Budou z důvodu obnovy Sýrie zkonfiskovány nadnárodní společnosti?

Prezident Trump vyhrál volby na základě svého slibu svrhnout finanční kapitalismus a obnovit produktivní kapitalismus. Jak vyplývá z tohoto pohledu, Trump se domnívá, že válečné škody, napáchané v Sýrii, by neměly platit Spojené státy, ale nadnárodní korporace. Je tato převratná změna v mezinárodních vztazích žádoucí nebo vůbec možná?

Čtrnáct členských států, patřících do skupiny „přátelé Sýrie“, financovalo zničení Sýrie rukou džihádistů. Avšak poté, co se jim to nepodařilo, žádný z nich nechce platit za obnovu Sýrie. Nepovažovaly však za problém podporovat státy, poskytující útočiště syrským uprchlíkům - očividně nešlo o humanitární gesto, ale o prostředek k odvádění lidských zdrojů ze Sýrie.

Všichni především doufají, že se budou nadále obohacovat maskováním svých zločinů a získáním smluv na obnovu.

Na setkání v Bejrútu, které proběhlo ve dnech 7. a 8. srpna, Hospodářská a sociální komise OSN pro západní Asii (ESCWA) odhadla minimální náklady na rekonstrukci Sýrie ve výši 388 miliard dolarů. V září by měla poskytnout podrobnou zprávu. Komise si velmi dobře uvědomuje, že to, čeho byla tato země svědkem, má velmi málo společného s „občanskou válkou“, ale spíše se zahraniční agresí, proto označila tuto zprávu „Sýrie, 7 let ve válce“. To znamená, že Sýrie byla 7 let ve válce, nešlo tedy o 7 let občanské války. [1].

Pro srovnání můžeme uvést, že Libanon, jehož populace je třikrát menší, obdržel mezinárodní pomoc ve výši pouze 11 miliard dolarů během konference CEDRE vloni v dubnu.

Spojené státy, které plánovaly válku proti Sýrii již od roku 2004, za ni teď nechtějí dát ani cent. Jak uvedla Trumpova administrativa, tuto válku vytvořila administrativa Bushe ml., a vedla ji Obamova vláda. Nicméně žádná z těchto vlád nesloužila zájmům amerického lidu, ale nadnárodní finanční třídě. Nezničily však jen Sýrii, ale také americkou ekonomiku. Takže to není na Washingtonu, aby zaplatil, ale na těchto lidech a nadnárodních korporacích, které se přímo na válce podíleli.

Například investiční firma KKR Henryho Kravise (tržní hodnota 150 miliard dolarů), investiční fond Spojených států a konkurent Carlyle Group. Tato firma, která zaměstnává generála Davida Petraeuse, převedla finanční prostředky a zbraně organizacím Al-Kájda a Daeš [2]. Nebo japonský automobilový výrobce Toyota, který vybavil Daeš novými vozidly (tržní hodnota 170 miliard dolarů) [3]. A opět, výrobce stavebních strojů Caterpillar, který prodal džihádistům stroje, nezbytné pro výstavbu podzemní sítě tunelů (tržní hodnota 76 miliard dolarů). Nemluvě o francouzsko-švýcarském výrobci cementu Lafarge-Holcim, který vyrobil 6 milionů tun cementu na stavbu jejich bunkrů (tržní hodnota 40 miliard dolarů) [4], atd.

Zapojení těchto korporací do realizace plánu admirála Arthura Cebrowského na zničení států a společností v regionu „Větší Střední východ“ lze pravděpodobně vysvětlit na základě jejich jistoty, že získají přístup k přírodním zdrojům regionu pod ochranou západních armád.

Přimět nadnárodní korporace, aby zaplatily, nevylučuje uplatnění náhrad za škody od některých států, jako je Saúdská Arábie, Kuvajt, Katar nebo Turecko, které financovaly džihádisty, nebo od občanů těchto zemí, kteří s určitostí džihádisty veřejně financovali.

Jestliže se Syrské arabské republice podaří získat důkazy o jejich roli během války, bude mít ze zákona právo požádat o konfiskaci nadnárodních korporací, předtím než soudní tribunály zemí vyhoví vedení těchto společností. Ve světle argumentů prezidenta Trumpa by mělo být možné počítat s podporou nové americké vlády.

Je tedy možné nashromáždit sumu 388 miliard dolarů, kterou uvedla komise ESCWA, aniž by byly státy donuceny zaplatit.

Na konci všech válek, kdy byla požadována náhrada škod, byly zkonfiskovány národní společnosti. Novinkou tentokrát bude, že se vyvodí důsledky ekonomické globalizace a zkonfiskují se nadnárodní společnosti.