Trump obvinil Kubu ze „sonických útoků“ na americké diplomaty

15. srpna 2018 oznámilo Ministerstvo zahraničí USA další opatření, jehož cílem je snížit počet personálu na velvyslanectví v Havaně a omezit pobyt diplomatů na jeden rok. Tato extrémně omezená kategorie je obvykle aplikována na země, které jsou ve válce, jako např. Afghánistán a Irák. Změna v politice USA, která začala vloni na podzim, je založena na údajných zdravotních potížích v souvislosti se sonickými incidenty na diplomaty v Havaně, jak zjistil Washington. Zároveň s varováním Američanů před cestováním na Kubu a omezenými konzulárními službami, což má dopad na americké občany i Kubánce na ostrově, Trumpova administrativa výrazně omezila diplomatické styky a konzulární služby, které inicioval Obama.

Nicméně 23. srpna 2018 Ministerstvo zahraničí USA přepracovalo varování pro veřejnost, týkající se Kuby, z varování typu „znovu zvažte, zda vycestujete“ na „buďte ve zvýšené míře opatrní“. Zatímco USA zachovávají totožnou obviňující terminologii „sonické útoky“, jde o stejný stav pohotovosti, který se vztahuje na Německo, Francii, Dánsko, Španělsko, Itálii a Anglii. Vnímá Washington velmi intenzivní debatu mezi vědci v mnoha zemích (včetně samotných Spojených států amerických), která je protiváhou Trumpovy politiky, týkající se velvyslanectví v Havaně?

Když jsem v době od května do června 2018 pořádal přednáškové turné ve Velké Británii, všiml jsem si, že britský deník Guardian publikoval 29. května vědecký článek, který mimo jiné citoval dva neurovědce z Edinburské univerzity - byli to Dr. Sergio Della Sala a Dr. Robert McIntosh. Hlavní vědecké závěry, k nimž došli během společného výzkumu, jsou fantastické, a slouží jako argument proti tvrzení USA, že šlo o „sonické útoky“. I laikovi musí být jasné, že pronikli k podstatě věci ohledně tohoto tvrzení, které Američané využili jako záminku pro opětovné nastolení nepřátelských vztahů.

Jelikož program mého přednáškového turné zahrnoval i Skotsko, požádal jsem na Edinburské univerzitě o rozhovor s těmito vědci. Moje žádost byla laskavě přijata, jen s jednou námitkou, že Dr. Della Sala je mimo město a nemůže se tudíž rozhovoru zúčastnit, takže Dr. McIntosh zastoupí oba akademiky.

Dr. McIntosh zahájil naši diskusi slovy: „Nejsem vůbec politicky motivovaný.“ Ve skutečnosti je jeho čistě vědecká motivace založena na rozsáhlých zkušenostech a práci: bakalářský titul (BSc) z psychologie a neurochirurgie, Univerzita v Manchesteru v Anglii; doktorát (PhD) z neuropsychologie, Kaledonská univerzita ve skotském Glasgow; šéf katedry psychologie (2013-2016) a docent psychologie (2010 až do současnosti) na Edinburské univerzitě ve Skotsku.

Dr. Della Sala je profesorem kognitivní neurovědy na Fakultě filozofie, psychologie a jazykových věd Edinburské univerzity. Jen za několik posledních let byl autorem nebo spoluautorem sedmi knih a nespočetných článků, dosáhl významného postavení v rámci Evropy a získal ocenění ve svém oboru.

Během diskuse bylo potvrzeno, že Ministerstvo zahraničních věcí USA pověřilo Pensylvánskou univerzitu, aby testovala členy amerického diplomatického sboru v Havaně, kteří měli zdravotní problémy. Formální zpráva této americké univerzity byla publikována v březnu 2018 v odborném medicínském časopise Journal of the American Medical Association. To bylo podnětem pro oba vědce z Edinburghu, kteří zpochybnili věrohodnost zprávy, a označili ji jako „postrádající vědeckou přísnost“, „neseriózní“ a „nesprávnou“: silná slova pro nepoliticky motivované akademiky.

Samozřejmě, že tato reakce vzešla ze solidních vědeckých základů. Co bylo hlavním znakem postupu a výsledků této americké univerzity, které vyvolaly jasné odmítnutí na druhé straně Atlantiku?

Výměna názorů na univerzitě ve Skotsku se soustředila především na zprávu, kterou napsali McIntosh/Della Sala, zveřejněnou 29. května 2018 v evropském časopise Journal of Neurology. Nicméně mým cílem bylo zpřístupnit tuto analýzu laikovi, aby výsledek přetrvávající polemiky - téměř sci-fi - mohl být převeden do všeobecnější, srozumitelnější podoby. Tento přístup usnadnili oba vědci samotným hlediskem. Název jejich nezávisle posouzeného článku „Kognitivní poruchy, kterými trpí každý“ mě v průběhu diskuse přiměl, abych skutečně uvažoval o zkušenosti, kterou někteří z nás máme.

Pro výzkum, probíhající na Pensylvánské univerzitě, bylo vybráno šest diplomatů ze všech postižených. Každý z nich byl podroben 37 kognitivním testům. Testy hodnotily pracovní paměť, jazyk, uvažování, vizualizaci, koncentraci na sluch, pohyb a další schopnosti z celkového počtu 10 kategorií kognitivních schopností.

Obvyklá praxe s kognitivními testy je taková, že se změří individuální výkonnost ve srovnání s jinými osobami v dané populaci. A jaké je standardní měřítko, akceptované touto profesí? Když osoba dosáhne úrovně 5%, je považována za poškozenou. Prahová hodnota musí být nízká, aby se zohlednily různé faktory. Velmi malá část populace se považuje za poškozenou.

Hodně testů, které popsal McIntosh - a které podstoupili diplomaté - mi byli povědomé. Sám jsem nedávno zažil, když jsem v Montrealu podstoupil rutinní kognitivní test, týkající se stárnutí, obtíže s koncentrací. Během doby, kdy jsem byl tváří v tvář doktorovi po dobu delší, než 1 hodina, aniž bych měl možnost se během zkoumání „inteligence“ uvolnit, mi přišlo obtížné vyhnout se analyzování samotného doktora a složitých testů. Moje mysl se nevyhnutelně zabývala takovými věcmi, jako jsou úkoly, které na mě čekají, až se od doktora vrátím do kanceláře, atd.

Tento podnět nemá sloužit k zobecnění nebo zjednodušení. Je však zřejmé, že v těchto testech musí být dán prostor pro maximální uvolnění, aby se zabránilo diagnostikování znaků, které by mohly být teoreticky považovány za „kognitivní poruchu“, ale přitom tomu tak není. Tudíž 5% prahová hodnota je typickým standardem v rámci profese.

Přesto Pensylvánská univerzita definovala prahovou hodnotu 40%, což znamená, že de facto čtyři z deseti jedinců, kteří budou dělat test, budou „poškození“. Vědci z Edinburghu tak dospěli k závěru, že „40% prahová hodnota je jen stěží detail. Navzdory tomu to naše věda ani klinické testování neuznávají.“

Pokud má čtenář stále pochybnosti o tomto tvrzení, dovolte mi vás ujistit, že McIntosh a jeho kolega nenechali kámen na kameni. V podstatě zopakovali pensylvánský model, a zjišťovali pravděpodobnost splnění testů, když bude prahová hodnota nastavená na 40%. Navíc vědci opakovali tyto testy tisíckrát! Všechny subjekty byly klasifikovány jako poškozené.

Lékaři z USA uvedli ve zprávě, že všech šest diplomatů, kteří prošli celou řadu testů, mají nějaké poškození mozku. McIntosh k tomu však řekl, že kdokoli, kdo by podstoupil tyto testy, by byl klasifikován jako poškozený.

Pensylvánská univerzita k dnešnímu dni nereagovala na tuto konkrétní záležitost, týkající se kritéria 40%, přestože velká část represivních opatření ze strany Ministerstva zahraničí USA vůči Kubě je založena na hodnotě 40%.

Čtenáři si zřejmě udělají svůj názor sami.