Potíže s psaním článků pro Američany

Psaní pro Američany, pokud to není jen pro jejich zábavu, je náročný počin. Jedním z důvodů je, že mnozí z nich, zejména mladší generace, již nemají pojem o objektivní pravdě.

„Pravda“ je pro ně jen předpojatost, odrážející rasu, pohlaví, výchovu nebo predispozici člověka. Emoce válcují fakta. Předsudky nejsou považovány za rovnocenné. Některé jsou vhodné, jiné nikoli. Předsudky bílých lidí jsou definovány jako „nenávistné projevy“, „nadvláda bílých“ a „zločiny z nenávisti“. V současné době je v Americe mnoho bělochů, kteří nenávidí sami sebe, zejména v médiích a v Demokratické straně.

Dalším důvodem je, že si mnoho Američanů plete objasnění s ospravedlněním. Objasnění událostí je považováno za ospravedlnění událostí. Jestliže například autor poskytne objasnění otroctví, předpokládá se, že autor otroctví schvaluje. Obhajoba odsuzované kategorie je považována za ukázku vlastní ubohosti. Pokud například bráníte bílé lidi před propagandistickými obviněními, která proti nim byla vznesena v rámci politiky identity, jste značen jako „bílý rasista“.

Ještě jiným důvodem je, že se některým rasám a pohlavím podařilo definovat jakoukoli kritiku vůči nim samotným jako výraz předpojatosti. Pokud například někdo kritizuje kruté zacházení s Palestinci ze strany Izraele, nebo moc izraelské lobby, je označen jako „antisemita“. Podobné je to, když kritizujete černocha. Jste označen za rasistu, a váš argument je odmítnut jako projev vaší předpojatosti. Pokud kritizujete nějakou ženu, jste misogynista, a vaše kritika ženy je toho důkazem.

Vyjádříte-li skepticismus ohledně určitých událostí pod falešnou vlajkou, nebudou vás brát v úvahu a označí vás za „konspiračního teoretika“.

Dalším důvodem je, že američtí vlastenci považují kritiku americké politiky, zejména válek, za protiamerickou, a navíc to chápou tak, že se kritici přidávají na stranu nepřítele proti vlastní zemi. Aby se zabránilo opakování protestů proti válce ve Vietnamu, když Washington napadl Afghánistán a Irák, Bushův režim přišel se sloganem „Podpořte vojáky“. Pokud jste kritizovali tyto války, nepodporovali jste vojáky a byli jste na straně nepřítele: „Jste s námi nebo proti nám.“ Když se prezident Trump setkal s prezidentem Putinem, ředitel CIA John Brennan obvinil Trumpa z velezrady. Když se americká představitelka Tulsi Gabbardová setkala se syrským prezidentem Asadem, byla obviněna z podpory diktatury. (Kdyby ji kritici obvinili ze setkání s Asadem z toho důvodu, že je přihlouplá žena, která se chovala pošetile, byli by její kritici označeni jako misogynisté.)

Ve světě, jako je tento, je riskantní mluvit poctivě a obyčejně, protože mnozí se nestarají o přesvědčivost analýz, ale hledají náznaky rasismu a sexismu. Pokud jsou odhaleny vládní podvodné triky, člověk je označen za „protiamerického“, takže se lidé pevněji drží lží, kterými si něco nalhávají.

Vždy tomu bylo tak, že čtenáři hledají autory, kteří posílí jejich víru tím, že říkají to, co chtějí slyšet. Král zabíjí posly, kteří přinášejí špatné zprávy. Následkem toho je velmi málo poslů. Výsledkem je dysfunkční demokracie, v níž dominují agendy těch, kteří mají pod kontrolou objasnění.

Čtenáři těchto webových stránek jsou z velké části jiní. Sami si utvořili tuto skupinu, která je motivována tím, že chce uniknout dosahu oficiálních objasnění. K jejich prospěchu poskytuji své znalosti a zkušenosti. Tyto webové stránky mají své oddané čtenáře, jak dokazuje reakce na mou březnovou čtvrtletní výzvu.

Někteří z vás jsou netrpěliví a čekají na nějaké řešení, avšak nemohou existovat žádná řešení, dokud nebudou problémy rozpoznány. Kromě toho může být každé řešení vyloženo tím způsobem, že upřednostňuje určitou zájmovou skupinu, jejíž stoupenec je odmítán coby sluha protežované skupiny. Například řešení ohledně ekonomické stagnace, které navrhl prezident Reagan, bylo smeteno coby plán pro boháče. Lidé musí najít řešení, ale nejprve musí být informováni. Jak je z tohoto článku patrné, je to velmi obtížný počin.