Provokace a imperiální ultimátum, nebo schůzka Kim-Trump?

Julio Yao, mezinárodní analytik z Panamy, se opětovně zabývá událostmi kolem oznámeného setkání severokorejského prezidenta Kim Jong-una a amerického prezidenta Donalda Trumpa, schůzky, která se nyní zdá být ohroženou, kvůli nepřijatelným prohlášením Johna Boltona, poradce pro národní bezpečnost prezidenta Trumpa.(Článek vyšel 22. května, schůzku mezitím prezident Donald Trump zrušil. Poznámka editora)

Před několika dny jsme informovali, že setkání prezidenta Korejské lidově-demokratické republiky Kim Jong-una a prezidenta Korejské republiky Moon Jae-ina bylo monumentálním historickým úspěchem pro Korejský poloostrov. Denuklearizace, odzbrojení, mírová smlouva a opětovné sjednocení byly jedny z klíčových otázek jednání (1).

Setkání Kim-Moon 27. dubna mělo pokračovat 15. května, ale prezident Kim jej zrušil, na protest, že Spojené státy a Jižní Korea provedly společné vojenské cvičení a daly mu políček do tváře ve formě impertinentních a provokativních prohlášení Johna Boltona, poradce pro národní bezpečnost Donalda Trumpa. Trumpovo postojem je, že denuklearizace Severní Koreje by měla probíhat podle plánu uplatněného v Libyi v r. 2011.

Jak všichni víme, Libye byla připravena o své jaderné zbraně… a skončilo to invazí a jejím zničením Spojenými státy a NATO. Navíc byl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí odporným způsobem zavražděn. Pro Severní Koreu, která se dohodla na vojenské alianci s Libyí, byla intervence nemožná. To je důvod, proč je tato tragédie v tuto chvíli pevně v paměti Kim Jong-una. Další věcí, která k obavám přispívá, je neobvyklé, třebaže očekávané, odstoupení Spojených států od tak zvané dohody 5+1 (JCPOA) o íránském jaderném programu.

Odpověď prezidenta Kima na Boltonova prohlášení byla neočekávaná: Korejská lidově-demokratická republika nezruší svůj jaderný program jednostranně, aniž by došlo k ústupkům z druhé strany. Je tomu tak primárně proto, že Severní Korea je tou stranou, která podnikla řadu kroků a předvedla mnoho gest dobré vůle, včetně propuštění tří amerických občanů, zatímco Washington vůči Pchjongjangu neučinil v tomto ohledu naprosto nic.

Zdá se, že Bolton zredukoval schůzku Kim-Trump na kapitulaci Severní Koreje a nic víc. Myslí si, že Pchjongjang prohrál válku. Boltonovi ani na vteřinu na mysl nepřišlo, že schůzka je civilizovanou formou zkoumání možností dohody mezi dvěma stranami.

Boltonův arogantní a nerozumný přístup demonstruje existenci nebezpečné fáze, kdy Spojené státy si chtějí silou podrobit vše a všechny, kdo nespolupracují s Říší.

Donald Trump prohlásil, že pokud Severní Korea neprovede denuklearizaci způsobem popsaným Boltonem, pokud Kim neakceptuje jeho faktické ultimátum, pak Spojené státy „vyvinou maximální tlak, aby ho k jednání přinutily“. „Uvidíme, jestli k setkání dojde,“ prohlásil americký prezident.

Takže se zdá, že prezident Trump ignoroval fakt, že žádná mocnost, žádný stát nemůže dávat ultimáta nebo nutit jiné státy k jednání, vyjma případu států dobytých či předtím zničených válkou.

Náměstek ministra zahraničí Severní Koreje, Kim Kye-qwan, veškerá případná nepochopení vyjasnil:

„Pokud nás Spojené státy zatlačí do kouta a budou po nás chtít, abychom jednostranně zrušili svůj jaderný program, přestaneme mít zájem na rozhovorech a budeme nuceni zvážit, zda akceptujeme nadcházející schůzku USA-Severní Korea.“

Toto prohlášení nelze interpretovat jako hrozbu zrušení oznámené schůzky Kim-Trump mající se konat 12. června v Singapuru, ale jako prosté varování.

Prezident Jižní Koreje, Moon Jae-in, byl stoupencem lidských práv a ve své politice, směřující k mírovému sjednocení Koreje, prosazovanému předešlými prezidenty Kim Dae-jungem a Roh Moo-hjunem, pokračoval. Prezident Moon, a také poradce bývalého prezidenta Roha pro zahraniční politiku, se budou muset dohodnout na vlastním setkání s Trumpem, aby rozhodli, co se stane s 28,500 americkými vojáky, kteří jsou dnes rozmístěni na jihu Korejského poloostrova.

Toto měl prezident Moon s americkým okupantem minimálně projednat, než se 27. dubna sešel s prezidentem Kimem. A to proto, že bez splnění této podmínky a obdržení souhlasu USA je jakékoliv sblížení mezi oběma korejskými stranami nemožné.

Boltonovým imperialistickým postojem, který určuje rysy politiky ministra zahraničí (Mika Pompea), je nadále jednoznačné odmítání diplomacie a mezinárodního práva, a vede k silnému ignorování práva (2).

Boltonova odpověď na možnou denuklearizaci Koreje odhaluje konečný cíl Spojených států: bezpodmínečná kapitulace Korejské lidově-demokratické republiky a ignorování zájmů podporujících mír a bezpečnost mezi zeměmi.

Usmíření by otevřelo cestu mírovému sjednocení Koreje. To by snížilo vojenské výdaje jak pro Severní, tak pro Jižní Koreu, o Spojených státech nemluvě; přispělo by to ke zrušení vojenských základen na Guamu, Okinawě a Diego García, základen kolem Číny, a posílilo by to mezinárodní spolupráci. Proto, navzdory Boltonovu postoji, zůstává pouze na prezidentu Moon Jae-inovi, aby se prezidentu Trumpovi podíval zpříma do očí a požádal ho, s odvoláním na suverenitu Korejské republiky, aby Washington stáhl svá vojska z jihu poloostrova.

Pokud tak Moon neučiní, tak budou arogantní rétorika, hrozby a urážky pokračovat. Nicméně nyní nebude moct nikdo ukazovat prstem kvůli „rozkopání herního stolu“ na Korejskou lidově-demokratickou republiku, ale na Spojené státy a Johna Boltona.

Poznámky:

[1] «Perspectivas de la cumbre Kim-Trump», por Julio Yao Villalaz, Red Voltaire , 13 de mayo de 2018.

[2] «Estados Unidos, Pompeo, Bolton y el Desorden Internacional», por Julio Yao, Resumen Latinoamericano, 10 de abril de 2018.