Nová dimenze výročních oslav 21. srpna 1968

Před časem jsem šel po chodbě jedné základní školy. Z dálky jsem zpozoroval, že na stěnách visí zarámované fotografie tanků a vojenské techniky. Jako první mi prolítla hlavou vzpomínka, že když jsem chodil na základní školu já, obdobné akce se dělaly na výročí 8. května 1945 - ukončení druhé světové války. Toto datum si děti dneska asi už moc nepřipomínají. Přistoupil jsem proto blíž a ono to byly fotografie z okupace vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968. Jednalo se o pernamentní výstavu v prostorách školy a všechny ty fotografie byly označeny logem Člověka v tísni o.p.s. - Společnosti při České televizi.

Občas jezdím do zemí východně od Karpat – na Kavkaz, Ukrajinu a do Ruska. Jedna z mých prvních otázek na Rusy byl právě srpen 1968: Jak to vnímají oni a co si o tom myslí? Jejich odpovědi byli bez nějaké zášti, možná i kvůli tomu, že Československo a Jugoslávie (z jejich pohledu) patřily mezi nejvíce zpřátelené státy bývalého východního bloku. Někteří z nich řekli, že je jim líto, co se stalo, litují utrpení Čechoslováků za tuto událost, na druhou stranu sdělili mi překvapivou věc a to, že se cítí být hlavními obětmi sovětského státu. A začali dlouhý výčet represí SSSR vůči vlastnímu obyvatelstvu: 1. chladnokrevná poprava carské rodiny, 2. zvěrstva během občanské války, 3. represe vůči ruské šlechtě, 4. masové vybíjení věřících a církevních představitelů, 5. represe vůči majetným a vlastníkům půdy (kulakům), 6. násilné zavádění sovchozů a kolchozů, 7. z toho plynoucí hladomory (které však vypukaly na nejrůznějších místech SSSR, nejen na Ukrajině), 7. lidské ztráty na životech během urychlené industrializace a staveb socialismu, 8. represe a deportace obyvatelstva z důvodu i byď nařčení z dezerce, kolaborace nebo napomáhání německým okupantům z doby druhé světové války, 9. Gulagy a tažení proti „vnitřnímu nepříteli“ (atd.). V tu chvíli mi po pravdě spadla čelist a vzpoměl jsem si na Solženicyna. Tyto represe totiž se děly po řadu desítek let a stály ne statisíce, ale miliony lidských životů. A jak zacházelo vedení SSSR s vlastním obyvatelstvem, tak se neštítilo provádět represivní akce i mimo vlastní hranice.

To co tehdejší Čechoslováci zažili v srpnu 1968, to dříve Maďaři v roce 1956 a východní Němci dokonce již v roce 1953. Poláky musely opakově „pacifikovat“ jejich vlastní vojenské a bezpečností složky v letech 1956, 1970 a 1981. A o zkušenostech pobaltských národů vůbec nemluvě. Srpen 1968 proto by bylo záhodnou vidět v širších souvislostech, toho co se dělo nejen uvnitř SSSR, ale také ve východním bloku. A vedle roku 1968 máme tady ještě jednu okupaci cizími vojsky našeho státu a to Wehrmachtu z března 1939. Já mám obavy, že tady někdo záměrně nejen školákům připomíná srpnovou okupaci 1968 a svoji obdobnou pozornost nezaměřuje na březnovou okupaci z roku 1939.

Vysvětlení lze pravděpodobně hledat v tom, že současná Spolková republika Německo je součástí NATO, je fakticky ústřední stát Evropské unie a náš největší investiční a hospodářský partner. Zatímco na Rusko jsou uvaleny hospodářské sankce, na mezinárodní scéně čelí snahám o diplomatickou izolaci a těsně u jeho hranic operují vojska NATO. To mě přivedlo možná na kontroverzní myšlenku, že připomínkové akce srpna 1968 za posledních minimálně čtyř let nabraly naprosto novou dynamiku a rozměr: Spíše než o připomenutí tragické historické události, nás to má navést na současný protiruský osten a k slepé podpoře EU. Co na tom, že v evropských metropolích vybuchují bomby, ženy jsou znásilňovány, pedofilní gangy řádí ve Velké Británii, celková bezpečnost úměrně klesá tomu, kolik přichází ilegálních přistěhovalců, ale hlavně že si můžeme zamávat modrými vlajkami a zanadávat si vůči Moskvě.

Posledním „výstřelkem“ v tomto směru je např. svolání demonstrace před ruskou ambasádou sdružením Milion chvilek pro demokracii1, Pulse of Europe2 a dalšími subjekty v souvislosti výročí roku 19683. Ve výzvě Milion chvilek pro demokracii se mimo jiné dočteme, že: „tato politika vládců v Moskvě dosud pokračuje. Zdaleka nejen naše země je tímto zlem postižena. Téměř den co den umírají lidé na okupované Ukrajině - opět z vůle vládců v Moskvě. A titíž lidé rozhodují o plošném a brutálním bombardování území v Sýrii (...). Protestujeme také proti hybridní ruské válce vedené vůči západním zemím. Proti vměšování Ruska do svobodných voleb, vypouštění nenávistné propagandy, proti kyberútokům a dalším agresivním akcím Putinova režimu.“ Tady v podstatě vidíme, že rok 1968 nabral novou dymamiku a symboliku. Nelze přece vytrhávat historickou událost z širšího kontextu, a zároveň aby tato událost posloužila k současným politickým cílům! - Srovnávat Brežněvův Sovětský svaz a Putinovou Rusko je naprosto zavádějící, také vinit Moskvu za občanskou válku na Ukrajině a za odmítnutí politiky amerických jestřábů ohledně „regime change“ v Sýrii je příliš černobílé a okaté. Člověk se v jejich provolání nedočte také o odmítnutí agresivní zahraniční politiky USA vůči Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi a jejich nechvalně povedenému angažmá v Syrii. Obdobnou demonstraci před německou ambasádou ohledně roku 1939 se nedovedu za současné politické situace vůbec představit...

Proto ano, připomínejme si 21. srpen 1968, ale nezapomínejme také na 15. březen 1939!