Porazí kultura informačních technologií kapitalismus?

Zdá se, že klasickému kapitalismu dochází dech. Co ale přijde místo něj? Paul Mason, novinář z The Guardianu, ve své knize Postcapitalism vyjadřuje přesvědčení, že po poslední ekonomické krizi již není přechod od kapitalismu k sociálně spravedlivější a udržitelnější globální ekonomice utopickým snem. Poprvé v historii máme šanci předvídat a utvářet nastávající převratnou změnu. Má pravdu?

V uplynulých přibližně 200 letech kapitalismus prodělával nepřetržité změny. Tyto ekonomické cykly přecházejí od prudkého růstu až ke krachu – a systém z nich vždy vychází jako transformovaný a posílený. Když Mason zmapoval tuto bouřlivou historii, dospívá k názoru, že se nacházíme na počátku změny tak hluboké, že celý nesmírně komplexní socioekonomický systém, na kterém fungují celé společnosti, dospěl ke svým hranicím a přetváří se v něco zcela nového.

Skutečnost, že kapitalistické hospodářství prochází cykly, pochopil již ruský ekonom Nikolaj Kondratěv (1892 – 1938). Tyto cykly, zvané Kondratěvovy vlny, trvají 50 – 60 let a obsahují fázi růstu, stagnace a recese (dnes se přidává ještě deprese). Za jejich primární příčinu považoval Kondratěv samotnou dynamiku kapitálového investování. Padesátileté cykly pravděpodobně způsobuje "opotřebení a rozervání, náhrada a rozšíření základního kapitálového zboží, které vyžadují dlouhé časové období a ohromné investice pro svou produkci", čímž mínil například prudký rozvoj železnic ve 40. letech 19. století. Dlouhá vlna se rozjíždí proto, že velké množství levného kapitálu se nahromadilo, centralizovalo a uvedlo do finančního systému, což je obvykle doprovázeno vzestupem objemu peněz, kterých je potřeba k financování investičního boomu. Vzestup způsobuje kapitál, který se akumuluje rychleji, než je investován během předchozí fáze deprese. Jedním z následných efektů je pak hledání rozšířeného přísunu peněz, jiným je zvýšená dosupnost nových, levnějších technologií. Jakmile vytryskne vlna nového růstu, vede to k záplavě válek a revolucí. Kondratěv se v tomto ohledu s ostatními ekonomy různil v názoru, co je příčina a co následek.

Kondratěv předpokládal, že nový cyklus se rozjel v r. 1896. Z toho vyplývá i správné načasování dalšího cyklu (40. léta 20. st. - 2008) a brilantní popis toho, co se událo v ekonomice od r. 1945. Podle této teorie nastal pátý cyklus v pozdních 90. letech a poháněly jej hlavně nové informační technologie. Tento vývoj se sice zastavil, ale informační technologie nám nabízejí víc než jen další dočasnou kapitalistickou konjunkturu. Mason je přesvědčen, že by nás měly dovést k postkapitalistické ekonomice.

Podobný vývoj již předpověděl guru managementu Peter Drucker, který r. 1993 napsal: ´To, že se vědomosti stávají Zdrojem, a ne nějakým zdrojem, je tím, co činí naši společnost "postkapitalistickou". Toto mění, a to zásadním způsobem, strukturu společnosti. Toto vytváři novou sociální dynamiku. Toto vytváří novou ekonomickou dynamiku. To vytváří novou politiku.´ Ostatní tradiční faktory výroby - půda, práce a kapitál – se vůči informacím stávají sekundární. Zatímco jiní viděli "info-tech plus neoliberalismus" jako zdokonalený kapitalismus, Drucker si je představoval jako přechod k něčemu odlišnému. Ztělesňovat to měl nový typ osoby, která by představovala směs intelektuální a manažérské třídy: spojovala by v sobě manažérskou dovednost aplikovat vědomosti s intelektuální schopností manipulovat s čistými koncepty. Takový člověk by byl schopen zaregistrovat úzce specializované výsledky odborných bádání a použít je všeobecně - například aplikovat teorii chaosu do ekonomiky nebo genetiku na archeologii.

Takto univerzálně vzdělaných osob, jak píše Mason, by muselo být velké množství a zároveň by jejich zájmy měly být v protikladu k velkým, hiearchicky postaveným firmám, které dominovaly 20. století. Měly by bojovat za nový ekonomický model a ztělesňovat jeho hodnoty svým chováním, stát se nositeli nových sociálních vztahů uvnitř těch starých. Podíváte-li se kolem sebe například v londýnském metru, uvidíte, že prakticky všichni lidé pod třicet let mají v uších sluchátka a poslouchají něco, co si stáhli ze sítě. Tito "networked individuals", jak je nazývají sociologové, se záměrně oblékají i jednají neformálně, chovají se, jako by stále byli připojeni na síti, věří ve volné sdílení informací a taky vyžadují, aby informace opravdu byly svobodné. A na síti je dnes skoro každý, podle jedné studie i většina čínských továrních dělníků ve svém volnu náruživě využívá sociální sítě.

Příklad nového hodnotového modelu, který využívá potenciál informačních technologií, v mnoha směrech představují hipsteři. Tato subkultura zahrnuje především mladé bělošské obyvatele městských oblastí, které charakterizuje neotřelé odívání a alternativní životní styl, zastávají pacifistické a zelené názory a zpravidla bývají vegani. Ekonom Douglas McWilliams ve své knize The Flat White Economy vyjadřuje přesvědčení, že hipsteři a ekosystém, jenž je obklopuje, představují budoucnost britské prosperity. Nejen že jsou zelenější a etičtější než většina z nás, ale odvětví, v nichž pracují, jako je elektronický obchod a marketing, začínají pohánět britskou ekonomiku. V místech, kde se tito k internetu připojení, kreativní podnikatelé shromažďují, vyrůstají i nové obchůdky, restaurace, a především kavárny. Tato forma symbiotického vztahu, kde vzkvétají a vzájemně soupeří nezávislé podniky, podporuje místní ekonomiku. Svou roli hraje i způsob utrácení mladých mileniálů, kteří kvůli vysokým nákladům na život nedokáží ušetřit peníze, a proto je raději vydávají v kavárně. Termín flat white označuje hipstery oblíbený druh kávy. Podle sčítání pracuje jenom v Londýně ve "flat white economy" na 150 000 lidí.

Mason je přesvědčen, že informační technologie mají potenciál zničit ekonomiku založenou na trhu a soukromém vlastnictví, a tento proces již probíhá, aniž by si jej veřejnost všímala. Objevují se zboží a služby, které již nepodléhají diktátu neoliberalismu: od paralelních měn a časových měn až po družstva a sebeřízené online prostory.

V závěru své knihy Mason předkládá pro svůj postkapitalistický projekt čtyři vrcholné cíle:

1. Rapidně snížit uhlíkové emise tak, aby se svět do roku 2050 oteplil jen o dva stupně Celsia, zabránit energetické krizi a zmírnit chaos vyvolaný klimatickými jevy.
2. Stabilizovat finanční systém do r. 2050 tím, že se socializuje, aby stárnoucí populace, klimatické změny a přerostlý dluh společně nerozbily cyklus konjunktury a úpadku a nezničily světovou ekonomiku.
3. Nasměrovat materiální prosperitu a blahobyt k většině lidí, a to v prvé řadě tím, že technologie bohaté na informace se přednostně využijí k tomu, aby vyřešily hlavní sociální problémy.
4. Přizpůsobit technologie k tomu, aby snížila množství nezbytné práce a umožnila rychlý přechod k automatizované ekonomice. V konečném důsledku se práce stane dobrovolnou, základní komodity a veřejné služby budou bezplatné a ekonomické řízení se stane primárně záležitostí energie a zdrojů, nikoliv kapitálu a práce.

Možná tyto vize vyznívají utopicky, nabízejí však alespoň nějakou naději pro naši budoucnost, která nevypadá optimisticky ani v nejmenším.