Trauma na pánských záchodcích

Tento fenomén popsal Dave Barry ve své knize Rukověť správného chlapa. Dovolím si ho zde nastínit:

Na pánských záchodcích jsou totiž i tzv. mušle, popřípadě takový ten močící žlábek. Ten ponechme stranou a věnujme se mušlím. Uvažujme modelový příklad, ve kterém je pět mušlí v řadě.

Přichází první muž a vždy si vybere krajní mušli.

Když přijde druhý muž, vybere si druhou krajní mušli. NIKDY se nestane, že by si stoupl hned vedle muže č.1. Kdyby to udělal, mohlo by to dotyčného muže č.1 znepokojit do té míry, že by si mohl zapnout poklopec tak rychle, že bude riskovat, že si pomočí kalhoty nebo zraní své mužství.

Přijde třetí muž. S největším sebezapřením si stoupne k prostřední mušli.

A co když přijde čtvrtý muž? Buď vleze srabácky do kabinky. Nebo počká. Anebo se rozhodne vymočit se na volnou zeď. Pokud mu to ale opravdu nedá a vmáčkne k nějaké volné mušli, tak on i muži vedle něj mají oči upřené na zeď před sebou, protože tady platí Raději smrt než přímý pohled! (To by vysvětlovalo pomočenou podlahu na pánských záchodcích, pozn. AD)

Tolik tedy klasik chlapství Dave Barry. Já s ním souhlasím ? znám to z vlastní zkušenosti. A zná to asi většina mužů.

Je pouze jediná vyjímka z tohoto pravidla - a to je tzv. hromadný odchod s pískem, praktikovaný v hospodách ve stavu podroušenosti. Zde se muži řídí starým latinským příslovím Si amicus tuus mingit minga, seu mingere finga. (Doufám, že jsem to napsal správně...) Toto přísloví, volně přeložené do češtiny, znamená Močí-li tvůj přítel, moč, i když nemáš proč!. To pak muži stojí jeden vedle druhého u žlábků a soutěží, kdo výš, kdo dál, popřípadě kdo víc.

Ovšem za střízliva (a věřte nebo ne, muži bývají většinu času střízliví, i když jsou mezi nimi vyjímky) si to nedovolí. Za střízliva platí výše uvedené trauma.

Proč trauma? Protože na českých záchodcích jsou málokdy víc než tři mušle, ovšem močeníchtivých mužů je vždycky víc! (A pokud si vyčíháte chvíli, kdy tam nikdo není, stoprocentně přijdou další dva ve chvíli, kdy budete v nejlepším.)

Co jsou pak nějaké banální fronty u ženských toalet ve srovnání s TÍMHLE traumatem?

Převzato z blogu Arthura Denta.