Zelenského dilema

Nedávné volby do Ukrajinské rady přinesly dva velmi zajímavé výsledky:

Za prvé, téměř žádná nacionalistická strana nezískala ani jednoho zástupce v Radě (pouze strany Porošenka a Timošenkové získaly pár křesel, každá jen 25).

Za druhé, poprvé od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny bude mít prezidentova strana v Radě absolutní většinu.

Toto jsou výsledky, tak jak je uvedla informační agentura Unian:

Strana Sluha lidu zůstává s 43,17% v čele. Strana Opoziční platforma - Pro život se umístila na druhém místě s 13,01%, strana Julie Tymošenkové Baťkivščina se umístila na třetím místě s 8,18%, Porošenkova strana Evropská solidarita má 8,11% a strana Holos (Hlas) Svjatoslava Vakarčuka získala 5,83%. Žádné další strany nezískaly zástupce do Rady.

Zajímavý je také výsledek strany „Opoziční platforma - Pro život“ (Rabinovič, Bojko, Medvedčuk), která získala celkem 44 křesel.

Zjednodušeně řečeno, válečné strany utrpěly drtivou volební porážku.

Daly by se pochopit úvahy, že to je fantastická zpráva pro Zelenského, ale ve skutečnosti je to právě naopak: tento výsledek voleb pro něj vytváří extrémně nebezpečnou situaci.

Proč je výsledek voleb pro Ukrajinu extrémně nebezpečný

První věc, kterou si musíme uvědomit, je, že ačkoli neonacisté utrpěli dvě zdrcující porážky v řadě (v prezidentských volbách a v parlamentních volbách), žádným zázračným způsobem nezmizeli. Zde je klíčový faktor, na který nesmíme nikdy zapomínat:

Nacisty okupovaná Ukrajina není demokracií, ale plutokracií, spojenou s ochlokracií.

Zjednodušeně řečeno, na Ukrajině vládnou oligarchové, lůza a komanda smrti.

Celý Euromajdan nebyl ničím jiným, než svržením jednoho gangu oligarchů prostřednictvím kombinace jiných oligarchických gangů, které využívaly neonacistickou lůzu k získání moci. Fakt, že USA a EU podporovaly tento typicky neonacistický převrat, ve skutečnosti příliš neznamená: Západ vždy stranil každému, kdo je nějakým způsobem zaměřen proti Rusku. To platí od středověku a platí to dodnes (dokonce bych si troufl tvrdit, že Hitlerův vzestup moci byl jen další operací ze strany Anglosféry s cílem ovládnout evropský kontinent, a fakt, že se nakonec nacistický golem obrátil proti svým pánům, na tom nic nemění).

Oligarchové tam jsou stále, stejně jako neonacistické gangy a komanda smrti. A to pro Zelenského představuje obrovský problém: tato nová Rada by mohla dobře reprezentovat názory většiny ukrajinského lidu, ale skutečná moc v zemi není vůbec soustředěna v Radě: je v ulicích.

Z právního hlediska má Zelenskij nástroje k tomu, aby zakročil proti oligarchům a neonacistům, ale z praktického hlediska nemá nic. Dobře, možná ne úplně „nic“, ale ať už má jakoukoli moc, pramení mnohem více z podpory největšího oligarchy Kolomojského (jehož mnozí považují za skutečného „prezidenta“ Ukrajiny, Zelenskij není víc než loutka). Ale nejen to, Kolomojskij má mnoho prostředků k tomu, jak se vypořádat s Porošenkovým gangem, a můžeme si být celkem jistí, že se bude chtít vypořádat se svými nepřáteli za to, co mu udělali během předchozího režimu.

Takže pojďme si to shrnout

Obyvatelé Ukrajiny zoufale touží po míru. Rada prozatím tuto nesmírně důležitou skutečnost reflektuje. Říkám „prozatím“, neboť různé síly a jednotlivci, kteří v současnosti podporují Zelenského, tak dosud činili jen proto, aby získali moc. Nemají však společnou ideologickou platformu, dokonce ani společný program. Jakmile to půjde do háje (což se nevyhnutelně stane), mnoho (většina?) těchto lidí se obrátí proti Zelenskému a postaví se na stranu kohokoli, komu se podaří nashromáždit co největší davy lidí a vyvolat co největší násilí.

Teoreticky by Zelenskij mohl „jít cestou Putina“ a rozdrtit oligarchy. Ale Zelenskij není Putin, mírně řečeno. Navíc, skutečným důvodem, proč ukrajinští oligarchové nenávidí a bojí se Ruska, není nějaký údajný ambiciózní ruský nacionalismus nebo imperialismus, ale to, že chtějí udržet Ukrajinu ve stejném dysfunkčním a velmi výhodném stavu, ve kterém je tato zbídačelá země od roku 1991. Když se Putin dostal k moci a rázně zakročil proti ruským oligarchům, ukrajinští oligarchové jen s hrůzou sledovali, co se v Rusku děje, a rozhodli se udělat cokoli, jen aby se totéž nestalo na Ukrajině.

Na Ukrajině mají dobře známý slogan „Путин прыйдэ - порядок навэдэ“, který lze přeložit jako „Putin přijde a obnoví pořádek“. To je nejhorší noční můra ukrajinských oligarchů, a také anglo-sionistické říše. Proto existuje zjevně tak bizarní spojenectví mezi Anglosasy, sionisty a nacisty: všichni se bojí, že přijde Putin a obnoví pořádek na Ukrajině. K tomu přidejte halucinace Hillary („Putin chce obnovit SSSR“) a Brzezinského („Rusko potřebuje, aby byla Ukrajina supervelmoc“) a máte jednoduché a vše zahrnující vysvětlení toho, co se událo na Ukrajině od Euromajdanu.

Je zajímavé, že dokonce existují ukazatele, že Putin je u většiny Ukrajinců velmi populární (viz zde, zde, zde nebo zde). To by mohlo alespoň částečně vysvětlit, proč se Porošenkova kampaň zaměřila na koncept „buď já, nebo Putin“ - což vzhledem k drtivé porážce, kterou Porošenko utrpěl, může naznačovat, že Putin byl skutečným vítězem posledních voleb, nebo popřípadě to, že lidé volili Zelenského pouze z toho důvodu, že je nejméně pro-válečný a nejvíce anti-porošenkovský kandidát: jakýsi anti-anti-putinovský kandidát, alespoň během kampaně. Nyní, když byl zvolen, Zelenskij jakoby okamžitě přešel na přesně stejnou rétoriku, která způsobila tak silnou porážku Porošenka. Proč?

Protože Zelenskij se bojí, že neonacistická lůza a komanda smrti se do něj hned při první příležitosti pustí. Faktem je, že neonacisté už začali slibovat nový Majdan (viz zde) nebo zde).

Zelenskij má dvě možnosti, obě velmi nebezpečné

Pravdou je, že Zelenskij si musí vybrat - buď jednat podle vůle lidu a vypořádat se s hněvem neonacistů nebo konat podle vůle neonacistů a čelit hněvu lidu: tertium non datur (třetí možnost neexistuje)!

Jako by to nestačilo, existuje další faktor, který to Zelenskému ještě zhoršuje: nikdo mu nemůže smysluplně pomoci.

Zkušenost ukazuje, že Anglosionisté toho hodně naslibují, ale málokdy sliby plní. Ve skutečnosti si můžeme být celkem jistí, že kromě dalších prázdných protiruských hesel Západ toho může Ukrajině nabídnout jen velmi málo. Upřímně řečeno, USA a EU mají dost svých skutečných problémů, s nimiž se musí vypořádat, než aby dál ztrácely čas, energii a peníze na to, co by Trump nepochybně (soukromě) nazval „zasranou dírou“. Tím je však přehlížena nepopiratelná skutečnost, že Ukrajina je zasraná díra jen kvůli tomu, že impérium na ni vynaložilo nesmírné zdroje, aby ji v prvé řadě proměnilo na zasranou díru (v dobách Sovětského svazu byla Ukrajina nejbohatší a nejvíce prosperující sovětskou republikou).

Teoreticky by samozřejmě mohlo pomoci Rusko. Můžeme si však být jisti, že neonacisté by okamžitě vyzývali k novému Majdanu, pokud by Zelenskij učinil nějaký vážnější pokus o sblížení s Ruskem. Jejich pobouřené výkřiky bude opět podporovat celý „sbor“ neméně vyděšených západních politiků.

V současné době Zelenskij mluví stejným způsobem, jako mluvili Porošenko, Timošenková a ostatní nacističtí fanatici. Musí si však uvědomit, že pokud bude pokračovat tímto způsobem, skončí stejně tak, jako nenáviděný Porošenko. Co tedy může dělat?

Ukrajina zoufale potřebuje lepší vztahy s Ruskem, ale to je nemožné, dokud bude trvat válka v Donbasu. Kromě toho existuje jedna otázka, na kterou dnes musí každý ruský a ukrajinský politik odpovědět: Čí je Krym? To je v této době nejklíčovější otázka, která nutí každého, aby si vybral mezi impériem (odpovědí je, že hlavní sponzor „Krym patří navždy Ukrajině“) a Putinovým Ruskem (všichni kromě těch nevyléčitelně hloupých liberálních politiků odpoví, že „Krym patří navždy Rusku“).

Zelenskij se dosud zjevně rozhodl, že zůstane jen při mluvení, protože jeho triumfální volební vítězství ho postavilo doprostřed ohromného minového pole, a jakékoli kroky, které od nynějška podnikne, by ho mohly přijít velmi draho. Právě nyní a z krátkodobého hlediska neonacistická lůza pro Zelenského představuje mnohem větší nebezpečí, než (dezorganizovaný, demoralizovaný a obecně apatický) lid. Ale to se nevyhnutelně změní, jak se bude zhoršovat ekonomická a politická situace.

Smutnou realitou je, že nacistická okupace Ukrajiny proměnila zemi v typicky neúspěšný stát, a neexistují žádné náznaky, že by se věci mohly v dohledné budoucnosti, byť jen okrajově, zlepšit. Osobně se přikláním k názoru, že „nejméně špatnou“ cestou pro tuto uměle vytvořenou zemi je rozpad na několik různých částí, možná spojených do nějaké velmi volné konfederace, možná sjednocené společným vyhlášením neutrality. To by nejen vyřešilo problém s umělostí Ukrajiny, ale také by to usnadnilo (též politicky) vnějším aktérům (USA, EU, Rusko, OSN, OBSE, EEU, SCO, atd.) pomáhat těmto nástupnickým státům, které by se zformovaly po rozpadu současného monolitu.

Prozatím to však vypadá, že Zelenskij zaujal zarputilý postoj a opakuje některé z nejhorších Porošenkových chyb: nejnovější zprávou je, že Ukrajinci nyní zadrželi ruský tanker. To je neskutečně hloupé rozhodnutí, protože již víme, co Rusko udělá v rámci odvetných opatření: „provede inspekci“ (někdy i mnohahodinovou) ukrajinských lodí, což majitelům těchto lodí způsobí obrovské finanční ztráty. To, zda Zelenskij nařídil tuto operaci (nebo ji alespoň schválil), či nikoliv, je nepodstatné. Pokud ano - tak je stejně hloupý a bezradný jako Porošenko. Pokud ne - pak nemá věci pod kontrolou. Ať tak či onak, pro Zelenského to jsou jen další potíže, a to je již něco jiného, než působivé první veřejné vystoupení ve funkci prezidenta.