Automatická kontrola vozidel

Pro bezpečnostní složky každého státu (policie a tajné služby) je, alespoň teoreticky, složité najít rovnováhu mezi dvěma společenskými zájmy: mezi zajištěním bezpečnosti obyvatel a zachováním jejich soukromí. Česká republika se nevymyká trendu demokratického světa a dává přednost iluzi bezpečnosti před právem občanů na soukromí. Přitom bohužel dochází k dlouhodobému porušování základních občanských práv a svobod garantovaných mj. Listinou základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb.).

Konkrétní články LZPS budete po dočtení tohoto článku schopni vyhledat sami. Bezpečnostní složky podle mého názoru zcela vědomě porušují zákony, které mají za úkol hájit. Největším excesem je tzv. Automatická kontrola vozidel (dále jen AKV). Za tímto pojmem se skrývá kamerový systém, který se k nám dostal snad v roce 2007 za finanční spoluúčasti Evropské unie. Tenkrát to byly tzv. Strategické dopravní detektory, které měly počítat projíždějící vozidla ke statistickým účelům. Zároveň se začaly objevovat systémy tzv. měřičů rychlosti (tj. radarů). Jednalo se o měřiče úsekové nebo okamžité rychlosti. Systém Policie ČR s názvem LOOK (funkční od přelomu tisíciletí) zaznamenával mj. veškeré přejezdy vozidel přes hraniční přechody v době, kdy ČR ještě nebyla členem „Schengenu“. Dnes tam kamery nehledejte. Lemují totiž Vaši cestu k hranicím. Jiné části systému váží projíždějící vozidla, měří dojezdové časy na dálnicích nebo zachycují na vybraných křižovatkách jízdu na červenou. Na první pohled se může jednat o užitečného pomocníka. Jakmile si vysvětlíme, jak přesně systém funguje, pochopíme jeho negativní stránky.

Funkce systému

Sada kamer, kde každá z nich zabírá vždy jen „svůj“ jízdní pruh, přečte automaticky registrační značku vozidla (dále jen RZ) každého projíždějícího vozidla z jeho přední strany. Za tímto účelem automobil i s osazenstvem nejprve vyfotí. RZ nelze odečíst bez toho, aby nebyl vůz nejprve vyfotografován. Snímek spolu s daty jako denní čas, místo (průjezdu), směr jízdy, popř. rychlost nebo další údaje dlouhodobě uloží. Kolik hodin denně strávíte jako řidič v pražské dopravě? Počítejte s tím, že každý den do databáze přibývají fotografie Vašeho obličeje. Ze sesbíraných dat lze mj. předpovídat, kdy se budete kde pohybovat do budoucna.

Stejným způsobem může příslušník bezpečnostní složky sledovat svoji manželku, milenku nebo vás.

AKV na území hlavního města zasvěceným připomíná chobotnici, která město a jeho řidiče svírá a nepustí. Monitorována jsou strategická místa. Tedy hlavní vjezdy a výjezdy z města, tepny metropole jako městský obchvat a magistrála, důležité křižovatky, tunely a hlavní spojky.

Aby jakýkoli motor dobře fungoval, je nutno ho řádně mazat. Vzhledem k rychlosti rozšiřování AKV by se obyčejný občan mohl domnívat, že symbióza mezi příslušníky státní správy a komerčními subjekty budujícími AKV funguje k vzájemné spokojenosti. V bezpečnostní branži tomu tak chodí. Uvědomme si, že v celostátním měřítku se jedná o miliardy korun. Ke sledování na území hl. m. Prahy jsou užívány různé verze kamer Unicam brněnské firmy Camea, s.r.o. (www.camea.cz), které snímají viditelné a infračervené spektrum. S integrovaným přísvitem LED a/nebo externím infračerveným bleskem „vidí“ i ve tmě. Rychlost záznamu může být až 25 obrázků za sekundu. To znamená, že v dobrých povětrnostních podmínkách zachytí teoreticky vozidlo jedoucí rychlostí 200 až 250 km za hodinu. Na území hlavního města je takovýmto způsobem monitorováno odhadem 750 jízdních pruhů. Další kraje České republiky pomalu následují. Stále více obcí má své vlastní systémy, které zatím nebývají součástí AKV. Fungují ve smyčce. To znamená, že stará data se přemazávají.

Tab. č. 1: Ukázka záchytů třech vozidel pomocí AKV (RZ byly zvoleny náhodně pohledem z okna)

Stanovisko Policie České republiky

Na základě interních aktů policejního prezidia a jemu podřízených složek víme, že data z AKV jsou v jednotlivých krajích, kde je systém aktivní, uchovávána po rozdílně dlouhou dobu. Někde je to 6 měsíců, jinde celý rok. To platí pro písemné záznamy. Pro uchovávání fotografií jsou lhůty kratší. Rozdílná doba uchovávání dat je z hlediska informačních technologií pochopitelná. Z hlediska právního a morálního nikoli.

Údaje mohou vést k retrospektivnímu objasnění trestné činnosti. To nelze popřít. Je však zcela nepřiměřené plošně monitorovat pohyb obyvatelstva, aby byl sem-tam objasněn nějaký trestný čin. Jak dne 25.5.2015 přiznal PhDr. Jiří Vokuš z Policejního prezidia v odpovědi na žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (106/99 Sb): „S ohledem na charakter úkolů Policie České republiky jsou informačním systémem AKV po určitou dobu uchovávány údaje o všech zaznamenaných registračních značkách, tedy i o registračních značkách, u nichž není v momentě jejich zaznamenání známa souvislost s úkoly Policie České republiky.“ Tím nepřímo přiznává, že policie porušuje Zákon o Policii České republiky č. 273/2008 Sb. (§ 62), který umožňuje shromažďovat pouze data „je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů“. V rámci „zajištění bezpečnosti dopravního provozu“, kterou uvádějí represivní složky, jako jeden z důvodů zřízení AKV není zajisté potřeba od rána do večera fotografovat naše obličeje a vozidla. K tomu na stejném místě Dr. Vokuš uvádí: „Pokud jsou zaznamenány i jiné údaje, například podoba osoby, jde pouze o jejich nahodilé zaznamenání.“ (zdroj: www.policie.cz/clanek/automaticka-kontrola-vozidel.aspx) V tom případě se ptám, na co vůbec jsou fotografie uchovávány?

K datům z AKV mají mimo Policie ČR přístup i tajné služby. Chce příslušník kontrolovat kde a s kým jezdí jeho manželka, obchodní partner jeho kamaráda, popř. rovnou jeho klient? Stačí znát registrační značku vozidla a vše vhodně „zakrýt“. Přece jenom jsou vyhledávání a činnosti konkrétního policisty v policejních databázích logovány na dobu až 5 let. Naopak lze s mírnou nadsázkou tvrdit, že každý „bison“ (příslušník Bezpečnostní informační služby ČR), který má na stole počítač si může vyhledávat, koho chce a kdy chce. Na rozdíl od policisty může získat přístup k datům z kamer, které zaznamenávají RZ v rámci výběru mýtného firmou Kapsch. Paradoxem zůstává, že příslušníci Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) mají přístup k datům z AKV mnohem trnitější, než jejich kolegové z „obyčejné kriminálky“ nebo základních policejních útvarů.

Co může občan dělat?

Existují zejména dva zákony, které občanovi umožňují získat osobní údaje sbírané Policií ČR. Je jím Zákon o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.) a Zákon o Policii České republiky (č. 273/2008 Sb.). V praxi však žadatel narazí na protiprávní jednání Policejního prezidia (dále jen PP). Podle důvěrného zdroje z PP mají úředníci zákaz žadatelům předávat konkrétní informace o záchytech v rámci AKV. Předávány jsou pouze anonymizované fotografie vozidla. Kabina automobilu je zcela zastřena a údaje o místě a času vyfotografování chybí zcela. Zdůvodněním pro cenzuru je ochrana osobních údajů třetích osob. Tedy lidí, kteří by mohli řídit vozidlo žadatele nebo jeho spolujezdců. I v případě, že vozidlo řídil vlastník vozidla a žadatel v jedné osobě, budou údaje anonymizovány. Proč? Zeptejte se PP. Autorovi není známo, že by do dnešního dne byla na postup „prezídka“ podána žaloba.

Princip fungování AKV byl donedávna před veřejností tak dobře utajován (jednoduše se o něm mluvilo jen v nejnutnějších případech), že občanské sdružení Iuridicum Remedium (IuRe), které se zabývá ochranou soukromí (www.slidilove.cz), o způsobu jeho zneužívání informovalo až v lednu roku 2015. Reakcí IuRe bylo následné udělení ceny Big Brother Award v kategorii „dlouhodobého slídila“ Policejnímu prezidiu ČR (zdroj: https://bigbrotherawards.cz/zkusebni-stranka/). Od té doby však ticho po pěšině. Není patrné, že by došlo k jakékoli změně ze strany PP, nebo snaze sdružení IuRe sjednat nápravu jako již dříve ve věci Národní databáze DNA.

A bude hůř. Záměr ministerstva dopravy vybírat mýtné podle slovenského vzoru (hlášení RZ do systému mýta bez lepení dálniční známky do vozidla, kontrola pomocí odečtu RZ z přední i zadní strany vozu). S tím přichází dlouhodobější uchovávání údajů o pohybu vozidel. Dnes je lhůta uložení dat u vozidel pohybujících se po zpoplatněných úsecích bez palubní jednotky (OBU), tj. u vozidel do 3,5 tuny, 24 hodin.

Jak technologie rozpoznávání RZ funguje v některých pražských parkovacích zónách, se dozvíte za chvíli. Řekněme si jen, že vozidla společnosti Eltodo a.s. s kamerami umístěnými na střeše projíždějí přes den ulicemi a odečítají všechny RZ, které jim v jejich rajónu přijdou před čočku. Data jsou znovu ukládána na nepřiměřeně dlouhou dobu.

Problém je však ještě rozsáhlejší. Technologii odečtu RZ začíná používat čím dál, tím více soukromých společností. A sice pro kontrolu vstupu do svých objektů, veřejných i neveřejných areálů, garáží a parkovišť. Jedni z bezpečnostních důvodů, jiní ke statistickým a marketingovým účelům. Větší obchodní centra v hlavním městě, která si vás při příjezdu fotí, jsou již v převaze oproti těm, co technologii nepoužívají. Jelikož si Vás fotí, když vozidlo stojí (často pod střechou, kde nesvítí slunce, neprší a nesněží) a z menší vzdálenosti, může být fotografie mnohem kvalitnější, než ta z AKV. Vše záleží na nastavení a možnostech konkrétního softwaru i hardwaru.

Krátká statistika ohledně odečtu SPZ**

“Podle informací Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) sesbírá 85 kontrolních mýtných bran rozmístěných v současné době na dálnicích a zpoplatněných komunikacích I. třídy během jediného pracovního dne kolem 1,8 miliónu registračních značek projíždějících vozidel. O víkendech a svátcích jsou čísla o 50 - 75% nižší. To odpovídá 500 až 600 miliónům zaznamenaných RZ ročně. Přičemž u vozidel nad 3,5 tuny, které spáchaly mýtný přestupek, jsou údaje ukládány na dobu 12 měsíců. Data ostatních vozidel jsou do 24 hodin smazána. Přímý přístup k datům mají vybraní pracovníci ŘSD, Policie ČR a Celní správy. Veškeré údaje mohou být využity státními orgány na základě žádosti o výpis dat. ŘSD uvádí jako příklady finanční úřady, daňovou sekci Celní správy, Ministerstvo dopravy nebo BIS. Z paměti palubní jednotky lze zjistit posledních 20 projetých mýtných bran.

Statistické údaje ohledně pražských parkovacích zón s odečtem RZ jsou následující. Podle údajů Technické správy komunikací hl. m. Prahy bylo k 31.12.2017, tj. během prvních 16 měsíců provozu parkovacích zón se záznamem RZ, zaznamenáno téměř 8,7 miliónu registračních značek. To odpovídá téměř 26 tisícům záznamů každý pracovní den. Bylo provedeno přes 3,362 miliónu plateb a téměř 93 tisíc podezření na spáchání přestupku bylo předáno Městské policii Praha (průměrně 275 přestupků denně). Později se zóny rozšířily i do dalších městských částí. To znamená, že aktuální čísla jsou vyšší.

Data sesbíraná v rámci monitoringu zón placeného stání na území Prahy k tomu určenými vozidly jsou v případě, že nevzniklo podezření na spáchání přestupku smazána po 7 dnech. Data získaná prostřednictvím parkovacích automatů (místo, čas, SPZ) jsou ukládána na dobu 60 dnů. Pokud proběhla platba za parkování bezhotovostně (platební kartou nebo mobilním telefonem), je nejen z hlediska IT běžné, že jsou k transakci přiřazeny údaje platební karty nebo telefonu (např. telefonní číslo). Přesto TSK tvrdí, že žádné takové údaje „nezpracovává, neuchovává, ani nijak nepřiřazuje.“

TSK spolupracuje s 5 obchodními společnostmi, které mají veškerá data k dispozici v rámci smluvních vztahů týkajících se poskytování služeb správy provozu zón placeného stání, dodávek vybavení nebo vytvoření a implementace informačního systému. TSK říká, že osobní údaje parkujících neposkytuje třetím osobám k marketingovým účelům. Tolik k parkovacím zónám v Praze. Nyní čísla k Automatické kontrole vozidel.

Podle informací Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy je v katastrálním území monitorováno 317 jízdních pruhů. Průměrně je uloženo kolem 390 miliónů záznamů RZ (na 6 měsíců) a 65 miliónů fotografií (černobílé v rozlišení 1280x1024 pixelů na 2 měsíce). Paradoxem zůstává, že autor [citátu, nikoli tohoto článku], ačkoli nezná celé území hlavního města, dokáže zpaměti vyjmenovat umístění téměř 400 kamer monitorujících jednotlivé jízdní pruhy. Z toho může vyplývat, že policie do systému AKV Praha určité kamery nezařazuje.

Aby byla čísla AKV pochopitelnější: Pokud by se v Praze pravidelně pohyboval 1 milión dvoustopých vozidel, dalo by se teoreticky říci, že v databázi Informační systém (IS) Průjezdy v Praze má policie k dispozici 390 záznamů o tom, kudy se každý z těchto automobilů zhruba pohyboval a k tomu má navíc z průměrně 65 těchto průjezdů fotografii vozidla s posádkou. Kdo jezdí často, toho údaje mohou jít u obou dat do tisíců. Z 254 odcizených vozidel, která AKV zachytila během kalendářního roku 2017, bylo hlídkou v Praze bezprostředně zastaveno 37 vozidel.

V Ústeckém kraji je podle Policie ČR monitorováno 19 jízdních pruhů. Záznam (místo a čas průjezdu, výřez RZ) je uložen na dobu 12 měsíců a fotografie na 6 měsíců (černobílé v rozlišení 640x526 pixelů). Uložená data mají velikost kolem 2 TB. K mazání starých dat dochází automaticky.

Údaje z Moravskoslezského kraje o počtu monitorovaných pruhů nebyly Policií ČR poskytnuty s odůvodněním, že kamera zachycuje SPZ v zorném poli a nezabírá mermomocí jeden jízdní pruh. A tak prý nelze klást rovnítko mezi počet kamer a počet monitorovaných jízdních pruhů. Od výrobce většiny kamer užívaných v ČR k odečtu SPZ, firmy Camea, víme, že průměrný jízdní pruh je široký 350 cm. Jejich kamery mohou zabírat 60 cm na každou stranu za hranici tohoto pruhu. Samozřejmě závisí vše na nastavení hardwaru i softwaru. To, že kamera zaznamená pouze část vozidla, neznamená, že zachytí jeho RZ. A když jí zachytí, tak to automaticky neznamená, že ji přečte nebo že ji dokonce přečte správně. Příliš ostrý vertikální i horizontální úhel (nad 30°) odečet ztíží nebo zcela znemožní.

Moravskoslezské kamery jsou jak barevné, tak černobílé. Rozlišení mají různé podle typu (specifikace neposkytnuta). Fotografie je uchovávána na maximální dobu 90 dnů a písemné údaje na dobu 6 měsíců. V roce 2017 bylo díky Automatické kontrole vozidel bezprostředně zachyceno 44 vozidel vedených v pátracích systémech.“ Konec citátu.

Závěr

Kritizovat není tak složité. Jaké však navrhnout řešení? Existuje pojem „vozidlo v pátrání“. Jedná se zejména o vozidla, která jsou hlášena jako odcizená, popř. o registrační značky, kterou jsou hlášeny jako odcizené či ztracené. Dále o automobily, které jsou „sledovány“ nebo tzv. „blokovány“ (v podstatě mapovány pro jejich vlastní ochranu). Pokud takovéto automobily zachytí AKV, jsou upozorněna příslušná místa. V jejich případě je pochopitelné, že policie by ráda měla i fotografii vozidla a jeho posádky. Ve všech ostatních případech, dovolím si tipovat, že v 99,99 % záchytů, by měly být veškeré údaje o průjezdu vozidla okamžitě smazány. Tak jak to funguje v sousedním Německu, kde policie nevede obrovské databáze pohybu nevinných občanů. Spolkový ústavní soud jí to totiž zatrhl (zdroj: www.bundesverfassungsgericht.de/...).

Nedostatečná kontrola policie a tajných služeb, zajisté neslouží blahu obyvatelstva a rozvoji demokracie. Za velkou část své činnosti si policie zaslouží naše poděkování. Nejen za AKV je nutno ji důrazně klepnout přes prsty. Teď je řada na Vás. Využijte svého zákonného práva, pište Policejnímu prezidiu, žádejte informace o Vašem vozidle, trvejte na poskytnutí fotografií Vašeho obličeje, žádejte jejich smazání, stěžujte si ministrovi vnitra, pište Úřadu pro ochranu osobních údajů, který se doposud celou záležitostí zabýval velice povrchně a zastíravě, piště poslancům, senátorům i veřejné ochránkyni práv, žalujte Policejní prezidium.

*Sepsáno zejména za použití informací z knihy Adama Silberberga „Všichni máme právo na soukromí: Konspirativní techniky“, str. 135‒148, Restart Project s.r.o., Praha 2018, ISBN 978-80-270-4239-5

** tamtéž str. 147 a 148