Genderová rovnost? Další politický podvod mocných

Západními zeměmi se intenzivně šíří ideologie tzv. "genderové rovnosti", s jejími účelově prosazovanými kvótami pro ženy. Připomněla nám je třeba Ursula von der Leyenová, budoucí předsedkyně Evropské komise. Tyto kvóty prý křehčímu pohlaví pomůžou zpochybnit a překonat tzv. "tradiční genderové role" a "genderové stereotypy", a dosáhnout snadného postupu v profesní kariéře. Výsledkem má být jakési iluzorní, falešné, politicky a tabulkově determinované rovné postavení žen a mužů v západní společnosti. Nás však zajímá: jsou ženy opravdu tak primitivní a slaboduché, že by v profesionálním životě bez zvýhodňujících kvót a tabulek neuspěly? Nebo je celá genderová problematika jen velká lež a podvod, maskující skryté zájmy a cíle mocných?

Začněme ale od začátku. Současní ideologové genderové rovnosti prohlašují, že každá dívka je svým nejbližším okolím odmalička nedobrovolně vybízena k tomu, aby se v dospělosti cítila, chovala a přemýšlela jako žena, nikoliv jako muž. Důsledkem tohoto údajně negativního tlaku mají být tzv. "tradiční genderové role" a "genderové stereotypy", do kterých je prý dospívající žena takřka násilně vpasována. Proto v budoucnu raději upřednostní kariéru sestřičky v nemocnici či paní učitelky v mateřské školce, místo aby se rozhodla pracovat jako úspěšná instalatérka nebo údržbářka nákladních vozidel.

Sečteno a podtrženo, demagogům hájícím genderovou rovnost se zvedá žaludek při představě, že ženě vyhovuje být ženou. Že nemá potřebu cítit se, chovat se a přemýšlet jako muž. Jenomže... Proč by se žena neměla cítit dobře jako žena? Proč by se měla cítit lépe jako muž? Být ženou je snad něco ostudného, trapného?

Moderní sociální inženýři jsou zřejmě přesvědčeni, že ano. Ženy nám nenápadně prezentují jako nesmírně hloupé, líné, ubohé a neschopné bytosti. Podle rovnostářů jsou tak hloupé a neschopné, až nakonec musel přijít pán tvorstva - muž, a speciálně pro ženy navrhl a schválil nová memoranda, nové zákony a nové progresivní tabulky. Aby tak primitivní stvoření, jakým žena údajně je, dokázalo konečně opustit skořápku své vrozené ženské zaostalosti a mohlo opatrně vstoupit do báječného světa mužů.

V téměř shodném duchu se ostatně už po desetiletí vyjadřují feministky, smutné oběti falešné ideologie rovnosti pohlaví, pro které narodit se jako žena znamená doživotní trauma. V jejich bizarní argumentaci se krásně prolíná fascinace s nenávistí vůči nedostižnému idolu a lze ji shrnout do dvou krátkých vět: "Muži jsou největší zlo světa. Chceme být tak skvělé jako muži!" Genderová schizofrenie dovedená ad absurdum.

O co tedy jde? O snahu donutit všechny ženy vzdát se svého ženství? Mají se za každou cenu vyrovnat bílému heterosexuálnímu muži? Ten je nám (i když neúmyslně) genderovými ideology i feministkami prezentován jako nejvyšší morální autorita, vrchol lidské evoluce a ztělesnění dokonalosti, jemuž se každá žena musí stůj co stůj připodobnit, vyrovnat. I za cenu umělé pozitivní diskriminace. Byla ale dosavadní role žen v lidské společnosti opravdu tak zanedbatelná, nedůležitá? Opravdu se bude cítit lépe jako muž? Proč ta současná hluboká nenávist a bezbřehé pohrdání ženami? Proč ta úporná snaha přetransformovat milé, něžné pohlaví v chladné, tvrdé muže?

Protože je to celé jeden velký podvod. Ve skutečnosti se neděje vůbec nic neobvyklého. V liberální demokracii má každá sebevětší šílenost a do nebe volající absurdita vždy své racionální pozadí. Ani tzv. "genderová rovnost" s jejími nesmyslnými kvótami a tabulkami není vyjímkou. Jako v ostatních podobných případech, pro rozšifrování zdánlivé záhady se stačí zaměřit na klamavá vyjádření zkorumpované kasty politiků, pseudointelektuálů, novinářů a placených trollů na mezinárodních fórech či akademické půdě, v médiích nebo internetových diskuzích. A porovnat je posléze s prostou realitou.

Obhájci kvót opakovaně volají po neodkladném "spravedlivém vyrovnání" počtu žen a mužů v oblastech, v nichž dosud dominují muži. Tvrdí nám, že obě pohlaví jsou ve všech ohledech rovnocenná, a proto by žena měla zastávat stejné funkce a pozice jako muž (aniž by kdo kdy řešil téma "diskriminace" mužů v oborech dominujících ženami...). Realita je však jiná. Přes údajně nesmiřitelný boj proti všem formám "tradičních genderových rolí" a "stereotypů", žádný z vyčůraných pokrokářů nenavrhne minimálně 50procentní zastoupení žen například mezi horníky, stavebními dělníky, betonáři, bagristy, čističi kanalizací, popeláři, traktoristy, dřevorubci, dělníky ve slévárnách či na ropných plošinách nebo mezi posunovači vlakových souprav.

Nikdo z nich nikdy nepodpoří vznik čistě ženského speciálního policejního útvaru zasahujícího při potlačování vášnivých demonstrací či delikátních protiteroristických operacích. Navzdory neohroženým bojovnicím, které sledujeme udatně válčit na televizních obrazovkách a filmovém plátně, nikdo z rovnostářských pokrytců nepodpoří ani vznik ryze ženské vojenské jednotky s ryze ženským velitelským štábem, určené pro nasazení na frontovou linii ostrých válečných konfliktů (pohlavně homogenní jednotky by zabránily aktuálním zákulisním propagandistickým machinacím s lehce smíšenými sbory, ve kterých se ženy vždy "vezou" na úkor mužů-ochránců, navíc bezpečně v týlu).

Naopak. Každý západní politik, akademik či novinář zuřivě hájící genderové kvóty a tabulky, bude ve svém osobním životě a při svých cestách do nebezpečných zahraničních oblastí nadále využívat služby jedině mužských osobních strážců a mužských soukromých vojenských kontraktorů (v ČR laicky známých jako tzv. žoldáci). Nikdo z nich to měnit nehodlá. Proč? Protože už nejde o vytváření podvodné iluze rovnosti, nýbrž o syrovou realitu a holý život. Dosavadní žerty o "spravedlivých" kvótách jdou rychle stranou.

Vždyť, kdo z nich kdy zkonfrontuje mužsky homogenní složení formálních ozbrojených jednotek nasazovaných do ostrých bojových akcí, stejně jako desítky mužsky homogenních privátních armád typu Academi (ex-Blackwater), L3Harris, STTEP, DynCorp, Aegis, Triple Canopy, MVM, Erinys aj., operujících po celém světě v zájmu západních elit? Kdo ze zarputilých obhájců kvót se jako první nahlas zeptá, proč ve špinavých válkách západní oligarchie dosud bojují a umírají pouze muži? Kam se poděla rovnost pohlaví? Stovky žen vracejících se domů v rakvi by ale takové rovnostářské nadšení už asi nevyvolávaly.

Moderním sociálním inženýrům vyhovuje udržování statu quo (pro ně) životně důležitých genderových rolí a stereotypů. Pokud jde o vlastní bezpečnost a přežití, obklopí se elity a genderoví demagogové vždy muži, nikdy ne ženami. Pokud jde o hájení svých geopolitických zájmů, i tehdy sází pouze na muže. Káží vodu, přesto pijí víno. Jsou si velice dobře vědomi, že absurdní rovnostářská ideologie je pouhou propagandistickou fabulací. Jaký je tedy skutečný cíl této podvodné, lživé agendy?

Není složité to uhodnout. Vyjmenovali jsme si pracovní oblasti, které jsou propagátory genderových kvót striktně opomíjené, třebaže v nich ženy čelí výrazné mužské přesile. Vedle toho však existuje úzce ohraničená oblast, na kterou se zastánci kvót rozhodli permanentně soustředit. Lehce manipulovatelné, tabulkově vybrané ženy jsou elitami systematicky tlačené do politických funkcí (na všech úrovních) a do statutárních orgánů důležitých národních i nadnárodních institucí a korporací, majících přímé napojení na veřejné dění a veřejné finance.

Stejně jako před sto lety, v případě uměle nastrčených sufražetek vyžadujících neodkladné volební právo pro ženy (přestože ani po sto letech politika ženy téměř nezajímá), i dnes vyčůrané mocenské elity schované za oponou svým zneužíváním slabšího pohlaví sledují a chrání pouze vlastní zájmy a cíle. Věrná, obětavá a submisivní žena je do politicky a ekonomicky významných funkcí dosazovaná mužským predátorem za pomoci směšně absurdní argumentace a předem vykalkulovaných kvót a tabulek. Cíl: usnadnění a urychlení manipulace a korupce v politice, veřejné správě a hospodářství.

O direktivním navyšování počtu hornic, popelářek, traktoristek, čističek kanálů, dřevorubkyň, dělnic na stavbách nebo ropných plošinách, stejně jako o nasazování ryze ženských bojových jednotek do předních linií si můžeme nechat zdát.

Co dodat? Pokud lži, absurdita, demagogie a pokrytectví budou vládnout liberální demokracii i za padesát let, dospěje pravděpodobný vývoj k "rovnosti dětí a dospělých".

Nejprve se stane veřejnou hanbou, že kvůli "výchovnému prostředí" se malé dítě chová jako malé dítě; nikoliv jako dospělý bílý heterosexuální muž. Začne se žádat okamžitá náprava. Následně se objeví vášnivé hlasy usilující o zavedení volebního práva pro děti. Co na tom, že běžné děcko se v politice vyzná asi tolik, jako běžná žena. V liberální demokracii přece platí železné pravidlo, že volič rozhodující o budoucím řízení milionů lidských životů a správě stamiliardových financí musí být politický a ekonomický negramot.

Při volbách bude proto stačit rozdávat a slibovat dětem co nejvíce bonbónků. Později se objeví návrhy na kvóty prosazující minimálně 50procentní zastoupení malých dětí ve vysoké politice, správních radách a manažerských funkcích v institucích a korporacích přímo propojených s veřejným děním a veřejnými penězi. Že ne každé děcko bude chtít vyměnit autíčka nebo panenky za dlouhé sezení na nudných poradách? Ale fuj! Takové ošklivé pasování dětí do "tradičních rolí" a "stereotypů" si napříště vyžádá tvrdé postihy a veřejné odsouzení!

Ale vážně. Už dnes při obsazování strategicky důležitých funkcí má rozhodovat pohlaví kandidáta, nikoliv zkušenosti. Proto by, namísto dřívějších schopností a vědomostí nebo dnes vyžadovadých prsou a vagíny, rozhodoval v budoucnu o úspěšné kvalifikaci kandidáta především jeho velmi nízký věk. Čím nižší, tím lepší. Vždyť malé děti se manipulují ještě snadněji a rychleji než submisivní, tabulkově dosazené ženy. A o politických a finančních intrikách a manipulaci celá ta absurdní tragikomedie s rovností a umělými kvótami přece je. Ostatně, v pozadí za oponou bude vždy stát a vydávat rozkazy muž.