Americká paranoia urychluje informační válku proti Rusku

Tento víkend se objevily nové snahy amerických politiků zostřit informační válku proti Rusku. Impulz přišel z amerického sociálního média Facebook, který prohlásil, že identifikoval „souřadnice politických vlivových kampaní“. Sice tento internetový obr připustil, že nezná skutečnou identitu organizátorů, ale to nijak nezabránilo americkým médiím a vysokým washingtonským politikům dospět k závěru, že Rusko je vino (opět) zasahováním do americké politiky.

Šéf kybernetické bezpečnosti Facebooku Nathaniel Gleicher řekl: „V tuto chvíli našeho vyšetřování nemáme dostatek technických důkazů, abychom mohli s jistotou uvést, kdo je za tím.“

Jakýmsi podivným způsobem byla tato bezobsažná informace přeměněna na „důkaz“ ukazující na ruskou „zhoubnou aktivitu“.

Mark Warner, člen amerického senátního Výboru pro rozvědku, reagoval na tento prázdný blábol následujícími kategorickými slovy: „Dnešní odhalení je dalším důkazem, že Kreml nadále využívá platformy jako Facebook, aby rozeštvával a šířil desinformace.“

Je dosti udivující, že vysoký americký zákonodárce, který řídí „výzvědnou komunitu“, může přicházet s takto nesmyslným tvrzením založeným na neexistujících faktech.

Dokonce i Trumpův Bílý dům, chycený do pavučiny rozporů, byl hnán ke špatným závěrům. Mluvčí řekla, že prezident Donald Trump „nebude tolerovat zahraniční zasahování do našeho volebního procesu ze strany jakéhokoliv státu nebo jiných nevraživých aktérů.“

Je to jasnou známkou toho, jak kolektivně paranoidní se americká politická a mediální elita stala, že kdykoliv nelení přijít s tak divokými extrapolacemi založenými na infantilních narážkách a nejapném zdůvodňování.

V následujícím úvodníkovém komentáři New York Times se uvádí: „Stejně jako ruská kampaň zasahování v r. 2016 i nedávno odhalená kampaň se snažila zesílit rozvratnické sociální předěly, včetně prostřednictvím organizování skutečných světových událostí.“

Neexistují žádné důvěryhodné důkazy, že Rusko zasahovalo do amerických prezidentských voleb 2016. Naprosto žádné, ani jediný. Moskva opakovaně utvrzovala, že s americkými vnitřními záležitostmi nemá nic společného. Prezident Vladimir Putin opakovaně zdůraznil tento postoj počátkem měsíce během setkání s Trumpem v Helsinkách. Dokonce se zdálo, že Trump souhlasí, jen aby udělal otočku o 180 hned po návratu, pod nátlakem svých politických odpůrců, kteří ho označili za „zrádce“.

Nicméně navzdory neexistenci jakýchkoliv důkazů NYT, stejně jako zbytek amerických korporátních médií a politiků ve Washingtonu, přeměnily fikci ve fakt, který je pak použit k poskytnutí „důkazů“ pro opodstatnění dalších fikcí coby faktů.

Relevantní fakta jsou však vylučována. Jako: Facebook je globální firma tvrdící, že má 2 miliardy uživatelů – více než čtvrtinu světové populace. Tato čísla naznačují, že americká populace (310 milionů) představuje asi jen 15% z celkových uživatelů Facebooku (ve skutečnosti ještě méně, nebudeme-li věřit tomu, že ksichtoknížku používají absolutně všichni Američani do posledního, od kojenců po dědky na smrtelné posteli – p.p.). Zdá se, že Facebook je šťasten, když vydělává miliardy dolarů na reklamách na všech svých ne-amerických uživatelích. Ale když někteří tito cizáci uveřejňují zprávy nebo informace týkající se americké politiky a společnosti, pak je to vydáváno za „zasahování“ do amerických záležitostí.

Jde o to, že Facebook a další mediální platformy se sídlem v USA jsou globální subjekty. Nemohou mít obojí. Pokud v převážné míře zahraniční členové se chtějí připojit ke konverzaci, agitaci nebo dokonce klamným zvěstem, tak to prostě tak je. Zdá se být zženštilým a afektovaným pro americké internetové kapitalisty a politiky hysterčit o „zahraničním vměšování“. O to absurdnější je extrapolovat takovou aktivitu přesně ke „kremelské vlivové kampani“.

Dalším faktem je, že moderní americká politika a společnost jsou plné rozpolcenosti a zatrpklosti kvůli řadě záležitostí, vycházejících z vlastních vnitřních problémů. Prezident Trump válčí s velkými částmi kongresu a médii. Tvrzení ohledně „tajné ruské dohody“ je jen zástupná výmluva pro útoky na něj.

V širší americké společnosti se rozrůstají hořké spory mezi, například, konzervativci a liberály, pravičáckými nacionalisty a antifašisty, protipřistěhovaleckými aktivisty a pro-imigračními stoupenci, náboženskými evangelíky a sekularisty, stoupenci a odpůrci války, skupinami za práva vlastnit zbraň a abolicionisty, pro-policajtskými silami a proti-policajtskými, popírači klimatických změn a zelenými. Seznam je dlouhý.

Když americká média a politici uvádí „internetové organizátory“, chápající se jakékoliv z těchto záležitostí, jako „důkaz“ „rozsévání rozporů“ v americké společnosti, a specificky přisuzují tuto „snahu“ „ruskému zasahování“, jde o neskutečné popírání těžkých výzev, před kterými země stojí – uvnitř.

„Rozsévání rozporů“ v USA je vnitřní funkce jejich vlastní eroze, coby monstrózně nerovné společnosti pod selhávající korporátně-finanční kapitalistickou ekonomikou, která to může ustát jen na základě vedení válek po celém světě a démonizace „cizáků“.

Obviňování Ruska nebo jakéhokoliv dalšího „zahraničního aktéra“ ze svých vnitřních selhání a potácení je jen popíráním těch – washingtonských politiků a médií – kteří nechtějí být zodpovědní demokraticky.

Alarmující je, že v listopadu za tři měsíce uplyne polovina Trumpova volebního mandátu a lze tedy očekávat zintenzivnění informační války proti Rusku jako „nepřátelskému aktérovi“. To je nebezpečný skluz k hysterickým tvrzením, že Rusko se dopouští „válečných aktů“. S těmito pomatenými tvrzeními již přišli jistí američtí politici a mediální žvanilové. Jak se sociální rozdělení americké společnosti stává stále zoufalejším, budce stejnou měrou růst i proti-ruská rétorika paranoidních politiků a médií.