Strategie moci

Tisíc let známé historie světa je poznamenáno úsilím mocenských vrstev dosáhnout astronomického bohatství a s jeho pomocí ovládnout hlavní zdroje obživy lidstva. Jen tak může úzká třída vyvolených kontrolovat zbývající většinu a donutit ji, aby jim sloužila. Feudalismus zajistil šlechtě vlastnictví půdy a panství nad rolníky, kapitalismus ho rozšířil o vlastnictví kapitálu, průmyslově významných přírodních zdrojů a panství nad penězi. „Páni peněz“ nyní kontrolují bytí a způsob života většiny pozemské populace.

Strategie na dosažení a rozšiřováni moci elitářské vrchnosti je však stále stejná: Podchytit ve společnosti morálně pokleslá, asociální a sobecky zaslepená individua disponující mocenskými ambicemi a organizačními schopnostmi, dosadit je do řídících pozic, nebo je v nich podpořit, slíbit jim vzestup do ligy vyvolených a pohádkové bohatství a následně je zavázat odpovědností v uzavřeném řádu, v němž novým zbohatlíkům v případě zrady svých ligových velmistrů hrozí pád z výšky zapříčiněný silami, o nichž mají sotva ponětí.

Bitva o Střední Asii

Odpovídajícím příkladem takové mocenské expanze jsou dnes státy Střední Asie, v nichž bojují o vliv západní mocnosti s Ruskem, od něhož tyto státy odpadly, a s novými východními velmocemi, především s Čínou a Íránem. Příznačné na tomto souboji je, že uvedené východní státy neuplatňují výše uvedenou strategii, která je dnes doménou Západu. A z toho pramení i jejich nevýhoda a zdánlivá slabost, mají-li čelit pokryteckým, podlým a podvratným metodám uzurpace moci Západem. Důvody k tomu jsou u jmenovaných zemí různé, nicméně jedno mají společné: Bývaly kolébkou prastaré védské civilizace označované jako indoevropská či slovansko-árijská kultura. Mají tudíž geneticky zakořeněné určité vyšší a spravedlivější principy uspořádání společnosti, než na jakých je postavena západní civilizace.

Střední Asie představuje hraniční segment mezi západní a východní civilizací. Mísí se v něm rasy, hodnoty a tendence obou světů. Vedle původních křesťanských enkláv tu najdeme státy, v nichž dominuje muslimská populace vyznávající islám. Uvedená mocenská strategie Západu zde dostává zjevné obrysy například v případě Kazachstánu. Prezident země Nursultan Nazarbajev patří k oněm sebestředným a megalomanským autokratům, kteří se snaží ovládnout postsovětský prostor ke svému prospěchu a získat privilegia nové třídy „vyvolených“ oplývajících nezměrným bohatstvím a neomezenou mocí. Převážně muslimská populace mu umožňuje situovat se do role sultána, byť početné ruské etnikum a silné vazby na Rusko jako takové ho nutí dodržovat parlamentní principy vlády jako ve státech, které si dnes říkají demokratické.

Této asiatsko-orientální směsice autoritářství, oligarchie a postsovětské mocenské hierarchie se nyní snaží Západ využít při své strategii podchycení vhodných elitářských kandidátů na obrácení Střední Asie směrem na západ, a to navzdory její dosavadní východní orientaci. A využívá k tomu ekonomické i vojenské páky.

Finanční nástroje mocenské expanze

V zájmu ekonomického diktátu Západ přesvědčil bohaté představitele Kazachstánu v čele s Nazarbajevem, aby na svém území schválili založení Mezinárodního finančního centra „Astana“ na bázi účastníků předcházející světové výstavy „Expo 2017“. Podle slov Nazarbajeva se z tohoto finančního centra má stát „regionální HUB v oblasti islámského financování a private-banking pro pojišťovnictví.“ Centrum má zastupovat jasně ohraničené teritorium a být pod správou vlastních orgánů: Správní rady v čele s hlavou státu, Administrativního centra akcionářů pro zabezpečení činnosti administrativy a účastníků centra a Komise pro regulaci finančních služeb.

Teritorium centra bude fungovat ve zvláštním právním režimu, který spočívá v působnosti samostatného práva odlišného od právních předpisů republiky. Práva centra budou zakotvena v ústavě země, ve zvláštních zákonech a v aktech ústředních orgánů, které jsou založeny na principech a pravidlech právních norem Anglie a Walesu, a rovněž na standardech předních finančních světových center. V novém centru bude řízení vztahů a vedení záznamů probíhat v anglickém jazyce a investiční spory budou řešit zahraniční soudy. Kromě toho jsou účastníci projektu na dlouhou dobu osvobozeni od placení korporátních a individuálních daní a daní z příjmů a mohou najímat zahraniční pracovní sílu... V současné době vede prezident republiky aktivní politiku přilákání velkých zahraničních investorů k účasti na vytvoření a fungování finančního centra.

Kdo jsou oni investoři, je možné zjistit ze seznamu VIP členů představujících hlavy dvaceti předních investičních bank na světě (Blackstone, Goldman Sachs, JP Morgan, KKR atd.), kteří se zúčastnili recepce na počest 70. výročí založení Valného shromáždění OSN, kde Nazarbajevovi přislíbili účast a podíl na řízení celého projektu.

I z této krátké informace lze snadno pochopit, co je skutečným účelem této finanční instituce: Vytvoření daňového ráje pro západní investory (podle vzoru Mezinárodního finančního centra v Dubaji), vyvedení působnosti kapitálu z domovské jurisdikce účastníků a jeho převedení pod kontrolu anglického práva a Britské koruny. Ve výsledku to bude znamenat odčerpání finančního kapitálu ze států Střední Asie a především ze sousedícího Ruska, a tento kapitál bude od této chvíle pracovat pro zájmy Britské imperiální koruny a jejího Commonwealthu. Přičemž tyto zájmy znamenají přivlastnění a následné ovládnutí celého regionu Střední Asie a zničení Ruska.

Je jen otázkou času, kdy se západní finanční kapitál zmocní všech významných aktiv v regionu a začne mu diktovat svoji vůli. Vnucuje se otázka, proč tomu Rusko nezabrání, když Kazachstán je členem ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci) a dalších regionálních obchodně bezpečnostních dohod společně s Ruskem. Odpovědí je strategie Západu popsaná v úvodu článku. Nursultan Nazarbajev se už vidí na špici světové mocenské pyramidy, která mu zajistí pohádkovou moc a bohatství do konce jeho parazitického života. Celá elitní vládní vrstva Kazachstánu patrně dosud snila o sultanátu posvěceném samotným Alláhem. Moc západních finančních oligarchů spolčených okolo britské královské rodiny je pro ně ovšem metou, která přesahuje hranice jimi dosud představitelné moci. Co proti tak vnitřně nahlodané společnosti může Rusko dělat? Vůbec nic.

Z uvedeného vyplývá i logická otázka: Není snad Brexit dílčím cílem posvěceným britskou královnou na cestě k obnovení velikosti Britského impéria, nad nímž slunce nezapadá? O touhu a vůli prostých Angličanů vymanit se ze žaláře národů v EU půjde až v poslední řadě. Jestli vůbec. Pravděpodobnější je, že světovládné síly ukryté pod britskou monarchií ztratily trpělivost s „liknavostí“ a nerozhodností politických vůdců kontinentální Evropy zaujmout tvrdý a nesmlouvavý postoj k Rusku i k zavádění „multikulturního ráje“ na Zemi. Vzestup popularity národně konzervativních stran je v tom jen podporuje. Pokud jde o „Nový světový řád“, jde o projekt Anglosasů a Židů, v němž Londýnská City představuje mozek a USA svaly, jimiž hýbe mocenská síť sjednocená pod Britskou korunou.

Vojenské nástroje mocenské expanze

Když jsme tedy u těch „svalů“, uveďme si ještě, jaké vojenské páky používá Západ při své strategii ovládnutí Střední Asie. Americký establishment má v poslední době podivuhodně velkou starost o bezpečnost a stabilitu států ve Střední Asii. Není náhodou, že v průběhu nedávných slyšení ve výboru Kongresu USA pro otázky ozbrojených sil mluvil náčelník Ústředního armádního velení generál Joseph Votel o „naléhavé potřebě“ přispět k posílení pomoci středoasijským státům v prevenci proti průniku oddílů sebevražedných ozbrojenců z Afghánistánu, Sýrie a Iráku na jejich území. Společným jmenovatelem jeho projevu byla myšlenka, že bez „atlantické podpory“ regionu by se místní země mohly stát snadnou „kořistí“ islámských radikálů z ISIL, Tálibánu a dalších extremistických organizací, z nichž mnohé mají kořeny v Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a dalších republikách.

Za tím účelem generál prosazoval aktivní budování amerických vojenských vazeb se státy Střední Asie za použití různých multilaterálních mechanismů, jako jsou výroční konference pod záštitou Pentagonu a za účasti vedoucích představitelů speciálních služeb a generálních štábů ozbrojených sil střední a dokonce i jižní Asie. Nutno poznamenat, že za stejným účelem již generál podnikl turné po Střední Asii a setkal se s vedoucími představiteli zemí v regionu. Přitom všude zdůrazňoval významnou úlohu těchto zemí při „dosažení stability v Afghánistánu“ a zvlášť se zabýval citlivou otázkou využití území těchto a jiných postsovětských republik pro tranzit amerických vojenských nákladů do problémové země.

Těžko si představit podlejší způsob hledání důvodů pro přítomnost vojenských sil Západu v oblasti Střední Asie. USA mají dnes starost o bezpečnost dotčených zemí před bandami islámských teroristů, které samy stvořily, vyzbrojily, vypěstovaly a dosud si pěstují v Sýrii a Iráku a jimž po porážce IS za přispění Ruska pomáhají přesunout se právě do zemí Střední Asie a organizovat tam svoji další rozvratnou činnost. Pokud vůdci v těchto zemích mají vstřícný postoj k podobnému vojenskému vměšování ze strany USA, tak zase jen pod vizí posílení vlastní individuální mocenské pozice a rozmnožení bohatství, jaké z ní pramení. Z tradičního pohledu jde o vlastizradu. Nicméně vlastizrádného postoje k Západu, k EU a k NATO jsme svědky i u našich předních českých politiků, a to jim z toho tak velké bohatství ani neplyne. Jak je vidět, morální zchátralost spojená s krajním sobectvím dokáže zaprodat i vlastní zemi za „pár melounů“, ne-li za poslanecký či ministerský plat.

Zemi, která se dobrovolně pod vedením svých „lidových zástupců“ vrhá do „jámy lvové“, nezbývá než popřát, aby se její lid probudil ze špatného snu o blahobytu v lůně západní demokracie, a podrobil svůj parlamentní sbor „defenestraci“, samozřejmě v obrazném smyslu toho slova.