Jak začít zbytečnou válku

Přiznávám, že jsem mystifikován těmi Američany, kteří se přiklánějí ke konzervativcům, jako já, kteří si stále myslí, že prezident Donald J. Trump nějakým způsobem dělá dobrou práci.

Jistě, ekonomika pokračuje v navyšování převážně nízko placených pracovních míst, ale tvrdí, že nová daňová legislativa prospívá střední třídě, která ji těžko tráví, protože odstranění celé kategorie srážek pro státní a místní daně znamená, že já a mnoho dalších středních příjemců budeme platit více.

A tam jsou celé politické kategorie, kde Trumpovi skutky jsou děsivé, zahrnují federální deficit, obchodní spory, které odcizují přátele a spojence, a naprostou tvrdohlavost ohledně životního prostředí a změny klimatu. Mezitím prezidentovi neúprosný debilní tweety a posměch kritiků ponižují pozici, kterou drží, a vytvořily podobu podobnou kašparovi.

Trump však nebyl volen nutně k vytváření pracovních míst nebo k poskytování čisté vody, k tomu, aby byl mezinárodní obchod spravedlivější, nebo aby věnoval pozornost počasí.

Trump byl zvolen na základě dvou volebních témat.

Prvním z nich bylo přistěhovalectví, které podnítilo lidi v komunitách pracující třídy, kteří sledovali, jak Amerika vyrůstala, a pracovní místa, která se udržovala, mizí v konfrontaci s nepřizpusobivou vlnou převážně latinskoamerických nelegálních přistěhovalců. Trump slíbil, že zastaví tok imigrantů přes hranice budováním zdi, bude-li to nutné, a zároveň bude lapat a deportovat nelegální osoby v zemi.

Druhým poroblémem byla zahraniční politika a konkrétně ukončení nikdy nekončícího válečného dědictví, které Trump zdědil po George W. Bushovi a Baracku Obamovi, což motivovalo lidi jako já, aby za něj hlasovali. Využíval legitimních obav před Hillary „ válečným jestřábem“ a slíbil, že se vymaní ze stávajících konfliktů v Afghánistánu a Sýrii, zatímco více či méně slioval, že se nezapojí do dalšího ovlivňování demokrackých procesů nebo změny režimu.

Nikoho nepřekvapí, snad, že po více než dvou letech v úřadu není pohraniční zeď postavena a Spojené státy čelí zvýšenému přílivu uprchlíků přicházejících z Mexika, včetně středoameričanů a dokonce i Afričanů, kteří jsou nyní ve hře v nároku o azyl v USA. Jistě, mnoho z problémů leží na straně Kongresu, který odmítá povolit peníze na zvýšení bezpečnosti hranic nebo schválit rozumné právní předpisy ke změně děsivého imigračního systému Ameriky. Opravdu, Trump ve skutečnosti deportuje více nelegálů, ale deportace nemůže držet krok s počtem nově příchozích.

Co se týče zahraniční politiky, Trump nezačal žádné nové války, i když dvakrát napadl Sýrii a minulý čtvrtek se přiblížil k vážnému eskalaci, když z důvodů, které zůstávají nejasné, zastavil na poslední chvíli plánovaný útok na Írán. A stále je v Sýrii - Iráku a Afghánistánu, a to navzdory poněkud zmateným tvrzením, že by z obou bojišť snižoval počty vojáků. A absence nových válek je prokazatelná a to ne pro nedostatek snahy, svědky neustálé válkychtivosti vyjádřené vůči všem konkurenčním národům, stejně jako pokus o komiksový řízený převrat ve Venezuele.

Jakkoli Trumpovi lepší andělé mohli by být, pokud nějaké má, jmenování Mika Pompea jako ministra zahraničí a Johna Boltona jako jeho poradce pro národní bezpečnost podle všeho by potvrdilo, že prezident pohrdá diplomacií a přiklonil se k hrozbám vojenských reakcí v „obsahu “ nebo změny chování vůči zemím počítaných jako protivníci. Zároveň si však prezident bolestně uvědomuje, že další nerozhodná válka na Blízkém východě by mohla ohrozit jeho znovu zvolení, takže váhá zatáhnout za spoušť.

Nejhorší ze všech zklamání, vzájemný vztah s Ruskem, který se Trump zavázal zlepšit, je horší, než tomu bylo v době studené války, a to kvůli naprostému selhání o zapojení prezidenta Vladimíra Putina do seriozních jednání.

Je-li však jedna oblast zahraniční politiky, kde Trump jednal neoblomně, je to jeho vyjádřená nenávist k Íránu, která byla naznačena během jeho prezidentské kampaně, když se stále zmiňoval o „hrozné“ jaderné dohodě uzavřené v roce 2015 prezidentem Obamou s touto zemi.

Odborníci hanili jeho následné odmítnutí Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) na nepřátelství pro Obamu a všechny jeho skutky, ale skutečný důvod s větší pravděpodobností souvisí s penězi. Izraelsko-americký multi-miliardář Sheldon Adelson, vlastník kasín pumpoval desítky milionů dolarů do pokladny Republikánské strany v roce 2016, efektivně nakupoval pro Izrael.

Adelson je nejopovržlivějším typem Izraelského-šovinisty, jenž stěží zakrývá svou jedinečnou oddanost vůči židovskému státu. Sloužil v americké armádě, ale řekl, že se za tuto službu stydí a raději by byl v izraelské armádě. Rovněž se zasazoval o zhození jaderné zbraně na Írán, aby takto poslal poselství. Adelsonovi, bohužel, Trump naslouchá ucho stejně jako jeho peněžence, oba muži si údajně vyměňují telefonní hovory na týdenní bázi.

Trumpův argument pro odstoupení od JCPOA se držel věrně Adelsonovy / neokonzervativní linie, že Írán podváděl ohledně výroby jaderných zbraní, a v každém případě by „garantoval“, aby ji vyvinul, jakmile dohoda vyprší v roce 2030.

Trump také nesouhlasil vrátit Íránu je vlastní peníze, které byly zmrazený v amerických bankách pod sankcemi, prohlašovat, že to by bylo “neočekávaný příjem” za který by nakoupil nejmodernější zbraně.

Nový prezident trval na tom, že bude schopen vyjednat „lepší dohodu“, ale Bílý dům odstoupil od dohody, i když téměř každý vysoký úředník Pentagonu a ministerstva zahraničí tvrdili, že prospěšné v zájmu Spojených států pokračovat. V době odstoupení od smlouvy a ještě dodnes byl Írán předmětem agresivního inspekčního režimu a plnil vše plně v souladu s podmínkami JCPOA.

Na odchodu z JCPOA především profitoval Izrael a je jen možné, že to skutečně bylo naplánováno tam, protože naivní Trump byl přechytračen a trvale manipulován premiérem Benjaminem Netanjahuem a Adelsonem. Jakmile bylo odstoupeno od jaderné dohody začal postup směrem k opravdové válce a konflikt od té doby byl záměrně eskalován, zejména poté, co se Mike Pompeo a John Bolton se stali hlavními hráči ve vládě.

Nikdo v Bílém domě se nikdy nepokoušel přesně vysvětlit, jak Írán ohrožuje Spojené státy, kromě opakovaných nicneříkajích komentářů o nutnosti chránit Izrael nebo „poslat poselství“.

Spojené státy, na které naléhají Izrael a Saúdská Arábie, aby hrály neochvějného blázna v jeho ochotě ujmout se vedení v popírání jakékoliv legitimní role Íránu v regionu Blízkého východu.

Po stažení se z JCPOA, USA znovu zavedly trestní sankce a poté potrestaly další země za jednání s Íránem nebo dodržování dohody JCPOA. Správa, včetně prezidenta, se chlubila, jak by přísné sankce způsobily kolaps íránské ekonomiky. Trump také několikrát vyhrožoval úplným zničením Íránu. Vzhledem k tomu, že trest, který byl vyměřen, se navýšil, administrativa vystupňovala vlastní rétoriku a tvrdila, že to je Írán a ne USA, které se staly agresivnějšími a hrozivějšími.

Minulý měsíc Bílý dům inicioval úplnou blokádu íránského vývozu energií a zároveň hrozil sekundárními sankcemi pro každého, kdo by se snaží ignorovat omezení, která byla jednostranně vyhlášena a která vyšla z Washingtonu. Íránské revoluční gardy (IRGC) byly rovněž vyhlášeny za zahraniční teroristickou organizaci, což vedlo k dlším sankcím a vyslání letadlové lodi a strategických bombardérů na Blízký východ, za nimiž minulý týden následovalo ještě více vojáků na obranu proti íránským „nepřátelským chování."

Administrativa obvinila Írán z nedávných útoků na tankery, ale kvůli nedostatku důkazů bylo dokonce problematické, aby tomu uvěřily i jinak přátelská media a mnozí proti-íránský naladění kongresmani.

Ale nenechte se mýlit, situace se blíží bodu varu, kdy Pompeo a Bolton údajně řídi proces za zády převážně neangažovaného Trumpa. Mezitím středeční sestřelení amerického dronu Iránem vytvořilo ještě více výzev k odvetné vojenské akci. Vedoucí sionistický publicista New York Times Bret Stephens vyzval k útoku amerických sil z cílem potopení lodí íránského námořnictva. Senátor Tom Cotton, spojenec Trumpa, vyzval k „odvetnému vojenskému úderu“, mezitím Pompeo varoval, že v případě jakékoli zabití amerického vojáka či námořníka v Sýrii nebo Iráku padne vina na Írán a bude následovat vojenská reakce USA.

Ti, kteří žádali o akci, minulý týden dostali téměř to, co chtěli, ale možná nejnebezpečnější tahy, které administrativa provedla, souvisejí s tím jak spojené státy jdou do války. Zákon o válečné pravomoci z r. 1973, schválený po podvodném Tonkin incidentu incidentu v r. 1964 který vedl k eskalaci války ve Vietnamu, dovoluje prezidentovi reagovat ozbrojenou silou proti bezprostřední hrozbě nebo skutečnému aktu války protivníkem. Musí však informovat kongres do 48 hodin, s podrobným vysvětlením, proč jednal tak, jak konal, a v termínu 60 a 90 dnů poté musí stáhnout vojáky nebo získat prohlášení Kongresu o vyhlášení války, aby mohl pokračovat v konfliktu.

Ministr zahraničí Mike Pompeo, který zřejmě zastupuje stanovisko administrativy, nyní prohlašuje, že zákon „Zákon o válečné pravomoci z r. 1973“ není relevantní, protože Írán spadá pod autorizaci užítí vojenské síly (AUMF). Pompeo se snažil přesvědčit skupinu kongresmanů, že AUMF, který obsahuje všeobecný souhlas s použitím síly proti al-Káidě a sdruženým skupinám, zahrnuje i Írán, protože má spojení s al-Káidou. To je argument, který byl učiněn v minulosti, ale kongresmani a dokonce ani média, která tento příběh kryla, o tom nebyli přesvědčeni.

Pokud má Bílý dům v tomto případě svůj zájem, bude moci zahájit války kdekoli kdykoliv, a to pouhým citováním AUMF bez ohledu na to, jak nepřijatelný je to argument. A ještě horší by bylo, kdyby Kongres udělal správnou věc a obviní Trumpa. To by udělalo z Mike Pence prezidenta.

A samozřejmě, nikdo v Bílém domě nemá žádnou představu, co bude následovat poté, co bomby začnou padat.