy vidíme, že je to přesně naopak.

Perzekuce Juliana Assangeho vypovídá o zákonitostech impéria. Assange byl odvlečen z velvyslanectví a uvězněn díky zcela zřejmé spolupráci mezi USA, Velkou Británií, Švédskem, Ekvádorem a Austrálií, přestože všichni předstírali, že jednají jako samostatné, suverénní národy zcela nezávisle na sobě. Švédsko předstíralo hluboké znepokojení nad nepodloženým obviněním ze znásilnění, Spojené království předstíralo, že je hluboce znepokojeno porušením kauce, Ekvádor předstíral, že je hluboce znepokojen používáním skateboardu a hygienou kočky na velvyslanectví, USA předstíraly, že se hluboce zajímají o podrobnosti ohledně toho, jak Assange pomohl Chelsea Manningové zakrýt stopy, Austrálie předstírala, že je také příliš znepokojena, neboť ctí suverénní záležitosti těchto zemí, takže nebude jednat ve prospěch svého občana. To vše se propojilo v jednom směru, takže to dnes náhodou vypadá tak, jako kdyby byl uvězněn novinář za publikování faktů. Stále vidíme stejnou dynamiku, ať už se jedná o vojenské intervence, obchodní dohody nebo kampaně, zaměřené na utváření příběhů, proti vládám, které nejsou v souladu s těmito agendami.

Perzekuce Juliana Assangeho vypovídá o druhu společnosti, ve které skutečně žijeme. Již od raného dětství jsme zaplavováni pozitivně znějícími slogany o svobodě a demokracii, které, jak nám tvrdí, se musí rozšířit všude na Zemi - a to s takovou silou, jak to bude nutné, i když budeme muset všechny zabít. Ve skutečnosti žijeme ve společnosti, která je utvářena ze lží a vedou ji lháři, kteří za cenu násilí pronásledují všechny, kdo odhalí pravdu. Tito lidé jsou vaši utlačovatelé. Tito lidé jsou vaši vězeňští strážci. Z jejich pohrdavých úšklebků poznáte, že jste svobodní zpoza vězeňských mříží, a že s vámi zatočí, pokud nebudete souhlasit.

To se musí změnit.