Svět bude v roce 2019 ušetřen globálního konfliktu

Bude rok 2019 rokem Armagedonu? Odpověď zní - definitivně „ne“. Na konci roku 2018 hrozila potenciální válka a ruský prezident Vladimir Putin dokonce odmítl vyloučit jadernou válku. Na druhou stranu státníci, kteří se zabývají mezinárodní bezpečností, vědí, že jaderné zbraně jsou zbytečné. Slouží k odstrašujícímu účelu, ale nemohou být používány jako útočné zbraně.

Ve skutečnosti k největšímu vystupňování napětí ohledně jaderného konfliktu došlo v loňském roce kvůli Severní Koreji. Ale to už je rozhodně za námi. Severní Korea již není považována za velkou hrozbu pro celosvětovou bezpečnost - ačkoli je dnes zcela jasné, díky satelitním snímkům a jiným zprávám, že tvrzení Pchjongjangu o ukončení testování jaderných zbraní je třeba brát s rezervou. Zmírnění krize se Severní Koreou byl rozhodně nejúspěšnější diplomatický počin prezidenta Trumpa.

Vrátíme-li se zpět k napětí mezi Ruskem a Západem, také si nikdo nemyslí, že by se mělo vystupňovat napětí do takové míry, aby to přivodilo konec světa. Putinovu překvapivou poznámku lze dobře objasnit: V současnosti má především na mysli plánované odstoupení USA od Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu z roku 1987. Putin opakovaně varoval, že pokud Spojené státy odstoupí od smlouvy INF, vyvolá to reakci ze strany Ruska.

Postačí říci, že když Putin učinil zjevně zlověstnou poznámku - kdy lamentoval nad tím, že na celosvětové úrovni opadl strach z jaderné války - byla to politická agenda, aby upozornil na rostoucí nestabilitu v důsledku napětí ve vztazích mezi Ruskem a Západem, což v současnosti vede k velkému minimalizování společné agendy ohledně mezinárodní bezpečnosti. Putin tím naznačil, že pokud budou vztahy i nadále upadat, může se stát, že se situace, týkající se jaderných zbraní, může vymknout kontrole. Jak uvedl jeden ruský analytik, „Putin se domnívá, že jaderné zbraně jsou konečným argumentem Ruska, který by měl ovlivnit myšlení západních politiků“.

Nicméně pravděpodobnost, že západní sankce proti Rusku budou v roce 2019 zrušeny, je prakticky nulová. Rusko sice přežilo sankce, ale ruské ekonomice to způsobilo těžké ztráty. Kromě omezení importu energie a dalších technologií ze Západu zůstává zablokován přístup Ruska na mezinárodní kapitálové trhy a mezinárodní investoři jsou prakticky zrazováni od obchodování s Ruskem.

Ve skutečnosti jde o to, že „nasměrování“ Ruska k Číně je výsledkem západních sankcí, a politické vztahy s Čínou jsou v současné době na nejvyšší úrovni. Vzájemná důvěra na úrovni čelních představitelů je bezprecedentní a celkově je Čína největším a strategicky nejvýznamnějším partnerem Ruska v Asii.

Nicméně jak nedávno napsal jeden vlivný moskevský odborník: „Není žádným tajemstvím, že během války ve finančním sektoru, kterou Spojené státy vedou proti Rusku, čínské společnosti a banky nespěchaly s vytvořením mechanismů, aby obešly tyto (západní) sankce. Často odmítly pracovat s ruskými klienty, což je v protikladu s nejvyšší úrovní politických vztahů mezi oběma zeměmi a vzájemnou důvěrou jejich vůdců... V tomto ohledu... by zhoršení konfrontace mezi Čínou a Spojenými státy mohlo být pro ruskou zahraniční politiku jak přínosem, tak prokletím.“

V podstatě zlepšení vztahů Ruska s USA bude záviset na závěrech probíhajícího vyšetřování údajné Trumpovy „koluze s Ruskem“. Možnost, že se něco takového stane, nelze vyloučit. V každém případě se zdá, že šance na to, aby se vyšetřování protáhlo do roku 2020, je spíše mizivá. Ale na druhé straně je rok 2020 také příslibem, že to bude v americké politice bouřlivý volební rok, což vyloučí kontroverzní iniciativy zahraniční politiky, jako například radikální zlepšení vztahů s Ruskem ze strany Trumpa.

Rovněž kampaň kandidáta Trumpa na druhé funkční období v prezidentských volbách v listopadu 2020 zabrání jakémukoli prudkému zhoršení vztahů mezi USA a Čínou v průběhu roku 2019. Obě země téměř jistě spějí k urovnání neshod v obchodních záležitostech a s tím souvisejících otázek. Zachování ekonomické vzájemné závislosti na Spojených státech je důležité pro hospodářský růst Číny. Takže Peking se bude moci zaměřit na podstatu „obchodní války“ - ambiciózní plán „Made in China 2025“, který se stal základem neshod pro Trumpovu administrativu.

Nelze také vyloučit změnu čínského plánu. Někteří političtí představitelé v Pekingu naznačili, že program MIC 2025 by mohl být nahrazen novou vizí, která by jednak podporovala zahraniční investice, ale na druhé straně by upustila od předchozích cílů, týkajících se tržního podílu, přecházejících na ovládnutí trhu čínskými společnostmi - stručně řečeno, vize zředěná natolik, aby odrážela klíčové ústupky pro americké kritiky.

Pravděpodobně by dokonce mohla být vytlačena i časová osa 2025. Samozřejmě to neznamená, že se Peking vzdá svých snah o rozvoj domácích pokročilých technologií nebo omezení závislosti na know-how Západu, ale jednoduše řečeno, nový cíl může být stanoven diskrétně v rámci probíhajících strukturálních reforem Číny.

Z různých zpráv vyplývá, že Peking pravděpodobně vyhlásí pravidla spravedlivé soutěže pro státní, soukromé a zahraniční společnosti na základě tržně orientovaného konceptu „konkurenční neutrality“, který zajistí rovné podmínky pro čínské a zahraniční účastníky.

Stejně tak je třeba poznamenat, že Trumpova administrativa by si měla být vědoma toho, že obchodní válka s Čínou není ve volebním roce žádoucí. Je zcela zřejmé, že nadbytek zásob sójových bobů na americkém trhu je dobrou ukázkou výmluvného politického příběhu.

Čína nemá ani v nejmenším zájem o novou studenou válku se Spojenými státy. Vysoce postavený čínský diplomat dokonce minulý víkend vyzval k „zodpovědnému“ stažení amerických vojáků z Afghánistánu. „Oni [USA] jsou v Afghánistánu již 17 let. Pokud odejdou ze země, měli by se snažit o postupný a zodpovědný odchod,“ řekl pro pákistánskou televizi Lijian Zhao, zástupce čínského velvyslance v Islámábádu.

Lijian dodal: „V případě, že by po stažení amerických jednotek vypukla občanská válka, prvními postiženými zeměmi bude Pákistán, Čína a přímé sousední státy. Takže musíme zasednout k jednacímu stolu s těmi stranami, kterých se to týká, abychom zahájili mírový proces.“ Čínský diplomat přiznal, že Peking je znepokojen organizací Islámské hnutí Východního Turkestánu, která využívá Afghánistán jako základnu pro podněcování násilí v Xinjiangu. Lijian řekl: „Jsou stále v Afghánistánu. Stále představují hrozbu pro národní bezpečnost Xinjiangu, bezpečnost Číny. Chtějí vytvořit samostatný stát, oddělit Xinjiang od Číny. To je pro Čínu naprosto nepřijatelné. Takže budeme spolupracovat s afghánskou vládou, abychom se pokusili tuto skupinu zlikvidovat.“ (VOA)

Nehledě na to, jaké motivace bude Čína mít, Washington zaregistruje, že se Peking nespolčí s Moskvou, ani Teheránem, a nebude tedy jednat jako záškodník, aby zmařil afghánské mírové rozhovory, které prosazuje čtyřstranná skupina - USA, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Pákistán.

Rozhodující faktor je, že Čína neporušuje mezinárodní pravidla či řád. Čína nemůže být ani izolovaná, a to vzhledem k vysokému stupni integrace jejího ekonomického systému do světové ekonomiky. „Pokud budou Spojené státy bojovat s Čínou, ztratí více spojenců. Nikdo si nechce vybírat strany. Každý chce být připraven... Čína nemůže odejít z tohoto světa, a svět nemůže opustit Čínu. Takže nemůžete izolovat Čínu. To se velmi liší od Sovětského svazu,“ abychom citovali slova ostříleného velvyslance Charlese Freemana, která pronesl v nedávném rozhovoru.