Věděli příliš mnoho

Země Západu použily Izrael k evakuaci členů Bílých přileb z jihu Sýrie. Nemohli si dovolit, aby padly do rukou syrské vlády – aspoň dokud jsou ještě naživu.

Hlavní obránci lidských práv

Damašek téměř dokončil osvobození jihozápadu Sýrie. Vojenská operace Bazalt byla extrémně úspěšná a vládě umožnila opětovně získat kontrolu nad okupovanými provinciemi Quneitra a Daraa (v současné chvíli zbývá syrské armádě osvobodit od džihádistů ještě malou část území). Mnoho místních oddílů prostě kapitulovalo. Ozbrojenci, kteří chtěli zůstat, prošli procedurou usmíření s úřady, zatímco ostatní byli naloženi do zelených autobusů a posláni do Idlibu.

Nicméně mezi těmito ozbrojenci byli některé cenné exempláře – členové „Syrské občanské obrany“, či, jak jsou známější, „Bílé přilby“. Pokud by byli zadrženi jako zajatci, představovalo by to vážný problém pro USA a jejich spojence, protože členové této organizace toho mohli před kamerami hodně říct. A škody způsobené jejich prohlášeními by byly mnohem hroší, než důsledky prohlášení Hassana Diaba – chlapce, kterého „Přilby“ uvedli jako oběť chemického útoku v Douma – který sdělil, že útok byl zinscenován fotografy. A bylo by to o tolik horší prostě proto, že Bílé přilby – či aspoň jejich vůdci – věděli příliš mnoho.

Bílé přilby byly nejdůležitější zbraní Západu na propagandistické frontě syrské války. Fungovaly jako místní aktivisté za lidská práva, kteří pořizovali fotografie a natáčeli videa o „chemických útocích“, které ten „krvavý krutovládce“ prováděl proti vlastním lidem. A na základě právě těchto „faktů“ USA a jejich partneři uvalovali sankce na Damašek a prováděli odvetné údery ve formě útoků, které by nebyly ničím jiným, než kobercovým bombardováním, pokud by Moskva tvrdě nevarovala před následky těchto útoků.

Vymkli se z rukou

Syrské úřady, stejně jako Moskva, Teherán a všichni ostatní, kdo se aspoň na chvilku zamyslel, přirozeně varovali, že tyto údaje jsou nespolehlivé a že Bílé přilby jsou ve skutečnosti PR službou teroristů, jejichž členové usekávají po odložení těchto bílých přileb svým zajatcům hlavy, stejně jak to dělají jejich neopřilbované protějšky. A aby zarazil jakékoliv narůstající pochybnosti, Západ začal vytvářet obraz Bílých přileb coby hrdinů bez bázně a hany -- coby bojovníků za lidská práva, kteří zachraňují obyčejné Syřany z trosek, které byly vytvořeny, když Assadovy jednotky bombardovaly poklidné vesnice. Podle oficiální báchorky zachránily Bílé přilby od r. 2012 celkem 80,000 životů – a některé lidi přímo před kamerami, kdy následně „vážně ranění“ vstali a utekli někam jinam, aby mohli být hrdinsky zachráněni opět. Film o nich dokonce získal Oskara. To znamená, že žádný slušný a přímý člověk (včetně expertů OPCW) by neměl chovat jakékoli pochyby, že tyto obrázky – pořízené kdesi mobilními telefony – předané jim Bílými přilbami jsou vším možným, jen ne skutečnými důkazy o chemických útocích provedených Assadem.

Časem se vztahy mezi Američany a Přilbami zhoršily – částečně proto, že nová vláda v Bílém domě pochopila neúčinnost syrské fronty v bitvě proti Íránu a nechtěla se do toho zaplést. Při plnění příkazů těch, kteří naopak měli zájem na dalším zatažení USA, Přilby zinscenovávaly stále více podvodných historek a pokoušely se zatáhnout Trumpa do války, což byla jediná šance, jak mohl proti-assadovský odboj zvítězit. Nebylo pak překvapením, že Spojené státy nejdříve zastavily financování této organizace, a pak, když pokrokově smýšlející veřejnost začala být pobouřena porušováním práv hrdinů boje proti krvavému diktátorovi, Washington souhlasil, že přesto poskytne několik milionů dolarů, aby „hrdinové“ mohli pokračovat v práci do konce roku. Nicméně Washington nebyl připraven nechat je na holičkách – tito lidé věděli příliš mnoho a nesměli skončit v rukou Bashara al-Assada.

Tak ty chlápky zabijme

Vlastně existovalo ještě pár dalších možností. Například mohli nařídit pár vražd a pak tvrdit, že tyto odstřelovače nasadil ten „krvavý diktátor“, který se evidentně rozhodl pomstít na syrských hrdinech za to, že odhalovali jeho zločiny. To by bylo jak levnější, tak bezpečnější. Ale byly tu dva problémy. Především do toho byly zapojeny stovky lidí. Někdo mohl vystřelit nazdařbůh a přeběhnout k Assadovi. Zadruhé, vytažení tohoto nástroje ze skříňky na nářadí by poškodilo jejich pověst – další potenciální loutky v jiných konfliktech by se prostě příliš bály s nimi v budoucnu spolupracovat. Abych parafrázoval Roosevelta, „možná jsou to zkurvysyni, ale jsou to naši zkurvysyni“.

A to je přesně důvod, proč Západ rozhodl stáhnout Bílé přilby z jihozápadu Sýrie. A musely být staženy co nejrychleji – Syřané převzali kontrolu nad jordánskou hranicí, a „PR maníci“ byli chyceni v pasti na malém proužku podél Golanských výšin. A podle Benjamina Netanyahua musel čelit této situaci, když ho americký prezident Donald Trump a kanadský premiér Justin Trudeau požádali, aby zorganizoval evakuaci Bílých přileb a jejich rodinných příslušníků, neboť „lidé, kteří zachránili životy, byli nyní sami v ohrožení života“. Izraelci je nejdříve převezli do své země, než je pak předali Jordáncům.

Podle oficiálních údajů bylo celkem staženo 422 lidí (Bílých přileb a členů jejich rodin). Nyní jsou drženi v tajném úkrytu v Jordánsku a během tří měsíců budou přesídleni do Británie, Kanady a Německa. Daleko od kamer. A protože údaje o jejich následném pobytu budou přísně utajeny, nikdo nebude schopen zabránit Západu, aby v tichosti ty nejdůležitější a nejnebezpečnější z nich vyvraždil. Zkrátka pro jistotu.