John Pilger ostře kritizuje média, že mlčí o Assangeovi

Tvůrce dokumentárních filmů a investigativní novinář John Pilger, který získal cenu Emmy, si v následujícím rozhovoru s Dennisem Bernsteinem a Randy Credicem nebere servítky a otevřeně hovoří o pokračujících snahách radikálně skoncovat s WikiLeaks a zatknout jeho zakládajícího vydavatele Juliana Assangeho.

Pilger mluví o zhoršujícím se zdravotním stavu Assangeho a fyzickém nebezpečí, jemuž čelí během tohoto období virtuální izolace. Pilger také ostře kritizuje západní média za jejich mlčenlivost a provládní postoj ohledně přehlížení celé věci a potenciálního trestního stíhání Assangeho, a to dokonce i přesto, že média spolupracovala s WikiLeaks, a získávala tak mimořádné hlavní zprávy, přitahující publicitu. Rozhovor je součástí rozhlasové série na pokračování, nazvané „Assange: Odpočítávání do osvobození“. Rozhovor s Pilgerem se konal 3. srpna 2018.

D.B.: Johne, jaké jsou nejnovější zprávy o tom, jak je s Julianem Assangem zacházeno, a jeho současném stavu?

John Pilger: Pokud vím, jeho zdravotní stav je pořád zhruba stejný. Potřebuje lékařskou péči, takový druh léčby, kterého se vám dostane pouze v nemocnici. Ale byl vyrozuměn s tím, že jestli se pokusí jít do nemocnice, nebude mít volný průchod a bude zatčen. Od doby jeho zatčení v roce 2010 nebyl Assange obviněn z jediného trestného činu. Jeho léčba se v podstatě rovná tomu nejbezprecedentnějšímu pronásledování. Julian by mohl opustit velvyslanectví, kdyby vláda jeho vlastní země, vláda jeho domoviny, Austrálie, uplatnila legitimní diplomatický tlak jménem svého občana. Musíme se ptát, proč se tak dosud nestalo.

Mám z toho takový pocit, že existuje nějaká tajná domluva mezi australskou, britskou a americkou vládou - která znamená úplné zavření WikiLeaks a/nebo předání Juliana Assangeho Američanům. Nedávno australská ministryně zahraničí Julie Bishopová přicestovala s vysokými představiteli do Londýna a do Washingtonu, a nadnesla celou záležitost ohledně Juliana. Ale nadnesli to způsobem, který nepodporuje myšlenku, že by vláda měla zastupovat své občany. Tito lidé poslouchají mocnější vlády. Ve Washingtonu se setkali s panem Pompeem, který naprosto odmítl diskutovat o Assangeovi. Myslím si, že existuje tajná dohoda, která v podstatě znamená pokus o domluvu s Assangem, kdy by mu mohl být umožněn volný návrat do Austrálie, pokud zavře WikiLeaks. Myslím si, že to je velmi, velmi pravděpodobné.

Tak jak znám Juliana, myslím si, že to je něco, o čem vůbec nebude uvažovat. Ale mohla by to být jedna z takzvaných „mizerných dohod“, které Assangeovi nabídnou Nejvyšší představitelé těchto dvou vlád říkají velmi divné věci. Nový britský ministr zahraničí Jeremy Hunt sarkasticky řekl, že britská policie „vřele uvítá“ Juliana, až vyjde ven, až bude čelit závažným obviněním. Ale neexistují žádná závažná obvinění. Nebyl z ničeho obviněn.

Odvolával se tím Hunt na dohodu, která již byla uzavřena se Spojenými státy ohledně jeho vydání? Nevím. Ale tohle je prostředí machinace kolem někoho, kdo má právo na normální spravedlnost, týkající se jeho svobody. Když ponecháme stranou svobodu projevu, je pronásledování tohoto muže něco, co by mělo šokovat všechny svobodně myslící lidi. Jestliže to s námi nepohne, pak se vzdáme něčeho velmi cenného.

D.B.: Mezi těmi, kteří by měli být obzvlášť otřeseni, jsou lidé z novinářské komunity. Johne, byl bych rád, abys nám ještě jednou vysvětlil, proč je Julian Assange tak významný novinář, proč s ním spolupracovalo tolik novinářských institucí na základě informací, které poskytoval. Mluvíme o vydavateli a novináři, který změnil historii.

John Pilger: Za dobu, kdy dělám novinařinu, se nic nevyrovná vzestupu WikiLeaks a jeho mimořádnému dopadu na žurnalistiku. Je to pravděpodobně jediná novinářská organizace, která má 100% přesné a autentické záznamy! Všechna odhalení WikiLeaks jsou autentická. Všechno se dělá „bez strachu nebo nějaké náklonnosti“. I když se zaměřili například na zveřejnění e-mailů Hillary Clintonové/Podesty nebo záznamů o válce v Iráku a Afghánistánu, WikiLeaks zveřejňuje informace, které mají lidé právo vědět, a to napříč celým spektrem. Zveřejnili zhruba 800 000 dokumentů z Ruska, a přesto je nyní WikiLeaks obviňován z toho, že je agentem Ruska!

Žurnalistika WikiLeaks podává zprávy v celosvětovém prostoru, což je poprvé, kdy se tohle děje. Zveřejnění dokumentů na WikiLeaks předpovědělo Arabské jaro v Tunisku. Lidé, kteří stáli v čele povstání v Tunisku, vděčí WikiLeaks za to, že je informoval o tom, co jejich represivní vláda dělala za jejich zády. Ve Venezuele zveřejnil WikiLeaks kabelogramy, které podrobně popisovaly, jakým způsobem Spojené státy zamýšlejí rozvrátit vládu Huga Cháveze. Něco z toho publikovala i mainstreamová média, když ještě spolupracovala s WikiLeaks.

E-maily Clintonové/Podesty, které zřejmě naštvaly hodně lidí, vyšly v New York Times. Tyto e-maily ukázaly, jak těsnou roli sehrály Hillary Clintonová a Clintonova nadace v rámci podpory extrémního džihádu na Blízkém východě. To byla velmi důležitá informace pro lidi, aby tohle věděli. Tímto způsobem WikiLeaks vykonával mimořádnou veřejnou službu, přičemž si zároveň vytvořil řadu velmi vážných nepřátel.

R.C.: Lidé někdy zapomínají, že kromě toho, že je Julian Assange novinář, je také lidská bytost. Znáš ho hodně dlouho. Mohl bys nám sdělit svůj názor, abychom si udělali obrázek, jaký typ člověka Julian Assange je?

John Pilger: Julian je velmi zásadový člověk. Vůči morálnímu základu WikiLeaks cítí velmi silnou odpovědnost. Když poprvé spustil WikiLeaks, napsal, že hlavním cílem webových stránek je myšlenka naprosté transparentnosti, která ctí právo lidí na to, aby věděli. Cítí to velmi silně. Jakýkoli pokus dohodnout se s Julianem na zavření WikiLeaks bude bezpochyby odmítnut. Jako člověk je Julian nesmírně zajímavý. Dá se velmi dobře přečíst. Studoval fyziku. Má velmi dobrý smysl pro humor, často jsme se spolu smáli situacím, které by ostatní mohli považovat za příliš bezútěšné, aby o nich vůbec diskutovali. Jeho černý humor je součástí jeho výbavy pro přežití. Očividně je neuvěřitelně odolný. Osobně bych nevydržel to, čím si prošel, zvláště v posledních letech. Ale to je cena, kterou za to musí zaplatit, a jeho zdraví se neustále zhoršuje. Lidé, kteří mu jsou nablízku, mají velké obavy.

V dopise australskému premiérovi Malcolmu Turnbullovi napsal John Shipton, Julianův otec: „Žádám předsedu vlády, aby udělal vše, co je v jeho moci, aby zajistil návrat Juliana domů dřív, než dojde k nezvratné tragédii.“ To je důvod, proč je to takový naléhavý případ, který se týká spravedlnosti vůči jedinému člověku, a také práva novinářské organizace na fungování, a našeho práva na informace, které tato organizace poskytuje. Není to ani sedm let, kdy současný premiér řekl, že pokud bude australský občan takovýmto způsobem ohrožen, předseda vlády by na to měl reagovat. Ale to řekl Turnbull ještě předtím, než se stal premiérem. Vláda nyní hraje svou obvyklou roli jednapadesátého státu Spojených států. Je to opravdu hanba.

R.C.: A co Theresa Mayová a britská vláda? Jsou pod tlakem Spojených států nebo existují vnitřní důvody, proč chtějí umlčet Juliana Assangeho?

John Pilger: Všechno spočívá ve vztazích se Spojenými státy. Austrálie má téměř naprosto podlézavý vztah s Amerikou, kdy struktura národní bezpečnosti, velká část akademického života a rozhodně většina médií jsou začleněny do amerického systému. To není úplně případ Británie. Po ztrátě impéria po 2. světové válce Británie dychtila po tom, aby hrála vedlejší roli po boku nové imperiální moci. V mnoha částech světa je Británie stále největším korporátním investorem. Ale v zahraniční politice většinou strnule následuje USA. Je zajímavé sledovat, jakou tento druh vztahu vytváří korupci. Objevily se informace, že se britská královská prokuratura snažila zabránit Švédům v uzavření případu proti Julianovi ve věci falešného obvinění za sexuální napadení. Londýn vyvíjel tlak, aby případ neuzavřeli.

Na Juliana je také pohlíženo tak, že vzdoruje systému, a to prostě není přijatelné. Je v tom skutečný prvek pomstychtivosti. Královská prokuratura tento případ neuzavřela, i když evropský zatýkací rozkaz, vydaný Švédy, byl v roce 2013 zrušen. Když se v minulém roce Julian dostavil na slyšení ohledně kauce, byl to absolutní výsměch. Soudkyně popsala Julianovu situaci tak, jako by byl na nějaké prodloužené dovolené. Vůbec nevyšlo najevo, že v tomto slyšení je velký střet zájmů. Manžel soudkyně je figurkou hluboko v nitru britské národní bezpečnosti, a byl uveden v dokumentech WikiLeaks. Protože se žádná média nezabývají vážně případem WikiLeaks, tímto honem na čarodějnice, prakticky nic z toho nevychází na povrch.

D.B.: Korporátní tisk má velkou odpovědnost, pokud Julian Assange padne, nemyslíš?

John Pilger: Jak víš, Dennisi, vlády skutečně reagují na tlak silných mediálních zájmů. Děje se to sice zřídka, ale když k tomu dojde, vlády skutečně mění svůj názor. Neexistuje žádný tlak ze strany médií ve Spojených státech, Británii, Austrálii nebo prakticky kdekoli jinde, kromě programů v rádiu, jako je to vaše, mimo mainstream. Máš naprostou pravdu v tom, že novináři mají nespornou odpovědnost za to, co se děje s Julianem Assangem, a co by se mohlo stát s WikiLeaks.

Dnes ráno jsem se díval na zprávu v Media Lens v Británii, která popisuje, jak britský tisk informuje o Julianu Assangeovi. Popisuje tsunami pomstychtivých osobních urážek, kterými Juliana častují známí novináři, přičemž mnoho z nich o sobě tvrdí, že mají reputaci coby liberálové. Britský deník Guardian, který byl dříve považován za nejosvícenější noviny v zemi, je pravděpodobně nejhorší. Čelní útoky nepřicházejí od vlád, ale od novinářů. Popsal jsem to nedávno jako „vichistickou žurnalistiku“, což je termín, který nyní nejlépe odpovídá většině mainstreamových médií. Kolaborují stejně, jako vláda ve Vichy ve Francii kolaborovala s nacisty.

V rámci tzv. mainstreamu dříve existoval prostor pro nezaujaté diskuse, vysílaly se pořady o skutečných křivdách a nespravedlnostech. Tento prostor dnes zcela vymizel. Útoky na Juliana Assangeho ukazují, co se stalo s takzvanými svobodnými médii na Západě. Jsem novinářem už velmi dlouho, a vždy jsem pracoval v rámci hlavního proudu, ale žurnalistika, kterou vidím teď, je součástí nenasytného establishmentu, a jedním z hlavních cílů je Julian Assange a WikiLeaks. Právě proto, že WikiLeaks vytváří takový druh žurnalistiky, kterou by měli dělat. WikiLeaks ve skutečnosti zahanbuje novináře, což by mohlo pomoci vysvětlit hluboké osobní urážky, kterými ho častují. WikiLeaks odhalil to, co měli novináři odhalit už dávno.

D.B.: Dokonce i právník pro New York Times se zmínil o tom, že pokud bude Julian Assange stíhán, Times by mohl být stíhán podle stejných zákonů.

John Pilger: Mohl, ale nevěřím, že by byl, protože síla respektuje sílu. New York Times je součástí establishmentu. Rozdíl oproti WikiLeaks spočívá v tom, že WikiLeaks je mimo dosah establishmentu a je skutečně nezávislý.

D.B.: Jaká je tvoje nejúpěnlivější prosba, pokud jde o Juliana Assangeho?

John Pilger: To je velmi jednoduché. Jde o spravedlnost. Ve slavném projevu, který pronesl Parson Martin Niemoller ve 30. letech, řekl, že nacisté si nejprve přišli pro socialisty, ale on o tom veřejně nemluvil, protože se ho to netýkalo. Potom si přišli pro odboráře, ale on o tom nahlas nemluvil, protože se ho to netýkalo. Nemluvil veřejně ani o tom, když si přišli pro Židy, protože nebyl Žid. Až nakonec si samozřejmě přišli pro něj. To sice není úplně přesná paralela, ale pokud umožníme, aby Julian Assange doslova šel ke dnu, bude to znamenat porážku nás všech. Bude to znamenat, že jsme byli umlčeni. Mlčenlivost umožnila, že v dějinách došlo k velkým zvěrstvům. Pokud umožníme, aby Julian skončil v nějaké obří špinavé díře, bude to neskutečné zvěrstvo.

D.B.: V knihovně je ticho zlaté. Ve světě lidských práv se ticho rovná masové vraždě. Říká se, že bychom neměli křičet „hoří“ v přeplněném divadle jen proto, abychom viděli, jak budou lidé reagovat. Ale když víte, že divadlo skutečně hoří, a vy nezakřičíte, tak to, co se stane potom, je vaše odpovědnost.