Izraelský útok na Sýrii je zpráva pro Rusko

Ačkoli summit G20 v Ósace ničeho nedosáhl a nedošlo k žádným průlomovým rozhodnutím, na okamžik se objevil příjemný pocit, že v roztříštěné situaci, která panuje ve světě, všichni účastníci této události alespoň znovu potvrdili svůj závazek, týkající se pokračujících snah o zlepšení systému globálního obchodu, včetně úsilí o reformování Světové obchodní organizace (WTO). Summity G20 bývají obvykle konvergentní a Ósaka se nijak nelišila.

Následné hloubavé úvahy doznívaly během neděle jako opiem vyvolané nejasné romantické fantazie od Thomase de Quinceyho (britský autor knihy Zpověď poživače opia, pozn. překl.). Avšak hned v pondělí bylo jasné, že život je reálný, protože se objevily zprávy, že těsně po půlnoci izraelské letouny, které se potají přiblížily k Sýrii přes libanonský vzdušný prostor, zasypaly raketami mnohočetné cíle na předměstí Damašku a v Homsu.

Podle nejnovějších zpráv bylo zabito šestnáct lidí, včetně jednoho dítěte, a 21 osob utrpělo zranění, včetně měsíční holčičky, která utrpěla popáleniny a zranění obličeje. Jedním útokem Izrael zničil chiméru globálního vedení, které symbolizuje skupina G20. Raketový útok je porušením národní suverenity a územní celistvosti dvou členských států OSN - Libanonu a Sýrie. Izrael spáchal válečný zločin, neboť zabil nevinné neozbrojené civilisty.

Jak může existovat globální vedení bez řádu, založeného na pravidlech? Neústupné podporování obchodní války, protekcionismu a militarismu, čehož jsme svědky, připomíná slavný výrok Thomase Hobbese - Bellum omnium contra omnes („válka všech proti všem“).

A přesto velmi očekávaná páteční schůzka mezi Trumpem a Putinem v Ósace, která následovala hned po úterní „třístranné“ schůzce poradců pro národní bezpečnost USA, Ruska a Izraele v Jeruzalémě, měla podle očekávání vést k určitému sblížení názorů ohledně Sýrie a situace kolem Íránu.

Izrael silně medializoval setkání poradců pro národní bezpečnost a během společné tiskové konference s hostujícím tajemníkem ruské Bezpečnostní rady Nikolajem Patruševem se izraelský premiér Benjamin Netanjahu chlubil, že „spolupráce v oblasti bezpečnosti mezi Ruskem a Izraelem již významně přispěla k bezpečnosti a stabilitě našeho regionu a zásadně změnila situaci v regionu“.

Bylo to však jen typické chvástání Izraele. Ve skutečnosti je dnešní raketový útok aktem „donucovací diplomacie“ ze strany Izraele. Izraelci tím předvedli, že neutralizovali ruský protiletadlový raketový obranný systém S-300, který údajně střeží syrský vzdušný prostor. To je vzteklá pohotová odpověď Izraele vůči odmítnutí Ruska ukončit spolupráci s Íránem v Sýrii.

Ohledně pondělního izraelského raketového útoku ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov prohlásil: „Stanovujeme nyní fakta. Nevíme, co se tam stalo. Chceme to pochopit, přičemž nutnost respektovat a provádět operační rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které nikdo nezrušil, je náš princip, v jehož souladu budeme postupovat při posuzování akcí jakéhokoliv hráče v regionu.“

Postačí říci, že rusko-íránská osa v syrském konfliktu ještě zdaleka není přežitá - ačkoli by obě země měly v syrské situaci své specifické zájmy. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov dnes v Moskvě uvedl, že v brzké budoucnosti se má konat další třístranný summit o Sýrii mezi Ruskem, Íránem a Tureckem.

Abychom citovali Peskova: „Nastolili tuto otázku na setkání prezidenta Putina a Erdogana (v Ósace). Skutečně mluvili o takovém summitu. Je domluveno, že se bude konat brzy.“ V médiích se také objevily zprávy, že Turecko bude v červenci hostit trojstranný summit. Předchozí summity se konaly v Soči (listopad 2017), Ankaře (duben 2018), Teheránu (září 2018) a Soči (únor 2019). Je zřejmé, že raison d’être (tzn. smysl) formátu Rusko-Turecko-Írán zůstává, dokonce i když je v současnosti mezi USA a Íránem patová situace.

Situace v provincii Idlib na severovýchodě Sýrie s sebou nepochybně nese hluboké rozpory, které musí být neodkladně urovnány. To je jedna věc. (Přečtěte si zde podrobnou zprávu tiskové agentury Xinhua o silných skrytých tendencích v Idlibu.)

Avšak celkově lze říci, že ačkoliv měl Putin v Ósace „dobré setkání“ s Trumpem, přestože vedli „velmi pragmatické a obchodní“ diskuse, které „zahrnuly prakticky celou škálu otázek společného zájmu“ (slovy Putina), řekl by jen, že diskuse o regionálních konfliktech byly „celkově... užitečné konzultace“.

Putin byl frustrovaný, že Washington neprojevil žádný záměr ohledně rozšíření ekonomických vazeb s Ruskem nebo využití obrovského potenciálu bilaterálního obchodu. Uvedl: „To je důvod, proč nemám ani ponětí, jestli (Trumpova administrativa) něco udělá, či nikoliv. V každém případě je jedna věc jistá - nebudeme o nic žádat. Ne znamená ne. A pokud budou mít zájem, odpovíme věcně a uděláme vše, co bude v našich silách, abychom situaci zvrátili k lepšímu.“

Oba prezidenti samozřejmě pověřili své ministry zahraničí, aby zahájili konzultace o nové smlouvě START. Ale i v tomto směru Putin poznamenal: „Nevím, zda tyto konzultace povedou k prodloužení nové smlouvy START, je příliš brzy o tom mluvit.“

Paradox leží právě v tomto. Pro Trumpa bude v nadcházejícím období prvořadé, aby v přední linii zahraniční politiky nebyly žádné vážné zádrhele, které by mohly během volební kampaně v listopadu 2020 narušit jeho plány. Vojenská přehlídka Den vítězství na moskevském Rudém náměstí, která se bude konat v květnu příštího roku, pro něj bude výbornou příležitostí pro fotografování, kterou si nebude chtít nechat ujít. Ale v podstatě lze říci, že Trump jel do Ósaky se záměrem vyjednávat v rukavičkách, soustředil se na vytvoření východiska zahraniční politiky v rámci jeho snahy uspět jako prezident ve druhém funkčním období.

Izrael rozhodně ovlivnil setkání mezi Trumpem a Putinem - které nepřineslo žádné výsledky - tím, že zahájil raketový útok na Damašek. Je to neúprosná připomínka, že Izrael bude i nadále podněcovat napětí kvůli přítomnosti Íránu v Sýrii, a zapletl do toho i Trumpa.