Nakolik je účinná izraelská protiraketová obrana?

Izraelská protiraketová obrana není schopná účinně fungovat a vytváří pouhou iluzi bezpečnosti. Po oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že odstupuje od íránské jaderné dohody, a okamžité reakci Izraele v podobě raketových útoků na „íránské síly“ v Sýrii svět ztuhl v očekávání nové rozsáhlé války, která hrozí přerůst v jaderný konflikt. Vše podporuje nedostatek vojenských informací od stran, které vyhrožují, že se navzájem zničí, zatímco hojně vychvalují své vojenské možnosti. Hlasitá militantní prohlášení a vzájemná obvinění se ozývají na nejvyšší úrovni a dotýkají se téměř všech aspektů konfrontace. Proto bude vhodné posoudit, do jaké míry tyto výroky odpovídají skutečnosti a jaké jsou skutečné možnosti znepřátelených stran v případě skutečné války.

Nyní v informační válce USA, Izraele a Saúdské Arábie proti Íránu převládají dvě složky – finanční a vojenská. V nedávném rozhovoru pro The Jerusalem Post uveřejněném pod názvem „Lieberman: Napadneme prakticky celou íránskou infrastrukturu v Sýrii“ izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman kromě povinných hrozeb na adresu Íránu a Sýrie a rituálních vítězných prohlášení o neporazitelnosti izraelských zbraní řekl, že „Írán utratil 13 miliard dolarů za občanskou válku v Sýrii a nadále vydává 2 miliardy dolarů ročně.“ To by podle mínění Liebermana mělo ospravedlnit mnohamiliardové výdaje jeho vlastní vlády na armádu. Ze strany Íránu zaznělo vyjádření nejvyššího vůdce ajatolláha Alí Chameneího, v němž s odkazem na New York Times a Washington Post zmínil dopisy amerického prezidenta Donalda Trumpa svým partnerům na Blízkém východě. Chameneí na svém Twitteru napsal:

Před několika dny napsal Trump dopis vůdcům zemí Perského zálivu, který nám byl předán. V něm uvádí: „Utratil jsem 7 bilionů dolarů a na oplátku musíte něco udělat vy.“ USA chtějí vládnout poníženým otrokům.

Pokud máme důvěřovat číslům, íránských 13 miliard nelze v žádném případě srovnávat s americkými 7 biliony. Ale kdyby vítězství ve válkách závisela pouze na vynaložených financích, Amerika by už dávno porazila celý svět. Jenomže do hry vstupují přinejmenším faktory účinnosti, priority a korupce, které jednoznačně mluví pro Írán. Drahé zlaté stealth-beranidla se špičkovou technikou, obalené krystaly Swarovski a provedené v super moderním designu, nemohou porazit jednoduchou, levnou a starou Mosinovu pušku model z roku 1891, ať by byly opředeny jakoukoliv PR aureolou. Prohlášení o vynaložených prostředcích mají v první řadě propagandistický charakter, stejně jako hrozby zničení.

V reakci na výhrůžky prezidenta Trumpa a izraelských představitelů zničit Írán reagoval člen íránské Rady dohlížitelů a převor páteční modlitebny v Teheránu Ahmad Khatami slibem, že íránské síly zničí Tel Aviv a Haifu, pokud bude Izrael jednat „nepředloženě“. Přitom Khatami to hodlá provést konvenčními nejadernými prostředky s pomocí tisíců a tisíců raket.

Pouhá militantní rétorika?

Z pohledu Rusů zvyklých na okolnost, že svět zachvacuje úzkost a panika spíše z mlčení prezidenta Vladimíra Putina, než z jeho klidných a promyšlených prohlášení, vypadá přestřelka vůdců Západu a Blízkého východu v informačním prostoru poněkud rituálně.

Východní mentalita se vyznačuje právě takovýmto způsobem chování před bitkou, nebo namísto ní. Připomíná to velmi impozantní a zároveň nesmírně zábavný rituál mezi pákistánskými a indickými pohraničními strážemi na kontrolním stanovišti v hraničním pásmu mezi státy. Mnoho peří, barevné kostýmy, „brutální“ výrazy obličeje a hrozivé pohyby, které připomínají chování dvou kohoutů před bojem, a kolem dav obdivujících turistů, kteří si pobaveně fotí tuto akci na mobilních telefonech s kamerou. V našem případě však toto divadlo může přerůst v krvavý masakr s miliony obětí. Proto, aby bylo možné předvídat další vývoj situace, je zapotřebí klidné a střízlivé analýzy skutečné účinnosti ničivých prostředků a obranných zbraní proti nim, jaké mají ve své výzbroji znepřátelené strany.

Mediální vysvětlování nedávných událostí se vzájemnými raketovými útoky se vyvíjelo podle všech pravidel informačních válek. Syřané v reakci na seznam desítek cílů údajně zasažených izraelskými raketami oznámili, že všechny střely byly zachyceny a že následoval účinný odvetný útok. Izrael zase prohlásil, že v Sýrii bylo zasaženo a zničeno mnoho cílů a všechny odvetné rakety byly sestřeleny. Přitom žádná ze stran neuvedla žádné potvrzující důkazy. A pokud se Syřané uspokojili na tom, že jejich pozici nepřímo a částečně potvrdilo ruské ministerstvo obrany svým prohlášením o téměř polovině sestřelených izraelských raket, Izraelci museli naléhavě přesunout pozornost médií od důkazů na horkou událost. Touto událostí byl videozáznam z rakety země-země, která zničila syrský raketový komplex PVO „Pancir-S1“ ruské výroby. Všichni okamžitě zapomněli na důkazy o předchozích raketových úderech a přešli k diskusi o „selhání“ Ruska.

Ministr obrany Lieberman uvedl, že všechny syrské střely, které byly vypuštěny v reakci na raketové útoky Izraele, byly zničeny ihned po vzletu a žádná z nich nezasáhla cíl. Tudíž infrastruktura Izraele neutrpěla žádné škody. Existuje však spousta videí, jako například záznam z izraelské svatby, která jasně ukazují průlet syrských raket a paniku, jaká zachvátila Izraelce. Syrské zdroje hlásí zasažené cíle v oblasti okupovaných Golanských výšin:

• štáb pohraničního praporu 9900;
• komunikační stanice na Golanských výšinách;
• přistávací plocha pro vrtulníky;
• vojenské centrum pro technický a elektronický výzkum;
• observatoř pro korekci vysoce přesných zbraní;
• štáb zvláštní jednotky „Binstim“;
• centrum pro odposlech bezdrátových a pevných sítí;
• štáb regionálního velení 810. brigády.

Jako obvykle je pravda někde uprostřed. V tomto případě vzniká otázka účinnosti izraelského systému protiraketové obrany a vnucuje se závěr o velkých problémech Izraele.

Všechna světová média píšou jediné: Izrael má nejefektivnější systém protiraketové obrany na světě. Toto tvrzení vzhledem k obrovské frekvenci opakování nabylo podoby memu, jakési nesporné pravdy. Nepřátelé Izraele by z definice měli této zprávě věřit a mít strach. Podle údajů Ministerstva obrany Izraele se obranný systém skládá ze tří úrovní:

„Železná kupole“ (ID) – určená ke zničení dvou stovek raket ruční výroby za pár dolarů z produkce Hamásu vypuštěných z pásma Gazy a Sinajského poloostrova, a to s pomocí naváděných raket v ceně 10 000 dolarů;

„Davidův závěs“ (David's Sling) – určený k zachycení sofistikovanějších syrských raket ráže 302 mm a íránských půltunových raket „Fatah-110“ vypuštěných z Libanonu a Sýrie, a raket„SCUD“ s dosahem do 300 km.

„Střely“ (Arrow 2 a Arrow 3) – určené k zasažení balistických raket mimo atmosféru a vypuštěných z Íránu.

Všechny systémy mají být podle záměru svázány s novým radarovým systémem X-Band s detekčním dosahem až 600 mil. Dosud existující radar může detekovat cíl pouze do vzdálenosti 100 mil. Navíc systém Arrow 3 je poměrně nový a dosti syrový. Jeho testy započaly v prosinci 2015 a probíhaly v poněkud skleníkových podmínkách. Bývalý ředitel izraelského programu PRO Uzi Rubin uvedl, že systém Qualitative Military Edge (QME) je prototyp, což samo o sobě předpokládá požadavek na velký počet testů v náročných bojových podmínkách s masivním použitím raket za přítomného rušení, a ne osamocené testy v komfortních podmínkách. Podle Rubina bude systém schopen stanovit priority útočících raket výpočtem jejich trajektorií. Některé rakety budou vyloučeny, pokud jejich cílem budou pole a farmy, ale střely zaměřené na osídlené oblasti nebo důležitou infrastrukturu, jako jsou vojenské základny, ropné rafinérie a jaderná zařízení, budou zničeny.

Izrael nemá proti Íránu šanci

Bohužel nic to neříká o řízených raketách, které provádějí úhybné manévry a mají instalované rušičky. Ty izraelský systém protiraketové obrany nebude schopen zachytit, pokud máme soudit podle základních podmínek a charakteristik tohoto PRO. Navíc v dubnu 2018 izraelský důvěrný zdroj DEBKAfile oznámil, že Írán dokončuje masivní program modernizace syrských raket a raket Hizballáhu, jež repasuje na vysokou přesnost. Tato modernizace se týká raket typu „země-země“ a „země-moře“.

V případě jaderného konfliktu vzhledem k malé ploše izraelského státu vůbec nezáleží na tom, zda raketa zasáhne obydlenou lokalitu, nebo vybuchne v její blízkosti. Aby se vyřadila z činnosti veškerá elektronika a neutralizoval systém protiraketové obrany, stačí nasměrovat výbuch jaderné hlavice nad Izrael mimo dosah Arrow 3. Přitom Írán má vlastní jaderné hlavice a vysoce přesné nosiče, což potvrzuje fakt, že již v roce 2001 prodala Ukrajina Íránu 12 křídlatých raket X-55 a 250 jaderných hlavic namísto toho, aby je podle dohody předala Rusku. To potvrdil Reza Kahlili, bývalý špión CIA, výzkumný pracovník společnosti EMPact America a autor knihy „A Time to Betray“ pojednávající o jeho dvojím životě v rámci sboru islámských revolučních gard (Threshold Editions, Simon & Schuster, 2010) v článku Washington Times s názvem „Kahlili: Írán má jaderné zbraně“. I samotný Izrael dodal Íránu náhradní díly pro vojenské reaktivní systémy, čímž obešel sankce OSN. O tom opakovaně informovaly západními sdělovacími prostředky, zejména The London Telegraph v článku „USA vyšetřují dodávky nezákonného vojenského vybavení z Izraele do Íránu“. Jak je vidět, v Izraeli „šekely nepáchnou.“ Pokud máme věřit těmto zprávám, šance izraelské raketové obrany proti íránským raketám jsou mizivé.

Ale je tu ještě další pro Izrael nepříjemný argument. S tímto problémem se setkala syrská protivzdušná obrana během nedávného útoku americké koalice 105 (nebo 107 podle americké verze) raketami. Pokud se PVO podařilo zvládnout první vlnu raket, pak před rozsáhlým útokem stovek raket v několika vlnách omezené zdroje PVO nestačí. V případě konfliktu s Íránem poletí na malý Izrael tisíce, ne-li desítky tisíc raket různých tříd. Útoky se budou valit v několika vlnách, a pokud první vlnu dokáže izraelská raketová obrana zastavit, potom na odražení zbytku střel prostě nemá dostatek prostředků. Írán rozdrtí Izrael množstvím a kvalita v tomto případě již nebude hrát velkou roli. Nepřijatelné škody se stanou skutečností.

Neúčinný systém Patriot

Je třeba říci, že Izrael dostává od USA každoročně 3 miliardy dolarů, jež jdou především na nákup amerického vojenského vybavení a financování společných vojenských programů. Izraelský systém protiraketové obrany byl vyvinut společně s USA. Zejména „Davidův závěs“ je společným produktem izraelského Rafaela a americké společnosti Raytheon. Partnery pro zbývající systémy jsou Boeing a L Lockheed Martin. Nejpopulárnějším produktem společnosti Raytheon je komplex protiraketové obrany Patriot, který nyní USA vnucují všem svým vazalům. Účinnost tohoto komplexu byla zpochybňována od samého počátku. První vojenské nasazení v Iráku v roce 1991 ukázalo velmi rozporuplné výsledky.

V Iráku byl Patriot použit proti starým sovětským raketám Scud. Zpočátku Spojené státy oznámily, že Patriot zachytil 95% raket Scud. Následně se však tento odhad snížil na 79% v Saúdské Arábii a 40% v Izraeli. Nyní je skutečný počet úspěšných zásahů v rozmezí 2-9%. Přičemž údaj o 2% úspěšnosti uvedla právě izraelská strana. Machinace s původně uvedenými údaji o „úspěšných zásazích“ jsou jasně dokázány autorem knihy „Temné území: utajená historie kybernetické války“ Fredem Kaplanem v článku „Patriot Games“. A rovněž nedávná praxe při pokusech o zachycení Scudů ze strany jemenských chusitů saudskými Patrioty je velmi smutná. Systémy Patriot nemohou ochránit hlavní město Rijád ani od samostatných střel, nemluvě o masivních útocích. Je logické předpokládat, že všechny nedostatky Patriotů přešly do izraelských systémů.

Falešný koncept obrany Izraele

Podle slov Dr. Nathana Farbera, bývalého hlavního specialisty raketového odvětví izraelského vojenského průmyslu, celý systém protiraketové obrany nesplňuje deklarované vlastnosti a nefunguje. V článku Haaretz „Lži o obranných střelách Železné kupole“ Farber píše o falešnosti samotného konceptu a o tom, že současná politika založená na obranných raketách (Arrow 2, Arrow 3, David Sling, Patriot a Iron Dome) je zásadně chybná a neplní svoji funkci. Systém vyvolává nebezpečnou iluzi, že Izrael je chráněn před raketovými útoky. Pokud jde o zachycování balistických raket, poslední testy ukázaly 50% účinnost systému. Po vylepšeních nebyly provedeny žádné testy a mluvit nyní o jakékoliv efektivitě není namístě.

Už v roce 2010 uvedl Dr. Reuven Pedatzur, že „Izrael investuje miliardy dolarů do vývoje obranných systémů, které nebudou v případě krize účinné, a vytváří tak chybnou strategii boje s hrozbou balistických raket“. Pedatzur přesvědčivě dokazuje, že každý budoucí i současně financovaný systém protiraketové obrany je schopen pouze potenciálně zadržet prvních dvě stě nebo tři sta útočných raket. Pro úspěšnou obranu by byly potřeba tisíce a desítky tisíc protiraketových jednotek, což není realizovatelné ani v budoucnu.

Dalším faktorem, který nezaznívá v parádních vystoupeních izraelských politiků, je přítomnost íránských moderních zbraní pro vedení elektronické války. Nějak rychle z informačního prostoru zmizela informace, že už v dubnu 2012 za použití Ruskem dodaného, modernizovaného a na tu dobu ne zrovna nejmodernějšího komplexu 1L222 „Avtobaz“ byl ukořistěn nejmodernější a tajný americký dron Lockheed Martin RQ-170 Sentinel. RQ-170 byl překódován, bylo nad ním převzato řízení a zcela nepoškozený přistál na íránském letišti. Od té doby uplynulo 6 let a možnosti íránských systémů elektronického boje se zvýšily. A samozřejmě v případě vojenského konfliktu s Izraelem budou všechny použity, s čímž nepočítají ani útočné prostředky, ani protiraketová obrana Izraele.

Spasí Izraelce Mesiáš?

Na co spoléhá Izrael ve válce s Íránem? Je důvod se domnívat, že konfrontace nepřejde do horké fáze, ale bude omezena pouze na agresi informační a na lokální vojenské operace proxy-formací. Dokonce i ty se mohou snadno dostat na území Izraele, a to zejména poté, co hnutí Hizballáh ukončilo svoji misi v Sýrii a vrátilo se na území Libanonu, kde minulý týden ve volbách zásadně posílilo své pozice v parlamentu. Vzhledem k tomu, že Izrael oficiálně opakovaně prohlásil, že má v úmyslu napadnout libanonské území, Hizballáh ani nemusí hledat záminku v narušení vzdušného prostoru izraelskými vzdušnými silami, aby zaútočil na objekty nejen na území Izraele, ale také ve vodách Středozemního moře. Včetně objektů plynárenské infrastruktury, což automaticky povede k velké válce. A připočteme-li k tomu otevření velvyslanectví USA v Jeruzalémě, je tato válka více než pravděpodobná.

Zajímavé je sledovat, jak hrozby války a ničení mění názory, přesvědčení a rétoriku izraelských politiků. Absolutně světský muž, který zastává funkci ministra obrany a vůdce sekulární sionistické strany „Náš domov Izrael“ Avigdor Lieberman v rozhovoru, který jsem zmínil na začátku článku, zejména řekl:

Mír na Středním východě nastane s příchodem Mesiáše.

Pokud by tato slova zazněla z úst vůdců nedávno obnoveného Sanhedrinu (nejvyššího soudu starověkého Izraele), většina světských, liberálních a sionistických Izraelitů by se nad tím pousmála. Ovšem fakt, že ministr obrany v nadcházející válce a v novém světě, který přijde po ní, nespoléhá na Cahal (hebrejský akronym izraelské armády), ale pouze na Mesiáše (v ortodoxní tradici Mesiáš – hebrejsky Moshiach – znamená Antikrist), vypovídá o mnohém. Izrael je připraven jít do nebytí a vzít s sebou celou planetu Zemi. Bude s tím Země souhlasit a poddá se vydírání? Myslím, že rozhodně ne. Izrael zmizí, ale Země zůstane. V této situaci nezbývá nic jiného, než doufat v obezřetnost a uměřenost současných izraelských vládců, a v pragmatičnost, která je židovskému národu vlastní.