Trumpova hrozba zničením Íránu a déjà vu 1. světové války

Nevypočitatelný americký prezident nejprve popřál mír Íránu, a o několik dnů později nepřímo pohrozil Islámské republice jaderným zničením.

Donald Trump pokračoval o víkendu kázáním na Twitteru, kdy varoval před „oficiálním koncem Íránu“.

Uspořádání vojenských sil v Perském zálivu, zvyšování napětí mezi USA a Íránem a vyšinutá agresivní rétorika vytvářejí nebezpečnou situaci.

Občas protagonisté prohodí, že nechtějí válku. Ale stejně tak, jako jsme se dostali na šikmou plochu, směřující k první světové válce (1914-18), vzplanutí projevů nepřátelství může mít svou vlastní logiku.

Paradoxně ujištění, která minulý týden pronesli prezident Trump a jeho hlavní diplomat Mike Pompeo, že USA „zásadně neusilují o válku s Íránem“, nejsou ve skutečnosti vůbec uklidňující.

Je třeba říci, že uklidňující nejsou ani ujištění ze strany íránského vedení, že také nechtějí válku s USA. Íránský ministr zahraničních věcí Mohammad Džavád Zaríf prohlásil, že není „chuť vést válku“. Možná to tak je, ale není to záruka, že žádná válka nebude, zejména proto, že okolnosti jsou tak nejisté.

V předvečer první světové války byli evropští lídři podobně neoblomní v tom směru, že se lze válce vyhnout. Domnívali se, že jejich racionálnost a modernost jim pomůže v tom, aby se vyhnuli katastrofě. Nicméně Evropané byli rychle uvržení do válečného požáru prostřednictvím řetězové reakce, která byla mimo jejich kontrolu.

Znepokojivým znamením je dnes především nevypočitatelná a buřičská povaha Trumpovy rétoriky. Na konci minulého týdne sdělil médiím, že „doufá“, že nedojde k žádné válce s Íránem. Dokonce se zmínil o možnosti budoucích diplomatických rozhovorů s Teheránem. Poté, přes víkend, Trump jako vždy obrátil a tweetoval, že pokud bude Írán vyhrožovat USA, „bude to oficiální konec Íránu“.

„Pokud chce Írán bojovat, bude to oficiální konec Íránu. Nikdy už znovu nevyhrožujte Spojeným státům!“ tweetoval americký nejvyšší velitel.

Není jasné, co ho k tomu přimělo. Možná zprávy o raketových útocích na americké velvyslanectví v Bagdádu, které za viníky označují irácké milice, podporované Íránem. Nebo mu někdo připekl jeho hamburger.

Nemůže být pochyb o tom, že Trump se odvolával na použití jaderných zbraní proti Íránu, pokud by nějaká válka vypukla. Co jiného lze odvodit ze slov „oficiální konec Íránu“?

Republikánský senátor Tom Cotton, který je mazaný válečný jestřáb, pokud jde o Írán, také zřejmě schvaluje jaderné údery, pokud by mělo dojít ke konfliktu. Řekl pro stanici Fox News, že USA by mohly porazit Írán jen dvěma údery, které nejasně nazval „první úder a poslední úder“. To nás opět nenechává ani chvíli na pochybách, že jaderné zničení je to, co mají na mysli politici z Washingtonu v souvislosti s vedením války proti Íránu.

Takové uvažování je samozřejmě zcela zavrženíhodné. Zvažovat genocidní zničení jiného národa ukazuje na barbarství a hanebnost amerických vedoucích představitelů. Taková podlost by nás však neměla překvapovat. Koneckonců Američané jsou jediní lidé, kteří kdy použili atomové zbraně, když v srpnu 1945 shodili dvě bomby na Hirošimu a Nagasaki a zabili tak přes 200 000 civilistů. Je děsivé, že si Washington vždy vyhrazoval „právo“ na použití jaderné síly za účelem preventivně „ochránit nezbytné zájmy“.

Během desetiletí studené války američtí stratégové vypracovali plány na zahájení preventivních jaderných útoků jak na Sovětský svaz, tak na Čínu, přičemž velmi dobře věděli, že to vyhladí miliony nevinných lidí.

Trump již dříve varoval Severní Koreu před jaderným zničením, když pohrozil „ohnivou zlobou, jakou svět neviděl“. Podobně také pohrozil zničením Severní Koreje v září 2017 na Valném shromáždění OSN. Arogantní zločinnost nezná hranic. Jen si představte, že na půdě OSN Trump bezostyšně porušil zakládací listinu, která staví agresi mimo zákon, a z jeho projevu bylo patrné, že se vlastně těší na genocidu. (Od té doby sice vnesl diplomacii do jednání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, ale psychotická americká moc by se mohla kdykoli zvrtnout do barbarské agrese, pokud nebudou pomocí rozhovorů zmírněny diktáty.)

Trumpův poslední rétorický ostrý útok proti Íránu je tak provokativní, jak to jen jde. Skřehotání o vyhlazení celého národa není ničím jiným, než vyhlášením války. Stačí jeden tweet, a válečný požár bude zažehnut. Je to choromyslné a zločinné. Proč Twitter nezavřel Trumpovi účet?

Ale vraťme se k naší analogii s první světovou válkou, strašlivou událostí, v jejímž důsledku zemřelo 20 milionů lidí a začalo zabíjení v rámci vojensko-průmyslového komplexu. V té době byla veřejnost z velké části proti. Političtí, vojenští a imperiální lídři šli do války navzdory ujištěním, která hlásali předtím, že žádná válka nebude. Bylo to, jako kdyby národy zachvátil válečný požár.

Nebylo to však zcela bezprecedentní. Důvod, proč se násilí stalo nevyhnutelné, byla konfigurace vojenských sil a mezinárodního napětí, které přetrvávaly několik let jako sud s prachem. Jediná jiskra - atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu, k němuž došlo 28. června 1914 - vedla k řetězové katastrofální reakci.

To je důvod, proč jsou sliby amerického prezidenta, že nechce válku, spíše znepokojující. Lhostejnost je alarmující. Trumpova administrativa udělala vše pro to, aby v Perském zálivu vytvořila explozivní pojistku. Od momentu odstoupení od jaderné dohody s Íránem v roce 2015 až po vystupňování ekonomického terorismu prostřednictvím nelegálních sankcí, od vyslání letadlových lodí námořní armády a bombardérů B-52 až po vyhrožování jaderným zničením.

Washington je plně zodpovědný za tuto výbušnou konfiguraci. To, že Trump a další američtí politici mluví o tom, že „nechtějí válku“, je buď naprosto směšná naivita, nebo nečestnost a faleš.

Rakety, vystřelené na americké velvyslanectví v Bagdádu, nebo jemenské bezpilotní letouny, útočící na saúdskou ropnou infrastrukturu, či podezřelá sabotáž tankerů v Perském zálivu. To všechno jsou jiskry, létající poblíž sudu s prachem.

Opakování historie není nevyhnutelné. Avšak Washington zcela jistě udělal maximum pro to, aby se historie opakovala - sto let po první světové válce.