Teatrálnost v Helsinkách: Trump se setkal s Putinem

První oficiální setkání ruského prezidenta Vladimira Putina s americkým protějškem Donaldem Trumpem bylo poměrně neformální záležitostí s malou účastí, při němž chyběli byrokraté a zapisovatelé. Bylo to však to, co oba muži od Helsinek očekávali, muži, kteří věří, že autoritativní příkazy jsou vyváženy zlatem. Podle novinářky Mashy Gissenové z The New Yorker toto setkání odráželo „jejich společné chápání moci: triumfování ničeho nad všemi“.

Helsinská schůzka měla na povrchu větší význam pro Putina než pro Trumpa, ačkoli detaily o vlastní diskusi jsou minimální.

„Proč se Trump,“ dotazuje se bývalý ředitel Ústřední zpravodajské služby John Brennan, „setkal s Putinem mezi čtyřma očima? Co asi skrývá před Boltonem, Pompeem, Kellym a americkou veřejností?“

Místo toho zbyla jen společná tisková konference, která měla zamýšlený oslnivý efekt, plný rozptýlení a zběsilých pikantností.

Trump, projevující své tradiční nepřátelství vůči americké zpravodajské komunitě, tak trochu nesplnil očekávání a veřejně prohlásil, že uvěřil ruskému prezidentovi, a nikoli svým vlastním podporovatelům.

„Řekli, že si myslí, že to je Rusko. Mám tady prezidenta Putina - a on mi právě řekl, že to nebylo Rusko.“

Sám ředitel národních zpravodajských služeb Dan Coats je však opačného názoru:

Máme jasno v našem hodnocení ohledně ruského vměšování do voleb v roce 2016 a neustálých, všudypřítomných snah podkopávat naši demokracii, a budeme i nadále poskytovat nepřikrášlené a objektivní zpravodajské služby na podporu naší národní bezpečnosti.

Trumpovy názory byly odvysílány s velkou nelibostí kvůli obžalobám proti dvanácti agentům ruské vojenské rozvědky, kteří byli obviněni z vměšování do americké politiky. To je jen připomínka toho, že Robert Mueller má pevný záměr neustále udržovat záležitost s vměšováním Ruska do voleb v roce 2016 v médiích. To je pro Trumpa standardní tarif; před snídaní v prezidentském paláci Mäntyniemi využil příležitost, a provedl pár řečnických útoků na toto zvláštní vyšetřování, které označil jako „zmanipulovaný hon na čarodějnice“.

Na přetřes přišel i narušený stav americko-ruských vztahů, kdy prezident prohlásil, že je pouze třeba podívat se na jedovatou studnu americké zahraniční politiky. Takovéto troufalé případy sebeobviňování jsou vzácné.

Demokraty, některé republikány a bratrstvo, zaměřené proti Trumpovi, to však nepobavilo. Reakcí byl šok a výsměch v kombinaci s ohromením, při němž klesá čelist. Bývalý mluvčí Sněmovny reprezentantů USA Newt Gingrich to zhodnotil jako „nejzávažnější chybu jeho prezidentství“, kdy je zapotřebí okamžitá náprava.

Lídr demokratické senátní menšiny Chuck Schumer se uchýlil k nadsazenému přirovnání : „V celé historii naší země Američané nikdy neměli prezidenta Spojených států, který by podporoval amerického protivníka takovým způsobem, jakým prezident Trump podporuje prezidenta Putina.“

Stranit Putinovi „proti americkému prosazování práva, představitelům americké obrany a americkým zpravodajským službám je neuvážené, nebezpečné a slabošské“.

Politický establishment bývalý i současný vykřikuje, že jde o velezradu. Brennan, který má ve zvyku napadat zvoleného lídra své země, poukazuje na zející a znepokojující propast mezi populistou Trumpem a zpravodajskými službami, které, jak se zdá, v některých kruzích fantazírují o státním převratu.

„Tisková konference Donalda Trumpa v Helsinkách,“ hodnotil Brennan, „překročila práh ‘těžkých zločinů a přestupků‘“.

Nahlížet na Trumpovo jednání takovým způsobem - že jeho počínání bylo „téměř vlastizrádné“ - to zoufale volá po obvinění hlavy státu z velezrady.

Některé reakce byly zcela přehnané, bez jakéhokoliv smyslu pro úměrnost.

„Mám chuť nazvat to nejtemnější hodinou v historii amerického prezidentství,“ tweetoval zoufalý Garry Kasparov, člověk, který už celé roky nadarmo proklíná Putinův aparát. „Dejte mi vědět, až se vám podaří vymyslet nějaké soupeření.“

Soupeřících je určitě mnohem víc, než připouští Kasparov; korupční aféra Watergate, potupné volby, kdy Bush st. dosloužil dva plné termíny; rozhodnutí ohledně rozšířeného dohledu bez soudního povolení a katastrofická invaze do Iráku v roce 2003 - to všechno jsou konkrétní příklady zkázy a ničení, z čehož vzešla šupácká republika, kterou máme dnes. Show Trump-Putin byla jednoduše o tom, že si chlapci mohli během setkání vyměnit své sny a mylné představy, avšak s minimálním dopadem. Ukazovat zuřivost a hněv během takového divadýlka je přesně to, co živí Trumpův komplex, neboť to přitahuje kritiku i pozornost příznivců.

V Rusku záleží na detailech schůzky méně, než na samotném faktu, poskytujícím úplně jiný úhel úměrnosti. Agendy jsou méně významné, než setkání, a nikdo si nebude pamatovat nic jiného, než výměnu otřepaných frází v Helsinkách. Vztahy mezi zeměmi zůstanou i nadále zamrzlé, s tím, že Trump nezmění politiku USA v souvislosti s anexí Krymu v roce 2014 a jadernou dohodou s Íránem. Nová éra v americko-ruských vztazích byla prohlášena bez nějakého scénáře nebo záměru.

Rozlícení kritici Trumpa, kteří uvěřili tomu, co považují za groteskní a zlověstné, ignorují skutečný mechanismus tvorby politiky, který představuje tato administrativa. V hlavním městě je nyní řada paralelních linií, které se nikdy nesetkají, jedna je nastavená v Bílém domě, jak zdůrazňuje televizní produkce s heslem „Učiňme Ameriku opět velkou“ (Making America Great Again), a ostatní procházejí tradičním zřízením v rámci Ministerstva zahraničí, Pentagonu a bezpečnostních institucí, nadále pečujících o národní bezpečnost státu. Takoví představitelé, jako je poradce pro národní bezpečnost John Bolton a ministr zahraničí Mike Pompeo, určitě Putinovi nepodlehnou.

Z show prezidenta Trumpa zůstanou spíše jen brýle a obrazovka, než nějaký důležitý výsledek; a zatímco Putin bude mít zatraceně dobrý důvod k tomu, aby přesvědčil Trumpa ke zrušení Magnitského sankčního seznamu a k přijetí vizáže autoritářské důvěry, vyhrazené domácím konzumentům. Tato show, plná prázdnoty, jak uvedla Gissenová, ničeho nedosáhla.