I já jsem Julian Assange

Jak to tak vypadá, Julian Assange se nachází bolestně blízko chvíle, kdy bude bez cirátů vyhozen z ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Pokud k tomu dojde, bude rázová vlna, která zasáhne svobodu projevu a tisku po celém světě, hodně dlouho doznívat. Od kohokoli, kdo si cení pravdy a svobody, by bylo velmi nemoudré podceňovat dopady této situace.

Assange se v zásadě nijak neliší od novinářů pracujících pro velké noviny nebo zpravodajské kanály. Rozdíl je v tom, že publikuje to, co jeho protějšky z masmédií nikdy nezveřejní, protože nechtějí přijít o moc. Dnešní Washington Post by se nikdy nepustil do takové investigativní novinařiny, jako byl svého času případ Watergate, a přesně tuto mezeru zaplnil Assange a jeho WikiLeaks.

Server WikiLeaks vyplnil prázdnotu, kterou vytvořila média, jež zradila svoji vlastní historii a obor činnosti. Zradila nesčetné novináře minulosti i dneška, kteří riskovali životy a končetiny a začasté o ně také přišli, jen aby řekli pravdu o tom, co mocní tohoto světa dělají, když si myslí, že se nikdo nedívá a neposlouchá.

Na Juliana není vydán zatykač, protože by byl špion, a dokonce ani kvůli tomu, že publikoval mnoho dokumentů, jejichž zveřejnění se jistým osobám nehodilo. Ten zatykač stále platí z toho důvodu, že je Assange tak zatraceně chytrý, a tudíž i velmi dobrý a strašlivě efektivní v tom, co dělá. Za ten zájem jistých kruhů o jeho osobu nemůže ani tak to, co zatím zveřejnil, jako spíš to, co by ještě mohl zveřejnit v budoucnu.

Julian Assange vybudoval z WikiLeaks organizaci, která si získala mimořádnou důvěru mnoha lidí s přístupem k dokumentům, které považovali za hodné zveřejnění. Věděli, že je Assange nikdy nezradí. Na WikiLeaks dosud nevyšel žádný dokument, jenž by se později ukázal jako falešný. Na druhé straně však nikdy nebyl prozrazen žádný informační zdroj. Veškeré zásahy do dokumentů probíhaly z jediného důvodu a tím byla ochrana zdrojů a jiných jednotlivců. 

Julian Assange vybudoval „impérium“ založené na důvěře. I ta nejmenší lež by nenávratně poškodila projekt, jehož tvorbě věnoval tak veliké množství času a energie. Sám byl od velmi mladých let nesmírně schopný hacker, což mu umožnilo vytvořit počítačové sítě, do kterých se nikomu nepodařilo nabourat. Věděl, jak se postarat, aby bylo všechno v bezpečí. A aby to tak zůstalo.

Jelikož byly úřady na WikiLeaks, Assange a jeho informační zdroje krátké, rozjela se obrovská dehonestační kampaň kolem obvinění ze znásilnění ve Švédsku (za to, co se stalo, nesou do velké míry odpovědnost Švédsko a jeho občané) a údajného napojení na oblíbeného nepřítele Ameriky, Rusko. Obvinění ze znásilnění se vůbec nepotvrdilo a Juliana ani nevyslýchala švédská policie, ale to není žádné překvapení.

Vždyť bylo už od začátku jasné, co se děje. Muselo to být jasné i jemu. Jestli je něco, o čem by šlo říct, že Assange pokazil, pak rozhodně to, že mu dříve nedošel dopad té kampaně v celé jeho šíři. Jenže když proti vám stojí největší a nejmocnější zpravodajské služby světa a podaří se jim najít jak osoby, tak mediální organizace, které o vás budou rozšiřovat bezostyšné lži, pravděpodobně také nebudete odolávat navždy.

Když se vašimi protivníky stanou takové síly, budete potřebovat ochranu. Od politiků a spřátelených médií. Assangeovi se jí nedostalo, nebo aspoň ne dost. Ekvádor mu sice ochranu nabídl, ale jakmile byl zvolen jiný prezident, všechno se otočilo proti němu. Stejně nevstřícně postupovala média, která předtím dychtivě profitovala z materiálů, které se Assangeovi podařilo získat od jeho informačních zdrojů.

To, že dnes Guardian publikoval ne jeden, ne dva, ale tři články, které lze popsat jen jako útoky na Juliana Assange, by nás nejspíš nemělo překvapovat. Přesto je to množství falešných narážek a nehorázných lží v článcích ohromující. Co si to vůbec dovolujete? To se nestydíte a vůbec vám nezáleží na vaší věrohodnosti? Aspoň Guardian jasně ukazuje, proč jsou WikiLeaks potřeba.

Ne, Švédi „nezastavili vyšetřování údajných sexuálních zločinů, protože neměli možnost Assange vyslýchat“. Švédi s ním prostě odmítli hovořit na půdě ekvádorského velvyslanectví v Londýně, tedy na jediném místě, kde byl v bezpečí. Odmítali to léta. A když to obvinění ze znásilnění úplně ztratilo věrohodnost, Británie požádala Švédsko, aby je nestáhlo, ale aby nadále vyvíjelo tlak.

Ne, neexistují žádné důkazy, jež by Assange spojovaly s ruskými hackery nebo ruskou vládou. Ne, není žádný důkaz, že by se do počítačů DNC nabourali Rusové, aby získali maily Johna Podesty. Vlastně neexistuje žádný důkaz, že by bylo vůbec došlo k nějakému hackerskému zásahu. Ne, Ekvádoru se Julian neomrzel. Jen ho nově zvolený prezident Moreno vydal „hned po prvním zamračení Spojených států“, přesně jak to předpovídal jeho předchůdce Correa.

Juliana Assange odsoudilo Švédsko, Británie, USA a teď i Ekvádor k samovazbě bez přístupu ke slunečnímu světlu nebo k lékařské péči. Bez soudu, bez rozsudku a na základě pouhých tvrzení, z nichž většina se ukázala jako vycucaná z prstu. To je v rozporu s tolika národními a mezinárodními zákony, že je zbytečné se je snažit vypočítávat a vyjmenovávat.

Zároveň jsou tím všichni budoucí bojovníci za pravdu odsouzeni k perspektivě, že s nimi bude nakládáno stejným způsobem jako s Julianem. Zapomeňte na soudy, zapomeňte na spravedlnost. Dostanete se na seznam hledaných. Dosud jsem neztratil drobnou naději, že do věci vstoupí Vladimir Putin a zachrání Assange před tou hrubou nespravedlností, která ho pronásleduje až příliš mnoho let. Putina stíhá stokrát víc lží a narážek než Assange, ale má za sebou silný národ. Assange má v konečném důsledku jen nás.

Možná nejsmutnější na lidech, jako jsou Chelsea Manning, Kim Dotcom, Edward Snowden a Julian Assange, je to, že všichni patří k vůbec nejchytřejším lidem, které může náš svět nabídnout. Tu kombinaci inteligence, odvahy a morálky, kterou vykazují na své vlastní nebezpečí a riziko, bychom si měli hýčkat, ale místo toho je necháváme šikanovat našimi vládami, protože ti lidé odhalují pravdy, které se vládám vůbec nehodí.

Brzy už nezbyde nikdo, kdo by ty pravdy říkal, nebo vůbec jakékoli pravdy. Temné dny. Když dovolujeme, aby ti nejbystřejší a nejodvážnější mezi námi a navíc nejzběhlejší v nových technologiích byli umlčováni, dovolujeme zároveň, aby se tyto technologie používaly proti nám.

Nejsme nijak daleko od stavu, kdy se v našich vlastních životech staneme nadbytečnými – kdy bude všechno důležité rozhodováno nikoliv námi, ale za nás. Otcové zakladatelé se obracejí v hrobech. Ti by dobře chápali, proč je potřeba chránit Juliana Assange.

Když řekneme, že my všichni jsme Julian Assange, není to jen slogan.