Konspirace má vést k vykázání Assangeho z ekvádorského velvyslanectví

Den poté, co ekvádorská ministryně zahraničí María Fernanda Espinozová prohlásila, že vláda bude nadále bránit vydavateli WikiLeaks Julianu Assangeovi ve všech formách komunikace a zamítne veškeré osobní návštěvy, byla zvolena předsedkyní Valného shromáždění Organizace spojených národů. Dnes je to deset týdnů od doby, kdy ekvádorská vláda zbavila Assangeho jeho práv, které je však povinna dodržovat, neboť mu udělila politický azyl na svém velvyslanectví v Londýně v roce 2012.

Ve prospěch Espinozové hlasovalo na půdě OSN 128 států, což je značný počet oproti 62 státům, hlasujícím pro další jedinou kandidátku - vyslankyni při OSN Mary Elizabeth Floresovou z Hondurasu - a dva státy se zdržely hlasování. Hlasování naznačuje, že Spojené státy aktivně neintrikovaly v zájmu Hondurasu. Washington údajně upřednostnil Honduras z toho důvodu, že jeho pravicová vláda podporovala provokativní přemístění amerického velvyslanectví v Izraeli do Jeruzaléma.

Není pochyb o tom, že to, jak s Assangem zachází ekvádorská vláda - za níž stojí korporátní elita této malé země - je výsledek tlaku a výhrůžek ze strany USA a dalších mocností. Washington požaduje Assangeovu hlavu jako cenu za obnovení vztahů. Ředitel CIA Mike Pompeo, nyní americký ministr zahraničí, vloni tvrdil, že WikiLeaks je „nestátní, nepřátelská zpravodajská služba“, a to kvůli zveřejnění dokumentů, odhalujících operace amerických zpravodajských služeb.

Assange je nyní využíván jako trumf v rámci špinavých vyjednávání mezi USA a Ekvádorem. Americký viceprezident Mike Pence se 4. června setkal s ekvádorským prezidentem Lenínem Morenem. V souvislosti se zesíleným pronásledováním Assangeho vydal Pence prohlášení, v němž vyzdvihl diskusi s prezidentem ohledně „příležitostí oživit dvoustranné vztahy“ mezi oběma zeměmi. Slovy, z nichž čiší imperialistická prolhanost, řekl, že budou společně pracovat na tom, aby „ochránili a prosazovali svobodu“ a „budovali prosperitu, bezpečnost a demokracii“.

Taková „svoboda“ však nezahrnuje svobodu projevu nebo svobodu tisku. Taková „demokracie“ nezahrnuje právo odhalovat nebo odporovat zločinům amerického imperialismu nebo jiných kapitalistických vlád. Orwellovská „svoboda“, s níž se ztotožňuje Pence, znamená podřízenost a podrobení se kontrole světového bohatství ze strany finanční a korporační oligarchie.

Morenova zjevně přátelská diskuse s Pencem a vítězství Espinozové na půdě OSN následovaly po útocích Morena na Assangeho a demokratická práva, k nimž došlo minulý týden.

Moreno opět 30. května naznačil, že Ekvádor poruší politický azyl, který předchozí vláda udělila vydavateli WikiLeaks v roce 2012. Moreno prohlásil, že Assange by mohl zůstat na velvyslanectví v Londýně pouze pod podmínkou, že bude akceptovat trvalý zákaz „vyjadřovat se kriticky k politice nebo zasahovat do politiky jiných zemí“.

Espinozová v pondělí uvedla, že tak pobuřující protidemokratické výrazy „nejsou záležitostí cenzury“. Ve skutečnosti byl Assange postaven před nepřijatelné ultimátum. Pokud se nezřekne mise WikiLeaks - tedy zveřejňovat a komentovat úniky zpráv od informátorů, které odhalují vládní a korporátní kriminalitu a porušování lidských práv po celém světě - bude vykázán z velvyslanectví, takže ho bude moci zatknout britská policie, která ho uvězní s možností propuštění na kauci.

Assange se v červnu 2012 vzepřel podmínkám kauce a požádal Ekvádor o azyl, neboť jeho život byl v ohrožení. Jediný motiv, který stál za snahami vydat ho do Švédska - aby údajně odpověděl na „otázky“ při vyšetřování obvinění ze sexuálních trestných činů - bylo jeho umlčení, zatímco se Washington dožadoval jeho vydání, aby ho mohl postavit před soud za špionáž, což by teoreticky mohlo znamenat trest smrti.

Po několika letech odkladů souhlasila koncem roku 2016 švédská policie a prokurátoři s Assangeovou opakovanou nabídkou, aby byl „vyslýchán“ v Londýně. V této záležitosti byly podniknuty kroky teprve až poté, co v prosinci 2015 vydala usnesení pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování.

V tomto usnesení se uvádí: „Pracovní skupina se domnívá, že pan Assange je podrobován různým formám odnětí svobody... zadržení bylo svévolné, protože byl držen v izolaci během první fáze zadržení, a také vzhledem k nedostatečné svědomitosti ze strany švédského žalobce během vyšetřování, což vedlo k tomu, že byl pan Assange dlouhodobě zadržován.“

Závěr usnesení: „Pracovní skupina rovněž usoudila, že zadržení by mělo být ukončeno, a pan Assange by měl mít právo na odškodnění.“

V květnu 2017 Švédsko konečně ukončilo vyšetřování. Assange však stále ještě nemohl opustit velvyslanectví, protože britská vláda premiérky Mayové trvala na tom, že se bude domáhat jeho uvěznění kvůli tomu, že se vyhnul kauci. Navíc vláda odmítla vyloučit možnost, že bude držen ve vazbě, zatímco se jeho obhájci zdlouhavě soudili proti americkému soudnímu příkazu k vydání.

Každým dnem se zvyšuje nebezpečí, kterému Julian Assange čelí. Již šest let je uzavřen v malé budově bez přístupu slunečního světla. Bylo mu odepřeno lékařské a zubní ošetření, byť to naléhavě potřeboval. Nyní je vystavován dalšímu tlaku, neboť je mu bráněno v pokračování jeho práce jako novináře, a je mu odpírána komunikace či kontakt s vnějším světem, dokonce i s vlastní rodinou.

Tato nevraživá operace, která právě probíhá, má buď donutit Assangeho k tomu, aby „dobrovolně“ opustil velvyslanectví, nebo vytvořit takové podmínky, aby ho Ekvádor vykázal na základě tvrzení, že „porušil“ jejich podmínky.

Na obranu Assangeho byly svolány demonstrace a noční hlídky. Musí být chápány nikoli jako jednorázové protesty, ale jako obnovení kampaně, vedoucí k získání jeho svobody, zejména pokud by měl být v Británii uvězněn a čelit zdlouhavému soudnímu boji proti vydání do USA.

Hnutí, které je zapotřebí, může být vytvořeno jen nejodhodlanějším bojem, který nezávisle zmobilizuje společenské síly, jenž mají sílu získat svobodu pro Assangeho: mezinárodní pracovní třída. Toto hnutí nemůže být vytvořeno na základě odvolání k bývalým liberálním a levicovým organizacím a odborovým aparátům, které se řadí na úroveň vládnoucích tříd a vlád.

Po celém světě miliony lidí z dělnické třídy začínají bojovat za své sociální právo na slušnou životní úroveň, vzdělání a zdravotní péči, a zároveň vystupují proti pronásledování uprchlíků a přistěhovalců, politice policejních států a hrozbě války. Tyto boje jsou neoddělitelné od boje za demokratická práva, včetně ukončení cenzury na internetu a obhajoby svobodných, kritických a nezávislých médií, jako je např. WikiLeaks.

Je třeba vynaložit veškeré úsilí, které by přehlušilo ticho, jež nám vnucuje oficiální politický a mediální establishment, a zvýšit povědomí o tom, jak obrovské důsledky s sebou nesou snahy zničit WikiLeaks a uvěznit jejich vydavatele, či něco horšího.

Opět vyzýváme čtenáře, aby se obrátili na svá pracoviště, továrny, akademickou půdu a vysoké školy, a přičinili se o maximální účast na demonstracích a hlídkách, jejichž cílem bude okamžitá a bezpodmínečná svoboda pro Juliana Assangeho.