Washington může vyvolat větší provokaci, než byly ty dosavadní

V současnosti se v operační zóně Perského zálivu nachází americká úderná skupina letadlových lodí, kterou vede letadlová loď Abraham Lincoln. Ve skupině se nachází raketový křižník Leyte Gulf, španělská fregata Mendez Nunez a atomový raketový křižník Bainbridge. Brzy se k nim připojí i přistávací transportní loď Arlington.

Hlavní velení armády USA se zatím nerozhodlo, zda bude směrovat toto uskupení přes Hormuzský průliv do Perského zálivu. Lodě zatím stojí blízko břehů Ománu. Současně vpluly do zálivu dva americké torpédoborce McFaul a Gonzales, aby „chránily civilní lodě“. Při vstupu do Perského zálivu, u břehů Spojených arabských emirátů, se nachází univerzální útočná obojživelná loď Kearsarge, na jejíž palubě může být umístěno 20-30 letadel a vrtulníků, včetně nejnovějších stíhacích bombardérů páté generace F-35B. Skupina strategických bombardérů B.52, schopných nést jaderné rakety s plochou dráhou letu, dorazila na leteckou základnu v El Udejd v Kataru.

Mezinárodní situace však nedosáhla takového napětí, které by umožnilo Washingtonu zahájit bojové operace. Rozruch, který uměle vyvolal Washington, má do značné míry jen teatrální charakter a jakákoliv válečná eskalace se může obrátit proti Donaldu Trumpovi v podobě krachu jeho nadějí na druhé prezidentské období.

Proto se s velkou pompou zahájený „pochod armády proti „ajatolláhům“ poněkud zpomaluje. Armáda se zastavila, aniž by se dostala do Perského zálivu a Washington zatím neví, co dál. Velitel vojenských námořních sil Islámské republiky Írán, kontradmirál Alirez Tangrisi uvedl, že je možné uzavřít Hormuzskou úžinu pro ropné tankery, což by vyvolalo světovou ropnou krizi.

Na pozadí této situace se také odehrála série záhadných událostí, jejichž jediným cílem je pokus dokázat, že Írán ohrožuje mír a bezpečnost na Blízkém východě.

V květnu došlo u břehů Spojených arabských emirátů k útoku na čtyři tankery s různou národní příslušností. Na palubách lodí došlo k nepříliš silným výbuchům. Ve Washingtonu prohlásili, že Írán ukazuje svoji agresivitu. Načež následovala nová vlna „rozhořčení a varování“. Zvláštní mezinárodní komise, která incident vyšetřovala, však žádné íránské stopy nenašla.

Dne 13. června se uskutečnily útoky na tankery Front Altair a Kokuka Courageous, ale v tomto případě se vzdušným silám USA „podařilo“ natočit video (- tenhle odkaz je neplatný, není tam už žádné video) o tom, jak „íránští námořníci z paluby jednoho z tankerů odstraňují nevybuchlou magnetickou minu“. (Je iniciována magnetickým polem proplouvající lodi.)

Světová média uvěřila verzi USA, že „Íránci vyprovokovali vyostření situace“, ale britský Guardian reagoval na videozáznam následovně: „Rozmazaný černobílý záznam, pořízený z letadla, ukazuje malou loď vedle paluby tankeru a postavu, která se pohybuje směrem k lodní přídi, aby odstranila jakýsi objekt z paluby tankeru. Média šíří prohlášení amerických vojáků, že tato loď patří Islámské revoluční gardě Íránu. Tato loď se údajně přiblížila k tankeru poté, co byl napaden, a onen odstraňovaný předmět byla nevybuchlá magnetická mina. Není zcela jasné, jestli se tvrdí, zda íránští námořníci odstranili důkazy. Incident vzbudil obavy ohledně ropných tankerů, které plují přes průliv, a zdá se, že zmařil pokus Japonska zorganizovat intervenci mezi Teheránem a Washingtonem“.

Žádné důkazy o tom, že jsou na videu zachyceni Íránci, záznam neobsahuje. Z manipulace s „nevybuchlou minou“ není zřejmé, co se tam vlastně děje. Všechno to připomíná pokus o zinscenování obvinění s pomocí nevhodného materiálu. Tím spíše, že k výbuchu došlo ve chvíli, kdy japonský premiér Šinzó Abe vedl jednání s Ájatolláhem Alí Chameneím o způsobech uvolnění napětí. Pro Íránce je takováto diskreditace nejvyššího vůdce naprosto nemyslitelná, ale válkychtivá skupina ve Washingtonu (John Bolton, Mike Pompeo a další) spoléhá na to, že tak získá záminku k „ohraničené vojenské operaci proti Íránu“.

Ministr zahraničí Mike Pompeo vznesl proti Íránu novou vlnu obvinění, když nazval výbuchy „drzým útokem“. Shrnul dohromady všechny útoky na Američany a jejich spojence od Afghanistánu po Jemen a přisoudil odpovědnost za ně Teheránu. Podle Pompea se Írán „mstí za tvrdé ekonomické sankce USA, které výrazně ovlivnily stav íránské ekonomiky“.

Ústřední velitelství Spojených států vydalo oficiální varování o tom, že „nebude tolerovat žádné vměšování do svých záležitostí v zóně Perského zálivu“. To znamená, že se připravuje posílení vojenských složek americké přítomnosti v regionu. Admirál námořnictva USA ve výslužbě, James Stavridis naznačil, že Írán a USA nejsou schopny ztlumit konfrontační vášně. „Jsme na cestě ke konfliktu“, - řekl.

Jak už se stalo mnohokrát v dějinách USA, přibližují se vojáci k ozbrojenému střetu bez ohledu na plány Bílého domu. Jestliže získají převahu, budou potřebovat k tomu, aby se armáda letadlových lodí pohnula z místa, ještě jednu provokaci, větší než ty, které se již uskutečnily. Například útok na americkou válečnou loď nebo americké letadlo. Pro pomoc si v této věci nemusejí chodit daleko. Stačí prolistovat archiv Pentagonu a najít záznamy o incidentu v Tonkinském zálivu v roce 1964, kdy „severovietnamské lodě, ze kterých se později vyklubaly jihovietnamské, ostřelovaly americké torpédoborce, čímž byla zahájena dlouhá válka ve Vietnamu.

Stoupenci americké válečné strany zatím hovoří ne o velké válce, ale o pouze o přání „rozbít nos“ Teheránu (give Iran a „bloody nose“), to znamená o lokální válečné operaci. Avšak „lokálním“ útok USA na Írán rozhodně nezůstane. V reakci na agresi zmobilizuje Írán všechny své spojence na obrovském území od Bejrútu po Sanáa.

Varují před tím i v Americe. „Někteří úředníci v administrativě Bílého domu zveličují pozitivní účinek „rozbitého nosu““, - opatrně poznamenal v rozhovoru pro NBC bývalý zaměstnanec CIA, odborník na Blízký východ, Bruce Riedel.